Jak zdravě zhubnout jednou provždy 12 – čtenářka Petra, její první úspěchy

cm obezni zena

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

S Petrou se tu snažíme již přes měsíc. Když jsem ji poprvé poznala, byla to upracovaná, unavená maminka, která se tu stěží zvládala najíst. Práce, dítě a domácnost ji zmáhala natolik, že tu dávala především ostatním, namísto sobě. Ano, do jisté míry je to určitě v pořádku, pamatujme si však jeden, nechci říci přímo zákon. Všichni jsme nádoby, to, co v nich utkví, patří pouze nám. To, co přetéká, lze vyslat do světa. Nikdy však nesmíme dovolit, abychom se zde rozdali úplně, pak totiž nedáme světu, ani sobě.

Pokud tu tedy zatoužíme dělat věci jinak, vytvořme si prostor, který bude pouze náš. Samozřejmě se nemusí nutně jednat o stravu, náš den by měl být skládán z okamžiků, během kterých si zde uděláme čas jak na stravu, tak knihy, které nás utvářejí, posouvají kupředu, sport, duše nám blízké, studium, práci, která tu může být obživou i koníčkem zároveň. Nedovolme, aby stres a starosti narušily vnitřní mír. Jakmile zde totiž vybočíme ze svých cest, zhroutí se povětšinou vše. Pak nám totiž bude jedno, jestli tu ráno započneme ovesnou kaší, nebo si ledabyle namažeme rohlík margarínem. Ona rovnováha je zde jedním z životních zákonů, pamatujme na něj.

Každý začátek je těžký, naše Petra to však všechno zvládá s nevídanou grácií. Když jsme zde před měsícem začaly, ručička vah tu ukázala 106 kg. Nyní se již téměř dotýkáme první vysněné mety, 100 kg. Současná dnešní váha se tedy snížila o rovných 4,5 kg. Někdo si může říct: „No jo, měsíční snažení a dole nemáme ani pět kilo.“ Jde však o to, že tělo by mělo kilogramy shazovat postupně, pomalu, aby pak časem nedošlo k obávanému jo-jo efektu. První kroky tedy Petra zvládla úspěšně a její další odměnou jsou také o číslo menší kalhoty, které tu dlouhá léta nedopla.

Její jídelníček je sestaven na 6000 kJ. Při redukční dietě se kJ blíží spíše hranici 5200, nicméně, věřím, že pokud se zde hýbeme, zapojíme pohybovou aktivitu, netřeba tu tělo trýznit hladem. Jakmile tu totiž začneme sportovat, organismus veškeré přijaté kalorie spaluje rychleji, zpracovává v energii a oněch 5200 kJ mi tu posléze přijde velmi málo. Nicméně, můžeme se o tom přesvědčit z tabulky níže. Dbejme tedy na to, že jiné to bude na 5200 kJ, pokud tu zastáváme především sedavé zaměstnání s minimální pohybovou aktivitou. A jiné pak tehdy, když jsme tu např. těmi maminkami, honícími se za dětmi, které tu v průběhu dne několikrát skočí na kolo, aby zde s dětmi zdolaly nějaký ten kopec.

Kalorická tabulka - vybrané aktivity

Petřin jídelníček byl rozdělen do pěti denních porcí, snídaně, desátá, oběd, svačinka a večeře. Ráno jsme zasvětili sacharidovým potravinám, většinou v podobě doma připravených obilných kaší, které využívaly přirozené sladkosti ovoce. Jelikož občas Petra vyžadovala snídani slanou, nechtěla jsem nabourávat její dlouho zaběhané rituály, místy jsme spolu tedy udělaly výjimku, aby tak mohla posnídat celozrnný chléb s kouskem sýru a miskou zeleninového salátu. Na slané snídani nevidím nic špatného, nicméně, ono pečivo, mám dobrou zkušenost se mu při redukci vyhnout. Když už, tak skutečně nějaké kvalitní a celozrnné, s příměsí obilných otrub, semínek a klíčků. A jak jsem výše zmínila, zeleninový salát, který krásně sníží glykemický index výsledného pokrmu. Pokud tu něco skutečně milujeme, může se jednat o pokrmy, které tu zrovna neplní tabulky těch zdravých, ponechme si ony drobné hříšky, vyvažme je však rozumným kompromisem. Místo dvou krajíčků chleba zvolme jeden, namísto másla si dopřejme tvaroh a bohatou porci jemně posekané pažitky, kterou toto kouzelné dílo zastřešíme. Z čokolády rovněž nemusíme spořádat každou řadu, postačí jedna, zato kvalitní, s 80 % kakaa.

