Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tak jak by to mělo vypadat, kdyby se s vakcínami zacházelo jako se stejně nebezpečnými léky, kterými ve skutečnosti jsou? Kdyby byl stejný metr?
Základní bezpečnostní opatření by měla být tato:
7. Neočkovat při úplňku
Neočkujte tak týden před ním, při něm a cca 2 dny po něm. Jde o empirickou zkušenost. V lunárním kalendáři máte uvedeno, které dny jsou a nejsou vhodné.
8. Odstup mezi vakcínami rozšířit na dva měsíce nebo i déle
Přeočkování po měsíci je zbytečně zatěžující. Koneckonců i oficiální studie ukazují, že proti-látková odpověď je nejlepší při dvouměsíčních intervalech. Viz http://www.rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=424&Itemid=1
9. Nikdy nedovolit podání dvou nebo více vakcín současně
Například hexavakcína (Infanrix Hexa) a pneumokok (Prevenar/Synflorix)! Nenechte se přesvědčit pediatrem. On neví, co činí! Vůbec nedávejte nic navíc! Už povinné očkování je víc než dost.
10. Dítě pečlivě sledovat
Zaznamenejte a lékaři hlaste KAŽDOU reakci a trvejte na zápisu do dokumentace a eventuálně hlášení SÚKLu (v Česku) resp. ŠÚKL (na Slovensku).
11. Reakci po očkování nepotlačovat chemickými léky, zejména ne paracetamolem
Také je nebezpečné ho podat předem! Pokud vám to váš pediatr radí, je to nebezpečný člověk, najděte si jiného! Paracetamol se při svém metabolismu chová jako silný volný radikál, vyčerpává zásoby buněčného antioxidantu glutathionu, a tím zhoršuje dále oxidační stres, ve kterém se dítě nachází.
Měla jsem případ autistického dítěte, které mělo po jedné dávce Paralenu regres zpět k autismu o cca 50%! A už vůbec nedávejte tyto léky předem! Můžete tím způsobit skutečnou katastrofu. Znám dítě, které takto po očkování ochrnulo, protože bylo předem nacpané paralenem. Antipyretika mohou potlačit akutní reakci a zvýšit riziko chronické reakce!
Ibuprofen je něco jiného. Dr. Blaylock ve své knize „Excitotoxins: The Taste that Kills“ píše, že ibuprofen snižuje excitotoxicitu. Studie ukazují, že lidé kteří pravidelně užívají léky tohoto typu, mají významně nižší výskyt Alzheimerovy nemoci, než by odpovídalo pravděpodobnosti. Protože všechny chronické nervové nemoci, včetně chronického zánětu mozku po očkování, mají společný biochemický a imunologický mechanismus, může prospět cokoli, co sníží zánět a současně excitotoxicitu, ale nepoškodí energetický metabolismus a antioxidační ochranu neuronů. O ibuprofenu lze uvažovat v případě skutečně akutní reakce, vysoké horečky, encefalitického křiku apod. Rozhodně to je v nouzi mnohem lepší řešení než paralen, jen je nutné vzít v úvahu přídatné látky v sirupu, kde bývají umělá sladidla, konzervanty apod. Podání sirupu s ibuprofenem tedy považuji spíše za nouzové řešení v případě silné reakce a nedostupnosti homeopatie.
Dejte dost vitamínu C, EMK, začněte místo vpichu chladit co nejdříve po očkování, použijte Apis mellifica nebo potencovanou vakcínu a reakce by měla být minimální.
Jen upozorňuji na jednu důležitou věc: Chcete-li snížit riziko reakce, současně snižujete imunitní odpověď na vakcínu. Nelze mít obojí – bezpečí i imunitu. Musíte si vybrat.
