Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak může strava pomoci naší psychice? Nejen o bylinkách a tělu prospěšných potravinách si povídám s naší nutriční terapeutkou na Celostní medicíně, Zuzanou Švédovou. Zuzka, která je autorkou několika úspěšných knih, se rozpovídala také o tom, jak se sytit láskou, přírodou, dechem. Kromě celé řady hodnotných informací vás Zuzanin poetický jazyk nabije novým nadšením a vystřelí ve vědomí hodně vysoko. „Ve slově láska je slyšet bzukot včel i růž snových jabloní,“ kouzlí slovy maminka šestiletého Mikuláška a přední odbornice na přírodní léčbu v České republice.
Zuzko, jaké jídlo jako nutriční poradce miluješ ze všeho nejvíce? Je něco, co se Ti nikdy neomrzí?
Tedy, vybrat jedno jediné? To je, jako bys po mně chtěl, Jiříku, zpívat píseň pouze v jedné tónině 😊 Dobře však, pokusím se. Miluji jáhly, na desítky způsobů, s bylinami, v polévce, v salátě, jako dezert, když je prolneš se sušeným ovocem, kořením, čokoládou a ořechy. Z jáhel můžeš připravit například i výtečné šišky s mákem, anebo, máš-li rád, také knedlík. A pokud bych měla opustit ty zdravé vody, miluji brambory na všechny způsoby. A jednou za čas, když opustím takové ty klasické, nutriční „pravdy,“ udělám si bramborák, který naplním zeleninou anebo masem, když mám chuť. Většinu času však tíhnu ke zdravé stravě, mohu-li vyjádřit procenty, bude to asi tak z 90 %. A těch zbývajících 10 % to je právě ten bramborák, čokoláda anebo všemožné a různě obložené topinky.
Mám doma Tvou skvělou knihu „Zdravou stravou proti únavě“. Pro toho, kdo ji třeba nečetl, co bys doporučila jako zdravý a rychlý energetický doping? Aby to nemusely být sladkosti, brambůrky nebo kofeinové nápoje…
Pokud na nás padne náhlá únava, pak s tím již v tento okamžik asi nic neuděláme. Co však funguje opravdu dobře, budou procházky, případně, rychlejší, svižnější jóga. Tělo se okysličí, prodýchá, rozproudí se lymfa. Mou hlavní náplní práce je psaní, a někdy, byť jím zdravě a nezakusuji právě ten bramborák či topinku obloženou dobrotami, píši-li třeba pohádky pro děti, nápady mne vyčerpají a já si přeji na chvíli usnout. To je samozřejmě také jedna z možností, není-li však spánek aktuálně možný, jdu ven, na 20 minut, projdu se, proběhnu a pak opět píši, hlava nehlava 😊
Ale, pokud chcete v životě prýštit průzračnou a čistou energií, která není vyždímána ve chvilkách únavy procházkou či, bohužel často i kávou, zdravě se stravujme. To za prvé. A za druhé, hýbejme se, pravidelně, zamilujme se do pohybu, užívejme si, jak naše tělo nabírá sílu, jak zpevňuje ochablé svalstvo, jak se nám mnohem snáze dýchá, jak se sami sobě den po dni líbíme více a více, vzpřímení, pevní, stabilní a zdraví. No a pak, za třetí, živme své nitro. Užívejme si všechny ty krásné věci, které tu jednoho dne někdo pro nás na Zemi zanechal. Slunce a vodu, proudy deště, zelenou trávu, byliny na stráni, nádherné básně, obrazy a pak, především lásku. Sršíme-li láskou, dokážeme cokoliv. Přenášet hory a činit zázraky.
Nyní je hitem další Tvá kniha „Štědrý bylinářův rok“. Miluji na Tobě, jak umíš svou láskou k čemukoliv lidi pro to v dobrém strhnout. Jak bys doporučila naprostému laikovi z města s bylinkařením začít?
