Jak se zbavit bloků z minulosti a být kreativnější (rozhovor s René Nekudou)

FOTO: Petr Florián

Věděli jste, že můžete snížit stres a zlepšit své vztahy už jenom tím, když budete kreativnější? Kreativita se pojí se zdravím, flow, nebránění přirozenému vyjadřování sebe sama. S učitelem tvůrčího psaní, Reném Nekudou, si dnes povídám nejen o tom, jak se kreativně odblokovat jako dospělý, ale také jak kreativitu podpořit i u malých dětí. Součástí článku jsou i praktická kreativní cvičení.

René, je kreativita limitovaná věkem?

V žádném případě.

Pokud není vyšší věk limitem, tak co může člověk udělat pro to, aby naopak v čase svou schopnost kreativity zvyšoval?

V dnešní době se o kreativitě mluví v mnoha oblastech. Většinou je to spojované s velkými činy nebo když se bavíme o umění, tak s velkými díly. Ale kreativita v každodenním životě znamená třeba i umět zbouchnout poličku ze tří prkýnek nebo uvařit večeři z poloviny surovin, protože náš protějšek nenakoupil všechno, co bylo na nákupním seznamu. A trénování kreativity je samozřejmě možné. Jsou na to různé přístupy. Ten můj je hodně individuální. Vždy se snažím o to, aby každý, kdo se rozhodne trénovat kreativitu, na to šel odspoda – tzn. že pozná fungování své vlastní kreativity.

Jak to laik může poznat?

Co většina lidí zná je, že se dělíme na sovy a skřivany. Takže někdo bude kreativnější a produktivnější a bude lépe tvořit v noci, ve dvě ráno, když bude mít klid. A někdo brzy ráno po probuzení. Ale to je jen jedna z obecně známých škatulek. Někdo další potřebuje být zhuntovaný. Spisovatel Murakami si chodí zaběhat 10 km, a potom teprve začne psát. Teprve pak je nastavený pro tvůrčí činnost. Dalším faktorem je třeba míra zadání. Někdo potřebuje absolutní svobodu a mít volnost a někdo další potřebuje mít limity v zadání a deadliny, aby mu to fungovalo.

Člověk si na své „škatulkyijde tak, že experimentuje?

Když to dělá sám, tak experimentování je dobré. A pak existují různé návody a metody na internetu. Na mém veřejném kurzu není nic, co by člověk nezvládl samostudiem, ale je to rychlý extrakt a urychluje to právě tuto dobu tápání. Metodika je tomu přizpůsobena, navíc je tam srovnání s ostatními účastníky.

Jak znovu získat takovou tu dětskou svěžest a tvořivost?

Myslím si, že nejdůležitější je, dovolit si svobodně tvořit. Dětská tvořivost znamená, že se zbavujeme největších bloků, respektive v momentě tvoření nejsou výrazné a omezující. Začít tvořit s dětskou radostí znamená soustředit se prvně na ty blokátory a nedávat jim takovou váhu.

Jak se člověk může začít bloků z minulosti začít zbavovat?

Ukazuje se na vzorku 4 000 lidí, kteří mi prošli pod rukama, že jedna z nejúčinnějších věcí je drobná pravidelnost v tvoření. Že například zkusím každý den deset minut svobodně psát, tedy pokud se bavíme o psaní; nemusí to být ale samozřejmě jenom psaní. Většinou je to velmi uvolňující. V mé nové knížce Restart kreativity je 111 cvičení, které když člověk vyplní, tak dostane podrobnou mapu svého tvůrčího nastavení. Uvidí své bloky, které se potom dají odkrývat. Neexistuje ale na to univerzální rada. Za jedenáct let, co učím, jsem neviděl v podstatě dva stejné jedince. Proto si myslím, že nejzodpovědnější je poznat vlastní nastavení, a pak podle toho pracovat.

Když si projdu Vaši knížku, tak už to povede k posunu a zpracování bloků?

Mělo by. Měl jsem na webu měsíční čtenářskou výzvu, do které se lidé přihlásili a měli za úkol každý den psát alespoň deset minut. Výsledky a zpětné vazby byly neuvěřitelné. Jakmile lidé překonali prvních sedm dní, tak najednou došlo k obrovskému uvolnění a odblokování, přestali se hlídat a kontrolovat. Když se totiž člověk nehlídá, tak má mnohem lepší nápady, než když naopak vše moc analyzuje.

A existuje celá řada dalších pozitivních účinků: uvolnění napětí nebo že se člověk umí lépe vyjadřovat a že se naučí vyjadřovat hlouběji své pocity. To má pozitivní dopad i na mezilidské vztahy – vždy prospěje, když se umím vyjádřit a pojmenovat, co mě trápí nebo co bych chtěl. Knížka Restart kreativity a těch 111 cvičení je zhruba na deset hodin práce. Ale nedá se to udělat za jeden den. Je důležité, že se to roztáhne na čtrnáct dní nebo na měsíc – že se odbourávají nálady jednotlivých dní. Když to budu vyplňovat měsíc, tak už to pro mě znamená relevantní vzorek.

FOTO: Petr Florián

Říkal jste, že deset minut dokáže takový zázrak… Abychom si to dokázali představit konkrétně, tak co třeba v těch deseti minutách může někdo, kdo si to teď čte, dělat?

Dáme si tři desetiminutovky. První nebude na deset minut, ale na pět. Bude na slovní zásobu: Sepište si co nejvíce jednoslabičných zvířat. Předem hlásím, že v češtině jich je přes šedesát. Zní to jako jednoduchá hra. Ale mám zkušenosti z kurzu, že někteří účastníci ještě to večer dohrávali s partnery, protože na kurzu jich dali jenom čtyřicet.