Snídaně potřebuje Petra ještě vyladit, vstává kolem šesté, nicméně, na první jídlo dne si najde čas až kolem osmé, půl deváté. Tím pádem vypouští rovněž i dopolední svačinky, jelikož oběd přichází na řadu již v jedenáct. Sama za sebe bych raději posnídala z rána a v práci si dopřála lehkou dopolední svačinu. Vím, občas je to skutečně těžké skloubit s dětmi, prací, se sebou samým. Nicméně, život je otázkou priorit a já věřím, že pokud se zde již pro něco rozhodneme, škoda tu všemu věnovat jen poloviční energii. V takovém případě tu pak budeme hubnout jen na půl a při první větší příležitosti tu opět zabředneme do oněch starých zaběhnutých kolejí.

Svačinky byly řešeny ovocem, případně menším sacharidovým salátkem, některé dny, pokud tedy Petra stihla, si užívala nastrouhanou mrkev s troškou kokosu, rozinek, dobrého lněné oleje a malou kapkou medu. Opět, samozřejmě dbáme na množství a namísto velkého salátu si dopřejeme maximálních 150 g.

Co se týká obědů, vyjádřila bych se k jedné z Petřiných připomínek. V jídelníčku měla totiž 3x týdně luštěniny. „Právě ty mi dělají největší problém, hlavně pak bílé fazole, po těch mne chytají křeče a zbytek dne jsem pak většinou na mátovém čaji. Chuťově jsou sice výborné, nicméně, asi jsem nezvolila ten nejlepší technologický postup jejich přípravy. Kamarádka mi je doporučila namáčet, proto to zatím nevzdávám, uvidíme…“ říká mladá maminka a já jí ve všem dávám za pravdu. Luštěniny, právě díky nestravitelným oligosacharidům mohou s naším zažíváním skutečně hodně zamávat. V redukční dietě jsou však tolik ceněné, proto, snažme se je uchystat tak, aby si z nich naše tělo vzalo své maximum. Samozřejmě, opět, pokud je váš organismus nedokáže natrávit, ničím se netrapte a jděte dál, vy, kteří s nimi chcete mít ještě trošku trpělivosti, namočte je na 24 hodin do vlažné vody, následně tuto vodu slijte a povařte v nové. K lepší stravitelnosti pomohou také mořské řasy, které k nim po dobu jejich pobytu v hrnci, můžeme přidat.

Přílohy byly voleny z těch, které respektují nižší glykemický index. To znamená, vyřadili jsme vše, co by tu příliš rychle zvedalo hladinu krevního cukru, jako bílá předvařená rýže, bílé těstoviny, obyčejný kuskus, knedlíky, hranolky, bramborová kaše s máslem a mlékem (paradoxně zde, právě díky tuku, bude výsledný GI nižší, nicméně, právě díky většímu množství kalorií, nedoporučuji). Bílkoviny jsme pak upřednostnili na večer. Udržují pak na uzdě dva důležité hormony, ghrelin a leptin, které jsou zodpovědné za pocity hladu a sytosti. Ghrelin nás nabouzí, abychom jedli a leptin pak udává onen příkaz, abychom s hodováním přestali. Jakákoli nerovnováha pak vede k chorobným stavům, kdy tu jednoduše nemáme onu stopku, která by zastavila vidličku nad dalším soustem, s tím, že už více naše tělo neupotřebí, nezužitkuje, uloží do tuku. Sacharidy ghrelin tlumí, vzápětí však opět probouzejí k životu. Bílkoviny jej stabilizují, proto při redukci naučme se obědy řešit sacharidovými přílohami a velkým zeleninovým salátem, případně pak nějakou dušenou zeleninou, kterou výsledný pokrm ozvláštníme. Večeři pak volme spíše na bílkovinné bázi, abychom tu na uzdě drželi všechny ty hormony a netrápili se návaly vlčího hladu. Navíc, přes den všechny ty sacharidy ještě krásně spálíme, navečer, nejdeme-li zrovna běhat, již nechme naše tělo vydechnout.

Jelikož má Petra ráda maso, večeře jsme spolu pořešily rybou, případně krůtím masem. Měla jsem radost, že se některé zdravé recepty setkaly s pochvalným uznáním a jak sama říká… „Moc mi chutnal krůtí guláš, z toho jsem byla úplně nadšená. Udělala jsem jej o víkendu k obědu pro všechny – setkal se s úspěchem.“ A o to právě jde, skloubit vše s rodinou, snažit se, abychom nalezli onu cestu, na které nebudeme šidit ani sebe, ani druhé. Vše je tu o rovnováze.

