Jak zvýšit citlivost buněk na inzulín

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Dnešní článek věnuji „pacientům“ s diabetem II. typu, jejichž buňky vykazují sníženou citlivost vůči inzulínu. Samozřejmě, na celou problematiku je třeba dívat se komplexně, výrazně upravit stravu, mysl, ale také pohyb, který, ruku na srdce, v životě mnohých schází. Přijde mi, že dnešní doba je tolik otevřená zdraví, informacím, jež jsou snadno uchopitelné, se kterými můžeme velmi rychle pracovat a přesto….

Kolik z nás diabetes II. typu trápí? Dle mého přeci jen stačí otevřít oči a nebýt vůči sobě či světu imunní. Každá změna vyžaduje jistý kus energie, ale to, co na začátku „vložíme,“ se nám později mnohonásobně vrátí. Člověk nemůže očekávat, že něco dostane, aniž by něco nedal nazpátek…Jsme energií a vibrujeme, kdy naší podstatou je především láska.

Sama jsem diabetik I. typu již osm let, s glykovaným hemoglobinem do 40 mmol/l krve. Nikdy tomu nebylo jinak. Diabetes, ať už I. či II. typu je třeba umět pochopit, od základu, následně plyneme. Dříve, než se rozepíši, které potraviny usnadňují buňkám komunikovat s inzulínem, sepišme si několik pravidel, která jsou v životě s diabetem klíčová.

1. Sacharidy nízkého glykemického indexu

Sacharidy, to jsou přesně ty složky potravy, na které třeba inzulín. Je rozdíl, sníme-li koblihu, případně žitný kváskový chléb, domácí ovesné müsli či přeslazenou sní-daňovou směs, kterou vysypeme z krabice. Už jste si někdy pražili ovesné vločky? S trochou dobrých rozinek, semínky a ořechy? Zkuste si výše zmíněné doplnit o kvalitní kozí tvaroh, kousky jablka či v létě meruňky. Takové snídani ta z krabice nesahá ani po kotníky. Jahelná kaše s mandlemi a jahodami, v doprovodu tvarohu či bílého jogurtu, kváskový chléb se sýrem a zeleninovým salátem. Vaječná omeletka s celozrnným pečivem, opět v doprovodu zeleniny. Vždyť je tu tolik dobrého. Tak proč pořád snídáme vánočku, koblihy, bílý rohlík s džemem či salámem, instantní zvláštnosti s nulovou přidanou hodnotou?

Ze kterých sacharidů již léta vařím já? Budou to jáhly, pohanka, ječné kroupy, amarant, quinoa, domácí ovesné vločky, bezpluchý oves, tu a tam brambory, batát, celozrnná rýže, 3 x týdně luštěniny. Že je nemáte rádi? Zvyknete si. Nadýmají vás? Nebudou, pokud se je naučíte správně připravit. Luštěniny třeba namočit, vařit společně s mořskou řasou či lžící proti-nadýmavých bylinek. Zkuste je doplnit majoránkou, tymiánem, špetkou šalvěje. A s trochou šikovnosti si z fazolí upečete výborné čokoládové brownies, které bude mít i nízký glykemický index.

Pravda je taková, že v dnešní době konzumujeme nadmíru sacharidů, pro-zánětlivých potravin, nevhodných tuků, příliš solíme, příliš se staráme, zanášíme se chemií, sedíme, rezivíme za živa. Na józe nám vždycky říkali: „Mládí, to je pružnost, stáří, to je ztuhlost.“ Tímto příslovím se snažím řídit.

Upravme množství sacharidů, netřeba jich zkonzumovat 270 g. Při běžné pracovní náplni postačí 150 g sacharidů, pokud se hýbeme, cvičíme, jsme po celý den v pohybu, navyšme jejich příjem na rovných 180 g, maximálně 200. Samozřejmě, stále hovořím o sacharidech nízkého glykemického indexu, které jsem zmínila výše.

V současné době jsou moderní nízko-sacharidové diety, tzv. LCHF, kdy omezíme sacharidy na nějakých 50-70 g, zbytek jídelníčku vyplníme tukem, bílkovinou, ale také zeleninou. Dříve jsem tyto diety odsuzovala, pro jejich dlouhodobou neudržitelnost. V současné době vidím, kolik lidí s nimi životem proplouvá, lehce a zdravě. Pokud se nám osvědčí, pokud naše tělo dokáže dlouhodobě přijmout princip tohoto stravování, proč ne. Osobně jsem si však raději zvolila cestu kvalitních dobrých sacharidů, se kterými to nepřeháním a které mi, například ve formě kváskového chleba, udělají radost.