12. Hlásit lékaři negativní změny po očkování
Všimnete-li si negativních změn u dítěte po očkování, např. rozvoj alergie, ekzému, snížené imunity, zažívacích potíží, průjmů, nechutenství, zhoršení průběhu akutních infekcí, poruch spánku, chování, motorického a psychického vývoje atd. – nahlaste je lékaři. Opět trvejte na zápisu a hlášení.
Stopněte další očkování a trvejte na odborném vyšetření. Alergická a autoimunitní onemocnění se dalším očkováním vždy zhorší! Je absurdní pouze vyčkat do momentálního zklidnění např. ekzému a do toho očkovat. Můžete si být jistí, že se ekzém znovu rozjede.
13. Uplatnit individuální očkovací plán i u sourozenců dětí poškozených očkováním
Děti, které měly závažnou reakci nebo poškození vakcínou, i jejich sourozenci by měli být automaticky považováni za ohrožené dalším očkováním a mají nárok na individuální očkovací plán. V obou našich zemích existují očkovací centra, obvykle při velkých dětských klinikách, kde se očkuje individuálně. Pro většinu dětí není nutné využít jejich služeb, pediatrovi by měla stačit zpráva od odborného lékaře, ve které specifikuje individuální postup u konkrétního dítěte.
14. Vyhledat pomoc homeopata, onemocní-li dítě nemocí, proti které se očkuje
Homeopatie historicky prokázala svou efektivitu při léčbě infekčních nemocí. Byl to jeden z hlavních faktorů, který přispěl k jejímu rozkvětu během 19. a na počátku 20.století. Úmrtnost na španělskou chřipku v konvenčních nemocnicích byla cca 25%, v homeopatických nemocnicích cca 1,5%. Stejné rozdíly v úmrtnosti byly i ve vězeních a blázincích, ve kterých se o chovance starali homeopatičtí lékaři. Lék Oscillococcinum má prokázanou účinnost při virových onemocněních. Další zajímavé informace o léčbě infekčních nemocí najdete v e-knize prof. Keithe Scott-Mumbyho „Virus remedies“ a „How to survive in the world without antibiotics„, k dostání v elektronické podobě na http://alternative-doctor.com, pouze anglicky.
Shrnutí
Děti, pro které je očkování rizikovější než pro ostatní, jsou děti se zátěží již z prenatálního období nebo i období před početím. Jakákoli aktivace imunitního systému matky, jakákoli toxická zátěž matky (amalgámové plomby, léky apod), nefyziologický porod, nedostatečné kojení, ohřívání stravy v mikrovlnné troubě (!), to jsou nejzákladnější faktory, které zvyšují riziko.
Dalším rizikem je současná bezmyšlenkovitá očkovací praxe, kdy se dále a dále očkuje dítě, přestože je již dávno jasné, že s ním není něco v pořádku. Viděla jsem autistické dětí, které byly i po rozvoji autismu dále očkovány.
Bohužel, pediatrům nelze až na vzácné výjimky věřit. Oni nejsou dostatečně informováni. Vzhledem k věkovému průměru jde o starší lidi, často neznalé cizích řečí a neschopné si najít informace na internetu. Často jsou předem zaujati vůči neoficiálním zdrojům. Čtou jen oficiální časopisy, které mají víc stran reklam na vakcíny než odborného textu.
Medicína poslední doby se zaklíná svou vědeckostí a Evidence Based Medicine (EBM), tj. medicíny založené na důkazech. Fakt, že naprostá většina lékařské praxe na důkazech založená není, by byl k smíchu, kdyby to nemělo dopad na pacienty. Vakcinologie na důkazech není založena ani trochu.
Pediatři často ani informováni být nechtějí, protože je to příliš velká výzva pro jejich profesionální ego. Já osobně s nimi na jednu stranu cítím, přestože s jejich jednáním nesouhlasím, protože vím, jaká je to výzva a odvaha – otočit své přesvědčení o 180 stupňů. Zahodit vše, na čem stavíte svou profesionální integritu, uznat, že jste se mýlili, uznat, že jste škodili, že nesete odpovědnost za poškozené nebo zmarněné životy – to vyžaduje vysokou osobní laťku, které mnozí nedosahují.
