Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Co je jednoduché, netechnické, přirozené a milující, je prospěšné, co je umělé a studené, to nám škodí. Pokud chceme být zdraví a šťastní, vyhněme se všemu, co se zaměřuje primárně na peníze a moc.“ Tak nějak jednoduše by se dal vystihnout návod na zdravý a šťastný život. Přesto se dá jít hlouběji; kam až? Odpovídal Soren Ventegodt, ředitel výzkumného centra Quality of Life v Kodani.
Už delší dobu se čím dál tím víc ukazuje, že klasické léčebné přístupy nejsou vždy schopny trvale vyléčit potíže, se kterými se lidé potýkají, ať už na úrovni fyzické nebo psychické. Proto hledají vhodnější způsob a obracejí se na nejrůznější jiné přístupy a terapie. Vyznat se v záplavě informací, které jsou k dispozici, však není vždy jednoduché. Jak tedy postupovat?
Pro mnoho lidí, kteří se v naději obrátili na „alternativní cestu“, byly nakonec i tyto přístupy zklamáním stejně jako před tím produkty farmaceutického průmyslu a biomedicína. Přesto nemusíme házet pověstnou „flintu do žita“; holistická medicína je jednou z oblastí, které nám mohou poskytnout několik záchytných bodů k základní orientaci. S tímto tématem jsme také oslovili Sorena Ventegodta, ředitele výzkumného centra Quality of Life v Kodani a lektora seminářů věnujících se tématu osvobození a kvalitního plnohodnotného života.
Na čem v procesu léčení závisí nejvíce?
Všechno je otázka vědomí. Nejznámější odborníci alternativních oborů, jako je Dalajláma, Mihaly Csikszentmihalyi nebo Deepak Chopra, věří, že míra štěstí a zdraví je v první řadě určena mírou vědomí člověka. Stejný závěr vzešel i z našeho centra výzkumu o Kvalitě života v Kodani. Objevili jsme pět nejdůležitějších bodů, na které by se měl člověk v procesu hledání nejvhodnější terapie nebo konkrétního léčitele soustředit.
Které body to jsou?
Předně musíme pochopit – a to je prvním bodem, že jsme se vším v jednotě. Profesor Bengt Lindström a další vědci doložili, že k vyvolání spontánního léčení dochází při setkání s životní filozofií, která umožňuje prožívat celistvost a propojení. Proto jsou pro nás vhodné terapie, které nám pomohou uvědomit si sebe sama v jednotě se vším, protože potom se postupně začneme prožívat jako součást vesmíru.
K vyvolání spontánního léčení dochází při setkání s životní filozofií, která umožňuje prožívat celistvost a propojení.
Terapie, která nás vede k domněnce, že jsme od ostatních izolovaní, nepomáhá. Jde o to si uvědomit, že jsme jedno s celým světem. Klíčovým slovem je v tomto případě láska. Láska je klíčem k hojení. V ideálním případě terapeut sám tento přístup v životě aplikuje, projevuje hlubokou lásku a může to naučit i nás. Pokud je naším osudem se uzdravit, stane se tak v této lásce.
Pokud je naším osudem se uzdravit… Osud tedy v procesu uzdravování podle vás hraje důležitou roli?
Dokud se chováme nevědomě, náš život také „běží“ nevědomě, podle našich naučených vzorců. Vypadá to tedy, že to je to jediné, čeho jsme schopni: chovat se jako nevědomé „spící“ bytosti. Alespoň do té doby, než jsme donuceni se probudit – nebo zemřít.
Nemoc v tom velmi často hraje důležitou roli, i když ne vždy. Probouzíme se proto, protože potřebujeme uzdravit svůj život. A tuhle práci zvládne jenom vědomí. Umíráme, protože čas vyměřený nám coby hráčům v této hře se naplnil a už nejsme schopni nechat svou identitu odejít jiným způsobem než tímto.
Vědomí lidé si svůj čas smrti sami zvolí. Někdy je to nemoc, třeba rakovina, kterou si někdo vybere jako způsob, jakým odejde – poté, co se rozhodl, že zemře. V tomto případě nemá žádný smysl se o vyléčení byť pokoušet, protože osud takového člověka je dopředu daný, čistě podle jeho vlastního rozhodnutí. Ošidné na tom jenom je, že se na toto vědomé rozhodnutí velmi často zapomíná…
Jak moc je při léčení důležitá příčina utrpení? Některé přístupy s ní pracují, jiné nikoliv a soustředí se pouze na stav tady a teď.
Některé metody se tváří, že se o příčinu zajímají, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jiné metody se tváří, že pracují čistě v přítomném okamžiku s tím, co je tady a teď, ale ve skutečnosti pracují s tím, co se stalo v minulosti. Nedovolme ostatním, aby nás svými řečmi balamutili a dělali z nás hlupáky.
Když se to vezme kolem a kolem, ve skutečnosti neexistuje žádná METODA uzdravení a žádná METODA probuzení. Obojí je záležitostí lásky. Někdy naší vlastní láskou, někdy láskou druhých, kterou nám projevují, a někdy také láskou, kterou cítíme, že k nám chová příroda, vesmír a vůbec život sám ve všech podobách, ve kterých se nám promítá v naší každodenní realitě. To je to největší mystérium, vedle kterého se zastavují všechny schopnosti cokoli vysvětlit nebo prozkoumat… Jediné, co můžeme, je to VĚDĚT díky tomu, že se tím staneme.
