Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Miluji proces tvorby, ať už se jedná o výrobu masti, sušení bylinek na čaj, léčivý sirup či domácí marmeládu. Ona možnost tvořit rukama, odpočinout si a zvolnit, což nám bylinky plnými hrstmi umí dát. Už jenom jejich sběr, který je klidnou, plynoucí meditací, zenový okamžik, během kterého se v mžiku rozplyneme. Jen si to zkuste, natrhat lípu, posbírat mateřídoušku, ukládat plátky divokých růží do malého proutěného koše. Jen si to zkuste probírat se stébly trávy a hledat mezi nimi kontryhel. Stát pod rozkvetlou třešní a opatrně uždibovat naběhlé květy. A to není vše, podobný je také sběr hložinek, šípků, trnek, či jablek. Příroda je přející, dávající a hojná, pokorná a spravedlivá, učme se z ní.
Vedle výroby mastí se též pouštím ráda do výroby sirupů. Leč jsem hodně nastavená proti klasickému cukru, ať už řepnému či třtinovému, při výrobě sirupů jej s povděkem přijímám. Oproti klasickému rafinovanému cukru však využívám přírodní řepný cukr, který je na tom, co se minerálních látek týká, o poznání lépe. Glykemický index zde však neošidíme, ten si oba druhy cukru hájí cifrou 70. Takový sirup je výtečným zpestřením dlouhé zimy, to, když vás trápí nastuzení, kašlete, potřebujete podpořit potopudný proces. To si pak otevřete sirup z bezu či lípy, přidáte jej do čaje z nasušeného květu trnky, zakutáte se do peřin, potíte se a uzdravujete, rychleji než s klasickými antipyretiky.
Když přijde jaro, většinou vyrážím na popenec břečťanolistý, poté na květ trnky, violku vonnou, smetánku lékařskou, květ třešně, černý bez, květ šípkové růže, mátu, meduňku, heřmánek, vlčí mák (s tím opatrně, obsahuje řadu alkaloidů), ale též mateřídoušku. Tyhle sirupy tvoří domácí lékárnu. Vedle nich pak každou bylinku ještě nasuším. Některé zpracuji na tinkturu, účelný repelent, další naložím na likér, z mnohých uchystám želé či marmeládu, rozvar či bylinkový přeliv dmoucí se na zítřejších palačinkách. Mnohé bylinky pak suším za účelem dekorace. Jen si to představte, dort obsypaný sušeným květem měsíčku, trnky, drcenými oříšky, vlčím mákem. A co takový sléz, konkrétně maurský, vždyť čaj z něj, to je doslova lahoda, nejen pro naše dýchací cesty a střevo, žaludek, ale také pro potěchu oka. Jen málokterá bylina barví tolik jako sléz. Léčivky jsou spása, láska, kterou nám tu Bůh rozsel do trávy.
Jaký je postup při výrobě sirupu?
Nejprve je třeba zvolit vhodnou bylinku. Teď přes léto lze zpracovat mátu, ale i meduňku, pokud ji zmlazujete a pozvolna dorůstá. Léto, to je také hojnost mateřídoušky, nejrůznějších odrůd slézu či šalvěje. Sirup však lze zpracovat z jakékoli léčivky, výše jsem zmínila vlčí mák, případně, lze zakoupit také zázvor, uvařit z něj silný čaj a ten pak použít na zimní medicínu. Výborný je též měsíček lékařský, případně levandule, černohlávek obecný. Poslední léčivku opravdu miluji. Nejen pro svůj krásný vzhled, ale také léčivý účinek. Po černohlávku se letos zcela jistě poohlédněte. Mattioli jej nazýval boží spásou, neboť výtečně hojí veškeré zánětlivé procesy. Mimo jiné též zvyšuje srážlivost krve, podporuje hojení ran, harmonizuje meridián jater, močového měchýře a plic. Používá se při zánětlivých onemocněních, vředech v ústech a hrdle, zánětech či bolestech žaludku a střev, ale též například jako kloktadlo při angíně.
Jakmile máme nasbíráno, na 1000 ml vody postačí zhruba 3-4 hrsti bylinky, bylinku zalijeme vroucí vodou, mísu přikryjeme utěrkou, necháme 24 hodin odpočinout. Poté přecedíme, silný čaj vložíme do hrnce, na 1 litr vody počítáme s 800-1000 g přírodního řepného cukru. Ten v bylinném výluhu rozmícháme, jemně zahříváme. Nakonec přidáme 2 polévkové lžíce citrónové šťávy, případně 1 čajovou lžičku kyseliny citrónové. Posléze plníme do vyvařených sklenic. Zavíčkujeme a můžeme ještě pro jistotu krátce zavařit, zhruba 15 minut při 80 °C. Necháme vychladnout, uchováváme při pokojové teplotě. Trvanlivost sirupu je rok i více, někdy se stane, že objevím sirup, který je již 5 let starý, po otevření však chutná jako sirup přichystaný včera.
Některé sirupy lze chystat i za studena. V takovém případě se bylinka prosypává cukrem. Výborným příkladem může být například sirup ze smrkových výhonků, divizny či jitrocele. Postup je velmi snadný, spodek nádoby poklademe bylinkou, zhruba v 2 centimetrové vrstvě, poté nasypeme 1 centimetrovou vrstvu cukru, následně opět bylinky, cukr, bylinky, cukr, kdy cukrem končíme. Zavíčkujeme, postavíme na okenní parapet a čekáme, až slunce vytáhne cennou šťávu. Poté již jen plníme do vyvařených sklenic a skladujeme v lednici. Přidat lze též ještě citrón, já však nedělávám.
Budeme-li chystat sirupy, žádné zvláštní pomůcky netřeba. Zmíním snad jen velejemné sítko, které sirup zbaví případných nečistot. A když hotový sirup budeme přelévat, velmi se hodí nádoba se zobáčkem, neboť hrdla lahví bývají úzká.
Možností je nespočet. V zimě pak, až budete louskat vlašské ořechy, zkuste si uschovat vylouskané skořápky. Ty lze svařit na čaj, případně, ze skořápek si uchystejte léčivý sirup, dle postupu uvedeného výše, který mírní drásavý kašel a zanícené hrdlo. A právě v zimě vytáhněte sirup ze zázvoru, lípy či černého bezu, abyste podpořili zimou zkoušený imunitní systém.
Nechť se dílo podaří, přeji hodně zdaru.