2. Tuky

Většina diabetiků II. typu z nějakého důvodu upřednostňuje spíše nasycené mastné kyseliny, před těmi nenasycenými. Tuky v doprovodu bílé mouky a cukru, tuky, jež jsou nezdravé, zanášejí náš organismus, činí nás těžkopádnými. Pokud je náš jídelníček vyladěn, můžeme si samozřejmě dovolit přidat kokosový olej, máslo, trochu dobrého sádla, které je zdrojem vitamínu D. Pokud však stravu skládáme z uzenin, bílého pečiva a sladkostí, je doslova nutností zařadit omega 3 a 6 NMK ve vyváženém poměru. Tento poměr nám výborně poskytne kvalitní lněný olej. Omega 3 jsou prvním pomocníkem, který napomáhá inzulínu otevírat buňky. Lněný olej miluji, ve studené kuchyni s ním často pracuji. Přidávám jej do kaší, salátů, luštěninových jídel. Je pravdou, že mé tělo reaguje na inzulín lépe, než v dobách kdy lněný olej nepoužívám. Lněný olej mi šetří několik jednotek inzulínu denně. Hlavně tedy v noci. A to je fajn. Mám odzkoušeno, takže směle do toho. Lněný olej skladujeme v lednici, ve skleněné lahvi. Jeho chuť je příjemná, nasládlá. Je-li olej hořký, zoxidoval a ke konzumaci jej již nedoporučuji.

3. Fruktóza

„Kouzlu“ fruktózy neboli ovocnému cukru, propadl nejeden diabetik. Její glykemický index je totiž 20, což znamená, že v přijatelném množství hladinu cukru téměř nezvedne. Navíc, bývá diabetikům často podsouvána, ať už v diabetických cukrovinkách, zákuscích, sirupech či bonbónech. Tento cukr je však zákeřný. Za centrum metabolismu fruktózy platí totiž játra a ta, jsou-li vystavena většímu množství ovocného cukru, vedou buňky k zvýšené netečnosti vůči inzulínu. A to je přeci špatně.

Fruktóza, přirozeně se vyskytující v ovocných plodech, taktéž zelenině, je v mnohých obsažena více, např. citrusy, v mnohých pak méně, např. banány (zde je vyšší podíl glukózy). Konzumujeme-li ovoce s mírou, je to zcela v pořádku, v pořádku však nebude, doslazujeme-li průmyslově připravenou fruktózou, která má s ovocem společné jen minimum. Dalším velkým omylem bude také agáve sirup, obsahující až 75 % fruktózy. Sladká chuť je nezastupitelná, pro tělo má několikerý význam. Především klidní a tiší, nicméně, snažme se využívat přirozené sladkosti potravin, které nám poskytnou mnohem víc.

4. Výhoda pestrého jídelníčku

V tomto odstavci bych se ráda věnovala úloze vitamínů, které jsou v krvi pacientů s diabetem II. typu mnohdy podlimitní. Jedná se zejména o vitamín E, C, ale také D. Z minerálů pak bývá deficitní selen. Kombinace vitamínu E, C, ale také selenu, napomáhá eliminovat poškození buněčných membrán. Samotný vitamín E zvyšuje citlivost buněk vůči inzulínu. Svými antioxidačními schopnostmi zpomaluje vznik diabetických komplikací, především poškození nervů a cév. Vitamín E zároveň zlepšuje transportní schopnosti buněčných membrán pro přenos glukózy.

Vitamín E doporučuji využívat z přirozených potravních zdrojů, jako jsou pšeničné klíčky, které lze denně přisypávat do hotové kaše, rýže, pohanky, jáhel. Jejich chuť je jemná, oříšková. Velmi dobře se s nimi pracuje. Dalšími výbornými zdroji budou také oleje, zmiňme například lněný, makový, ořechy, semena, avokádo, ale i listová zelenina, žloutek, luštěniny. Vitamín E je termolabilní, citlivý k teplotám nad 170 °C.

5. Redukce váhy

Čím je tělesná váha přijatelnější, tím snáze naše buňky s inzulínem komunikují. Proto, snažme se vyladit náš stravovací, ale i pohybový režim tak, abychom dosáhli optimální tělesné váhy, při které nám bude fajn, bez nutnosti nahlížení přes příliš tučné břicho. Jak jsem psala výše, svůj jídelníček stavějme na sacharidech nízkého glykemického indexu, se kterými to nepřehánějme, ale dodržujme jejich umírněný příjem. Kombinujme je s kvalitní bílkovinou, tukem, dostatkem zeleniny, která je, mimo jiné, výtečným zdrojem vlákniny a enzymů. Nepropadejme trendu, že ačkoli jsme diabetikové, injekčně aplikovaným inzulínem lze pokrýt veškeré sladké či jiné sacharidové prohřešky. Nezapomínejme, čím více inzulínu, tím snáze pak také přibíráme na váze.

Cesta za zdravím je velkým dobrodružstvím, během kterého poznáváme sebe sama. Nevzdávejme se, onen příliv energie, proudící plynule naším tělem, stojí určitě za to.