Zajímalo mne, jak Petra řeší sladkosti, lákavé dobrotky, protože tohle bývá u většiny kamenem úrazu. Opět jsem však byla příjemně překvapená, samozřejmě, je krásné, pokud tady odoláme, avšak, žít pouze v odříkání a v pilování své vůle také není jediným posláním tohoto světa. Posuďte sami, jak se s tím naše Petra poprala: „Dobrotkám odolávám celkem dobře, v sobotu jsem hřešila kouskem narozeninového dortu a 2 sklenkami vína. Vše jsem však tak nějak vyvážila delší procházkou. Na druhý den jsme se pro změnu proběhli za dcerkou, která tu trénovala své první výjezdní lekce na kole. Jinak vždy, když mě honí mlsná, vezmu si jablko. Sním jich teď víc a upřednostňuji je před všemi těmi sladkostmi.“

Dalším z bolavých místeček tu může být rovněž i cena, finanční stránka věci, strach, že si nebudeme moci dovolit všechny ty ingredience, které tu poskládáme, ve vyvážený pokrm. Jak píše sama Petra: „Dieta byla nákladná jen v začátku, kdy bylo potřeba pořádně nakoupit. Obecně kupuji dražší potraviny, i pro rodinu, nějak na nich nešetřím, polotovary jsem tady nikdy neupřednostňovala. V tomto ohledu se tedy nic nezměnilo, spíš mi přijde, že ušetřím za obědy, na které jsem byla zvyklá chodívat do restaurací.“ Sama si myslím, že na zdravé stravě skutečně ušetříme, podívejme se, kolik stojí obyčejné ovesné vločky, jáhly, ječné kroupy, jablka, mrkev, řepa, ryby, které si mnohdy můžeme nachytat sami a pokud ne, jen ve svém okolí mám desítku rybářů, kteří si chytáním rybek velmi rádi přivydělají. Pamatujme na to, že čím kvalitněji nyní naše tělo vy-živíme, tím méně v budoucnu zainvestujeme do léků a různých dalších farmaceutik.

Vraťme se však k Petře, která mi sdělila: Někdy je problém, když si na druhý den dcerka s přítelem vymyslí například omáčku, zatímco já mám mít salát z červené čočky. Paradoxně mi nevadí, když máme každý něco jiného, jde jen o čas, o přípravu, ochutnání druhého jídla a podobně. Dalším problémem je téměř nulová podpora a neporozumění ze strany rodiny, kdy si k babičce přivezu svačinku a večeři, zatímco mne ona přemlouvá, abych si dala domácí paštiku s domácím chlebem a na malou chvíli tu zapomněla na to své zrní. Přítel mě docela drží, ale kroucení očima ze všech stran mě celkem ubíjí, tak se snažím jej ignorovat…“ Snažme se být silní, stanovme si cíle, ke kterým směřujme, určitě tu není v pořádku vážit 106 kilogramů, pak je tu totiž tolik těžké ustát roli matky, manželky, zaměstnance a ženy zároveň. Každý jsme zodpovědní sami za sebe, SAMI ZA SEBE. Nikdo tu ráno neobouvá naše boty, v těch kráčíme jen my sami a zároveň tu sami dobře víme, jak moc to tu kolikrát v tom nepohodlném těle může být těžké.

Držme si tedy navzájem pěsti, stanovme si cíle, ke kterým si pomalu dojdeme. Ne dnes, ne zítra, ale možná už pozítří tu sklidíme všechny ty klasy z obilných polí, které tu zatím potřebují dorůst.

POHYBOVÝ PLÁN NA TENTO TÝDEN

Pondělí 30 minut svižná rychlá procházka
Úterý 40 minut orbitrek (případně rotoped) + 90 sedů lehů
Středa 30 minut svižná procházka + 90 dřepů
Čtvrtek 45 minut plavání + 95 sedů lehů
Pátek 30 minut svižná procházka + 95 dřepů
Sobota 40 minut rotoped + 100 sedů lehů
Neděle 30 minut svižná procházka + 100 dřepů

Krůtí guláš se zeleninou

  • 50 g zeleného hrášku (může být i mražený)
  • 1 menší pórek
  • 1 mrkev
  • 50 g žampionů
  • 1/2 nakyslého jablka
  • 100 g krůtích prsíček
  • 15 g oleje
  • troška bylinkové soli
  • 1 lžička jemně pálivé mleté papriky
  • 40 g sladké smetany

Zeleninu a houby očistíme, opláchneme, popřípadě oloupeme. Pórek nakrájíme na tenká kolečka. Mrkev po délce nakrájíme na čtvrtky a napříč krájíme asi 4 cm dlouhé špalíky. Žampiony překrojíme napůl. Jablka oloupeme, nakrájíme na čtvrtky, odstraníme jádřinec a čtvrtky nakrájíme na větší kousky. Krůtí maso pokrájíme na kostky asi 2,5 cm široké. Na pánvi rozpálíme olej a maso na něm zprudka ze všech stran restujeme.

Přidáme připravenou zeleninu a jablka a všechno za občasného míchání dusíme asi 10 minut. Pokrm osolíme a okořeníme paprikou. Smetanu zředíme 3 lžícemi vody a podlijeme guláš. Přikryjeme pokličkou a necháme dusit.

Pokračování naleznete v článku Jak zdravě zhubnout jednou provždy 13 – tuky a jejich důležitá úloha ve stravě.