Neexistuje žádná metoda uzdravení a žádná metoda probuzení. Obojí je záležitostí lásky.
Vraťme se k závěrům výzkumu. Jaký je jejich druhý bod?
Navázat dobrý vztah se svým terapeutem. Najít si takového terapeuta, kterému věříme a se kterým si vybudujeme blízký, vřelý vztah. Jednoduše řečeno: Pomáhá to, co zlepšuje stav naší mysli, stav našeho vědomí. Jak je veřejnosti známo, placebo nefunguje. Pokud dostanete placebo pilulku, neuzdravíte se. Ukázalo se však, že existuje velmi silný léčivý účinek ve vztahu lékař-klient, pokud je tento vztah blízký a důvěryhodný.
Blízký a přátelský vztah s terapeutem výrazně pomáhá při uzdravování. Něco mi ale říká, že pouze tohle k uzdravení nejspíš stačit nebude.
Samozřejmě, že ne. Vzájemný respekt, porozumění a milující vztah s vaším terapeutem sám o sobě dobré výsledky nepřinese! Terapie bude prospěšná pouze v případě vzájemné spolupráce obou dvou, a pokud se zaměří na pomoc klientovi poznávat sebe sama. A to je třetí zásadní bod na cestě k uzdravení.
Podle této tradice to, co léčí, je znalost sebe sama, a nemoc je způsobena nedostatkem vnitřního vhledu a vědomí. Ti, kteří skutečně a naplno hledají svou podstatu, budou v závěru překvapeni hlubokou moudrostí, spontánním štěstím a schopností být v přítomném okamžiku, jež přirozeně plyne z poznání sebe sama.
To, co léčí, je znalost sebe sama, a nemoc je způsobena nedostatkem vnitřního vhledu.
Ne všichni terapeuti mají zdraví klienta na prvním místě. Spíš to mnohdy připomíná přístup „vychovej si svého pacienta…“
Ano, to je čtvrtý bod na cestě ke zdraví a štěstí: Hledejme svobodu. Protože jak správně říkáte, mnoho terapeutů a léčitelů se mnohem více zaměřuje na vydělávání peněz než na osvobození klienta. Nic není více výdělečné než držet si klienty v systému po mnoho let. Je známo, že psychoanalytici si často udržují své klienty v terapii deset či více let a mnoho duchovních učitelů vytváří doživotní závislosti, které jim zajistí stabilní a vysoký příjem.
Obecně bychom měli být podezřívaví, pokud náš duchovní učitel nebo psychoterapeut jezdí v drahém autě a lidé okolo něj jsou v terapii více než deset let. Je také dobré se vyhnout sektám, protože ty svobodu nepřinášejí, naopak. Pamatujme si, že zdravý a šťastný život je vždy svobodný.
Zdravý a šťastný život je vždy svobodný.
Vy sám se specializujete na oblast sexuologie. Patří sem i ona?
Ano, samozřejmě. A je také pátým bodem výzkumu: Dovolme si projevit své pocity a žít svou sexualitu. Podstatou našich potíží, ať jsou na fyzické, duševní nebo sexuální rovině, jsou naše pocity, emoce a negativní dopady nevyřešených emočních výkyvů na naši mysl i celkový stav bytí. Stále více se potvrzuje, že nejčastěji potlačované a neřešené jsou naše nejranější pocity hanby, viny nebo odporu ve vztahu k fyzickým projevům těla.
Vy sám jste povoláním lékař. Opravdu na „klasickém“ přístupu nenajdete nic pozitivního?
Řekl bych to takto: Co je jednoduché, netechnické, levné, přirozené, vlídné a milující, je prospěšné, co je umělé a studené, to nám škodí. Pokud chceme být zdraví a šťastní, vyhněme se všemu, co se zaměřuje primárně na peníze a moc.
Co je jednoduché, netechnické, přirozené a vlídné, je prospěšné, co je umělé a studené, to nám škodí.
Obecně prospívají přirozené způsoby léčení, které jsou v souladu se životem. Léky, chemie, umělé prostředky, povrchní, neupřímné, odcizené a zneužívající vztahy nemohou pomoci uzdravit skryté problémy.
Co k tomu všemu říct závěrem?
Ze všeho nejdůležitější je naše právo pochybovat o všech konceptech, prohlášeních i myšlenkách, právo hledat jednoduchost a pravdu. Nápomocná terapie musí být založená na sebe-dotazování, abychom mohli porozumět sami sobě. Tajemství kvalitního života objevili už staří Řekové před tisíci lety: Jedině ten, kdo skutečně zná sám sebe, může být zdravý a šťastný.
Pokud tedy vstoupíme do světa alternativního léčení, hledejme to, co je jednoduché, milující, pravdivé a snadné. Hledejme takovou terapii, ve které můžeme zažít pocit rovnocennosti, svobody, respektu a prostoru, který nám dovolí projevit všechny naše pocity, sexualitu, naši svobodnou vůli a všechno naše prozkoumávání. Pomůže nám to, co nás přivádí zpátky k sobě, ke své přirozenosti, nevinnosti a nenucenosti.