Tedy, no, kde začít, jak začít, aby mi postačil právě a jen odstavec 😊 Vzbuďte se, obujte si pevné boty, do ruky vezměte proutěný košík, zavřete vrátka na petlici a vykročte. Sbírejte bylinky, které poznáte, ať už to budou první pampelišky, fialky, sedmikrásky, anebo úžasně léčivá, protizánětlivá lípa. Vše, co poznáte, si také nasušte. V zimě pak, jako když najdete. A třeba, propadnete-li oné sběratelské vášni jako já, byliny se vám stanou otevřenou knihou, prostřednictvím které naplníte svůj život chutí, vůní, ale také dotykem. Protože byliny, ty nás často opravdu pohladí. Stejně, jako nám zpívají do kroku. Mé dvě knihy Štědrý bylinářův rok vznikly celé v přírodě. Kráčela jsem s košíkem a les mi šeptal, o čem psát.
Myslíš si, že lze stravou příznivě ovlivnit i psychiku?
Jsem si tím jista, zcela jistě. Ono velmi záleží, čím sytíme, či limitujeme svůj mikrobiom. Jsou potraviny či složky jídelníčku, které mnohým (pozor na alergie a přísné diety), budou nevýslovně lahodit. Zmiňme například vlákninu, kterou jsme ještě před sto léty konzumovali bez mrknutí oka, zcela přirozeně a samozřejmě. A dnes? Zelenina tvoří jen mizivé procento našeho jídelníčku, potraviny jako jsou ječné kroupy, pohanka, jáhly či čirok jsou nám na míle vzdálené. To, co naše tělo potřebuje, je hrstka základních, neopracovaných surovin, které jsou právě nabité vlákninou, potřebnými aminokyselinami, kvalitním tukem, pomalými sacharidy, vitamíny a minerály, z nichž psychice lahodí právě hořčík. Toho míváme všeobecně deficit. A přitom, je to jeden ze symbolů klidu a míru. Možná proto miluji právě tu pohanku a jáhly, protože ty jsou nabité hořčíkem. A je pravda, že když se zdravě stravuji, mnohem snáze udržím onu vnitřní radost. A dokážu psát, což bych v depresi stěží zvládla.
Co je tedy dobré například přímo na nervy?
Jak jsem zmínila již výše, za mne je to správně seskládaná strava, která dokáže stabilizovat hladinu cukru, protože pak bude spokojený také náš hormonální systém. Dále je to rovněž i eliminace stresu, pokud jsme totiž v chronickém stresu, naše tělo je přesyceno hormonem kortizol. Těžko se ukotví, najde svůj rytmus, namísto toho poskakuje tak, jak si ubližujeme. Dále, velmi důležitý bude již zmíněný hořčík, vitamín B6, stav našeho mikrobiomu, protože zdravé střevo, to je také dostatek serotoninu. No a pak, pak tu jsou byliny a relaxační techniky. Z bylinek pomůže například kozlík, chmel (jako chmelové šišky, ne v podobě piva), meduňka, levandule, třezalka tečkovaná. Pohyb, relaxační techniky, zodpovědný spánek. Práce na sobě a práce na vztazích s druhými lidmi, abychom byli přímí a rovní, nejen v konání k sobě samému, ale také k druhému, blízkému člověku. Život je skládačka, bylo by příliš jednoduché, kdyby náš vnitřní mír záležel pouze na jednom dílku. Pak bychom se, hádám, nudili a my ten pohyb opravdu potřebujeme. Pohyb nahoru, kdy brousíme duši.
Věříš ve výživě trendům? Testuješ novinky a ráda zažité věci obměňuješ? Je něco, co Tě v poslední době zaujalo?
Určitě, zkouším moc ráda. Myslím, že každý člověk, který pracuje s lidmi, by měl vyzkoušet řadu technik, které může přijmout, anebo naopak zavrhnout. Případně, vzít si je na paškál, obrousit a druhému předložit právě a jen, jak potřebuje. Nutriční terapie je hodně o empatii. Těžko budu někomu básnit o pohance a jáhlách, když je zvyklý na pekáč buchet a knedlo vepřo k obědu. I to knedlo vepřo se však dá uchystat zdravěji, i ten pekáč buchet k snídani, a pak třeba zbyde i místo na jedno pivko, které vyplní oněch 10 % „neřestí.“
Co mne v poslední době zaujalo? Spíše než strava, tak například dechové techniky, otužování, práce se strachy, protože mnoho klientů, se kterými pracuji, poškozuje právě strach. A pak pijí, stravují se kdečím, aby ten strach alespoň zdánlivě překryli pozlátky.
