Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Všude dnes najdete motivační texty, rady, citáty, výčty esoterických zákonů. Oduševnělé i rádoby oduševnělé poučky. Radí, jak uzdravit sebe sama, a tím uzdravit svou osobní budoucnost. Je jich plný internet, knihkupectví jim věnují celé jedno velké oddělení, najednou je okolí plné guruů, učitelů, koučů a terapeutů… Stačí si vybrat. Ne vždy jsou informace z různých zdrojů jednotné. Naopak, návody jsou často protichůdné. Nejeden se pak v přehršli informací snadno ztratí.
Přidávám svou kapku do moře, i když nejsem ani jedním z výše zmíněných. Třeba se hned neztratím. Třeba v zapomnění zapadnu až za chvilku, zítra, pozítří. A i kdybych se výsluní nedotkla vůbec, hroutit se nehodlám. Kdo tedy jsem? Jsem a chci Být – to je zásadní. Vím, že jsem věčně pochybující – ano, i o sobě. Jsem rozhlížející se, pozorující, vnímající i naciťující se. Jsem prožívající a dovolující si prožívat. Jsem zkoušející i testující sebe sama. Jsem jiná a nejspíš i stejná jako spousta dalších. Jsem kráčející svou cestou… Jsem mnohé a mnoho… A kolikrát se sama nepoznávám. Mám spoustu předností. Některé z nich jsem se dlouho bála přijmout. Mám i řadu nedokonalostí, což ovšem paradoxně činí dary z mých předností. A zde jsou moje zatraceně motivační slova, takže si je, prosím, vezměte k srdci! Ale pokud nechcete, tak to nedělejte.
Co se nestane
Myslím si, že nepřijde žádný konec světa, žádná potopa, která by spláchla celé lidstvo jednou obrovskou vlnou. Nebudeme schramstnuti a sežráni v rozšklebených trhlinách země způsobených celoplošným zemětřesením. Naši atmosféru nezničí dopad obřího meteoritu a my nezemřeme na následky absence kyslíku. Dokonce nejspíš nebudeme roztaveni prý neustále rostoucí teplotou klimatu. Myslím, že ani my sami se vlastními činy nezahubíme, jak nás straší katastrofické prognózy rozličných „proroků“ i „vědců“. No, i když na množství vyprodukovaného odpadu bych si dala pozor – což? Nezkolabuje virtuální síť, pokud sami nebudeme chtít. Ba co víc, představte si, že fakt nesměřujeme rovnou cestou do pekel, neboť žádné peklo neexistuje. Maximálně v naší hlavě. Hm, snad mimozemské civilizace toužící obsadit naši planetu by lidstvu mohly být hrozbou…?
Čeká nás změna
Mám za to, že se jednoduše změní člověk. A dle mě jde o přirozený vývoj. Přerod DNA. Přepsání informací uložených v našich buňkách. Změníme sami sebe, svůj vnitřní svět, protože cítíme, že nelze žít stejně jako doposud. Je to nevyhnutelné. Změna se nedá obejít, ani zvrátit. Nelze se vracet k minulosti, oprašovat historii, o jejíž pravdivosti by se dalo dlouze spekulovat. Podvědomě víme, že co sloužilo našim předkům, už nemusí být prospěšné nám. Někdy je tomu spíš naopak, když kvůli lpění na přežitých tradicích trpíme. Je nutné zbavit se starých zkostnatělých pravidel, jež nás drží v šachu, a naopak nevytvářet nová, která slouží pouze k manipulaci lidí. Bylo by dobré opustit návraty do dob před teď a tady, které mnohdy způsobují konflikty ve vztazích. Vyléčit vlastní zranění tím, že jim dovolíme vyplout napovrch, ona se pak zhojí, naše duše se uzdraví a staneme jako nový svobodný člověk. Je nutné vymanit se z pout organizovaných společenství, jakými jsou náboženství, církev, politika, neprůhledná státní správa, finančnictví. Nenechat se ovládat penězi, ale dovolit jejich energii, aby nám sloužila. V neposlední řadě, opustit všechny škatulky s koncovkami -ismus. A tak dále. Berliček jsme si vytvořili dost.
Co potřebujeme
Potřebujeme žít nově. Žít jinak. Svobodněji a volněji. Začít uvolněním na fyzické úrovni. Se svobodou ale přichází i zodpovědnost za své konání. Být dospělý znamená mnohem víc, než jen právo řídit auto nebo si koupit láhev alkoholu. Jde o možnost dokázat, že o sobě vím. O svých přednostech i slabinách. Že ale zároveň vím o ostatních, že je vnímám a respektuji jejich cestu. Měli bychom se naučit neomezovat svůj potenciál tím, že se vymezíme, a neomezovat ani potenciál druhých tím, že je označíme nálepkami. Dech je život, a tak dýchejme z plných plic. Tancujme do slastného vyčerpání. Tvořme svá jedinečná díla, až radost i nadšení z tvorby už nevydržíme dusit v sobě a prostě je/se pustíme. Toužíme milovat naplno beze strachu z ublížení, dávat maximum, tedy to udělejme. Potřebujeme přijmout sebe sama se vším, co k nám patří, abychom pochopili, že i ostatní bytosti, pobývající tu s námi, jsou hodny naší úcty. Potřebujeme otevřít mysl i srdce a začít nahlížet na celý svůj svět z jiné perspektivy. Ne jako jednotlivec, ale jako celistvý lidský organismus. Potřebujeme si upřímně přiznat, jaký život chceme žít, kde ho chceme žít, kým chceme být. A pak vystrčit nos z ulity a udělat to. Potřebujeme učit pravdě nejprve sami sebe, stát se živoucím symbolem svých ctností, aby se naším příkladem mohly učit budoucí generace. Dejme si svobodu a přijměme za ni zodpovědnost! Vykročme cestou rebelství. Odhoďme lhostejnost. Staňme se průkopníky! Nejlepší na tom všem je, že změna se už děje. A věřte nebo ne, vždy jde o změnu k lepšímu… Jsem si tím jistá. Změna je totiž šance. Změna je naděje! Změna je důkaz vývoje.