Když konvenčnímu lékaři vezmete jeho léky a vakcíny, zůstanou mu prázdné ruce. Proto si je brání, proto nechce slyšet nic o tom, že by něco nemuselo být v pořádku. Nechtěla bych být pediatrem v současném systému. Oni očkovat musejí a musejí tomu věřit, jinak by to nemohli dělat. Já osobně jsem zažila krizi víry v konvenční medicínu a vyhnalo mě to z ordinace. Správná námitka by byla, že by to měli být oni, kdo by si všimli, že se dětmi něco není v pořádku, kteří by si měli všimnout souvislosti stále se zvyšujícího počtu vakcín a chronických nemocí dětí. Ano, měli by. Proč si nevšimnou, to jsem zodpověděla o pár řádek výše. Neumějí a často nechtějí vidět.
Žijeme v době velkých změn. Jsou-li příčinou přechody astrologických věků nebo něco jiného, nevím, ale změna je vidět, slyšet a cítit. Konvenční medicína vychází z paternalistického přístupu k pacientům, pochází to z dob, kdy vzdělanost a informace byly vzácné, kdy většina lidí byla jako děti a potřebovali být chráněni i proti vlastní hlouposti a nevědomosti. Lékaři si vytvořili auru vševědoucnosti, neomylnosti. Mají skvělý PR (= Public Relations = vzťahy z verejnosťou; ide o vyššiu formu reklamy – pozn. red.).
Mnoho lidí i dnes lékařům bezmezně věří. Je to nebezpečná víra. Jediné, čím se od vás lékař liší, je 6 let strávených studiem medicíny. Není o nic lepší, morálnější, chytřejší, otevřenější vůči novému než vy. Vědomosti, které na škole získal, během několika let zastaraly. Kromě toho je množství faktů, které do sebe musí medik nasoukat a vyplivnout u zkoušky, natolik velké, že nezbývá prostor pro zamyšlení a porozumění. Já jsem 20 let po promoci a někdy mám dojem, že se to vše učím znovu. Fakta jsou tatáž, vzpomínám si na ně, ale souvislosti a spojení a důsledky si dávám dohromady znovu a jinak.
Pacienti jsou ale dnes mnohem informovanější o svých nemocech. Díky osobnímu zájmu jsou schopni zjistit věci, které jejich lékař neví. Kladou nepříjemné a nesnadno zodpověditelné otázky, ohrožují lékařovo ego a pocity vševědoucnosti. Jednoduchá otázka „Proč? Proč musím brát ten lék? Proč musím na tohle vyšetření?“ nebo „Léčil byste tak sebe a svou rodinu?“ apod. dokáží vašeho lékaře během pár minut vyvést z míry. Kdyby se vám to stalo, tak vězte, že je to jeho problém, ne váš. Není váš problém, že se naštve nebo urazí. Je to jeho neprofesionální reakce, nic víc.
Mějte s ním soucit, je to pro něj těžké. Proto se starejte o své zájmy sami. Je to vaše tělo, vaše zdraví – i vašich dětí. Máte právo na informace, na odpovědi na své otázky. Vy si své lékaře musíte vychovat. Budou se chovat arogantně jen tak dlouho, dokud jim to bude procházet. Jsou naučeni k určité rutině, určitým způsobem přemýšlejí a je pro ně těžké přehodit výhybku. Nemohou vidět, aniž by museli projít zásadním osobním a profesionálním zemětřesením.
Neomlouvám je, jen vysvětluji. Nakonec to zůstane na pacientech a rodičích, aby upozorňovali, zvyšovali tlak a nakonec je donutili prozřít.
Pokračování v článku Jak nebezpečné jsou dětské nemoci? Co dělat při akutní infekční nemoci?.