Co je pro Tebe v životě nejdůležitější?
Láska. Vážně. Je to tohle jednoduché a pro někoho možná jen prosté slovo. Jen to teď zkuste vyslovit na hlas. Láska. To slovo vás hladí, objímá uvnitř i vně. To slovo vás laská, napřimuje, zbavuje strachu, sytí tím nejlepším, poutá k vám podobně smýšlející lidi. Je v něm bzukot včel i růž snových jabloní, jsou v něm polibky matky dítěti, žena muži, muž ženě, je v něm pokoj, nekonečný klid, radost, že život plyne správně. A pokud ne, v lásce snad nelze jít dlouho špatně. Láska nás sytí, v lásce rosteme.
Kromě své rodiny a milionů dalších věcí, miluješ bylinky, miluješ jídlo, miluješ český jazyk. Kde se to nadšení a láska v Tobě berou? Jak si myslíš, že může každý toto nadšení a lásku v sobě rozdmýchat?
Myslím, že je to o tom neztratit něco ze své dětské duše. Pamatujete si ještě na doby, kdy jste byli malí? Jak jste se neustále na něco těšili? Tehdy byl sníh bělejší, slunce zářivější a když padaly vločky, bylo to, jako bys kraj pocukroval slaďoučkým cukrem. Vše, co sníh pokryl, zkrásnělo. Moc dobře vím, jaké to je, netěšit se na nic, zároveň však také vím, jaké to je, těšit se tak, že člověk mnohdy nemůže dospat. A pak vyskočí z postele, jako ta šipka, aby nasednul právě na svou vlnu, na které se nechá po celý den unášet. A je už jedno, zda máchá štětcem, sbírá byliny, skládá hudbu, hladí ruce nemocných, vaří, sestrojuje stroj času, je to jedno, Důležité je to nadšení, onen pocit, že můžu, chci a mám smysl.
Na co se můžeme od Tebe v budoucnu těšit? A jaká si myslíš, že čeká budoucnost nás jako lidstvo?
Tak, třeba včera jsem zrovna kývla na červnový pracovní pobyt v Chorvatsku, kde budu destilovat byliny a zdravě vařit, pro lidi, kteří s námi vyrazí k moři. A profesně? Píši, vlastně píši stále, a to je právě jedna z věcí, na kterou se vždy a pokaždé těším. Psaní mne nabíjí, je to jedna ze zálib, která mne posouvá, otevírá nové dveře. Nyní dopisuji pohádku pro děti, o jedněch Třešňovicích, kde na větrném vršku stojí stará chalupa. A tu chalupu, jednoho dne, nečekaně, zachvátí mlha, od sklepa až na půdu. A pak, ta stejná mlha zalije i vesnici. Boj s dobrem a zlem, lidskými slabostmi, láskou a potřebou tvořit rukama. Protože zrovna v tom, když tvoříme, vidím obrovskou spásu. No a pak, píši ještě pohádkový herbář, pro děti. A v tom si vrním jako zrnka pepře v mlýnku.
Já jsem optimistka, od samého dětství. A miluji pocit pokory a vděčnosti. Myslím, že když těmto pocitům otevřeme dveře, staneme se chápavějšími, empatičtějšími a zase lidmi. Protože to dobro tady stále je, jen je utlačeno občasnou malostí, která umí velmi dobře vystrčit růžky. A v těch růžcích jsou naše slabosti, strachy, napětí, které neumíme smysluplně uvolnit. Věřím, že když si všichni zameteme nejdříve před tím svým prahem, zjistíme, že na tom světě je docela hezky. A třeba pak tou energií již konečně nebudeme plýtvat. I když, co když je přesně tohle, co zrovna prožíváme, tím úplně nejlepším, na míru pro nás?
Zuzko, moc Ti děkuji za rozhovor.
Webová stránka Zuzany Švédové: www.zuzanasvedova.cz
Jiří Hamerský