Druhé cvičení: Pokračovat v příběhu – „Pepa se v šest hodin ráno zhrozil, protože zjistil, že mu zase došlo kafe.“ Zkuste navázat na první větu a nechat to plynout, kam vás příběh dovede a nekontrolujte se příliš u toho.

A potom to může být vyloženě na kreativní myšlení: Vymyslet alespoň 20 různých použití šatního ramínka.

Jak se dá kreativita podporovat u dětí?

Vypravováním příběhů. Z hlediska vývoje je vypravování pro nás, lidi, velice důležitý prvek. V moderní společnosti se vypravování vytrácí – většina rodičů si už se svými potomky nevypráví příběhy, ať už jsou to příběhy z minulosti nebo vymyšlené pohádky, to je jedno.

I z tohoto důvodu vznikla má další knížka Příběhostroj, ve které jsem se snažil tento problém vyřešit. Čtenáři jsou v ní hledači dosud nenalezených příběhů. Knížka pomáhá vymyslet a najít ještě neobjevené příběhy a sdílet je s rodiči, prarodiči, tetičkami, strýčky atd. Zkušenosti jsou obrovsky pozitivní a dopad na rodinný život velký. Například rodič najednou pozná, co dítě trápí – že dítě vytváří pohádky s nějakým svým traumatem. Děti se také dají pomocí příběhů (pohádek) motivovat. Dá se tím vyřešit spousta problémů.

Máme výhodu, že se nemusíme příběhy učit vypravovat, že se s příběhovým myšlenkovým modelem rodíme. Je to přirozená forma trénování, vhodná od šesti do dvanácti let. A je přínosem i pro dospělé, když i oni své příběhy sdílí s ostatním. V knize je generátor příběhů, který náhodně losuje postavy, místa a předměty, jenž můžete zapojit do svého vyprávění. Vím, že si Příběhostroj hodně lidí vzalo na dovolenou, je to vlastně i společenská hra.

René, když jsme u kreativity, tak jak vás zrovna tato knížka napadla?

Na základě lidí, kteří ke mně chodí do kurzu, kteří říkali „to je super, já tady zažívám spoustu zajímavých věcí a uvolňuji se, by bylo hezké, kdybych to mohl začít dělat se svými dětmi nebo vnoučaty“. Tak jsem nad tím začal přemýšlet…

A co vaše další knihy, kurzy, články? Jak to všechno vymýšlíte?

Jsem člověk, který má přemíru nápadů. Netrpím nedostatkem nápadů, já trpím nedostatkem času. Musím selektovat. Má kritéria jsou: Aby to bylo užitečné pro ostatní a abych se na tom něco naučil. Když sám učím kreativitu, tak musím umět překonávat určité limity. Například zmíněný Příběhostroj je jak klasická knížka, tak i defacto společenská hra. To mě baví a pohání dál. A samozřejmě to musí mít pozitivní odezvu, že to funguje a že to dopadne na úrodnou půdu. Nechci psát jenom pro sebe. Mám svůj umělecký zápisníček, kam si zapisuji většinu nápadů. Když mi v něm některé zůstanou i více jak půl roku a ani po této době mi nepřijdou „blbé“, je to pro mě impuls, abych se jimi začal vážně zabývat. A pak je ještě testuji na kurzech, než je vypustím do světa.

Další velké téma, i pro život samotný, je, jak se nebát chyb. Pro proces kreativity je právě zbavení se strachu z chyb obzvláště zásadní…

Ano, člověk by s tím měl pracovat a měl by si to vyzkoušet. Mám to přímo v Restartu kreativity jako slogan: „Cvičebnice kreativity, ve které nemůžete udělat chybu“. Dokonalost neznamená bezchybnost. Dokonalost je až výsledek trnité cesty. Dnes se velmi zaměňuje – a je to iluze – že věci musí být dokonalý a bezchybný průběh. Například v kurzech je strašně těžké některé dospělé donutit po sobě přepsat text. Mají velkou touhu napsat radši něco nového, aby to na první dobrou bylo dokonalé, než brousit nahozený text, zapojit racio, přepisovat, škrtat. To jsou pak knihy, které čteme v knihkupectvích, které mají třeba deset verzí. O těch devíti před tím samozřejmě nic nevíme.

Na závěr si, prosím, představte, že máte měsíc na vytvoření originální táborové hry nebo nějakého projektu ve firmě. Jak byste na to šel?

Hned, jak bych se dověděl toto zadání, bych si pořídil blok nebo složku vyloženě na tento projekt. Prvně bych potřeboval co nejvíce informací od zadavatele: kdo tam bude, jaké mají zkušenosti s tábory, kolik jich tam bude a s jakým pocitem mají odjet domů, jestli se mají něco naučit nebo si jenom zablbnout. Pak bych si do svého zápisníčku dával všechny nápady, které by mě v průběhu napadaly, a zároveň bych co nejvíce vyzvídal u svých kamarádů a vytvořil si svoje rešerše. Mám rád lístečky, tak bych zase použil lístečkovou metodu, pohrával si s nápady, kombinoval je, a postupně by se mi výsledek začal odkrývat. Poté bych to rozhodně ještě nechal uležet. První nápad je první nápad, ne vždy ten nejlepší. Proto bych si udělal tři koncepty s alespoň jednodenním odstupem a kriticky bych analyzoval, který z nich je nejlepší a proč. Pokud si nedokážu pojmenovat proč, je to téměř vždycky špatná cesta. Takže závěr: spojit racio s impulsivnem, tj. co mě napadne na ulici nebo ve sprše, a potom to logicky pospojovat.

René, moc Vám děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!

Webová stránka Reného Nekudy: https://www.renenekuda.cz/

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.