Jak se probudit ve snu – účinné techniky pro větší bdělost a svobodu vědomí

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Probudit se ve snu (mít tzv. lucidní sen) znamená mít plnou kontrolu nad tím, co se během snu děje – ovládat jeho děj, cestovat a mít možnost zažívat neuvěřitelné, až „nadpřirozené“ věci. Znám ve svém okolí osobu, která se ve snu naučila chvaty do džuda a dokázala do jisté míry modelovat, co se následně v její denní realitě dělo. Lucidní sny jsou trenažérem, kde můžeme trénovat své schopnosti, a místem nesmírné inspirace, kreativity a sebeléčení.

Lucidní snění bylo zejména od konce 70. let minulého století podrobeno velkému výzkumu, spojeného zejména se jménem Stephen La Berge. Ten na Stanfordově univerzitě vyvíjel techniky, aby se lucidně snít mohl naučit každý.

Když jsem se poprvé ve snu probudil já sám, byl to velký zážitek – pocit svobody a do jisté míry zadostiučinění, že trénink této schopnosti stál za to. Badatel v oblasti snů z počátku 20. století Oliver Fox svou první lucidní zkušenost popisuje takto: „Ještě nikdy jsem se necítil tak absolutně dobře; měl jsem zcela jasnou hlavu a božskou sílu, byl jsem nevýslovně volný! Ten pocit byl tak nádherný, že se to slovy vypovědět nedá. Ale trval jen pár chvil a pak jsem se probudil.“ (citováno z knihy Průvodce lucidním sněním, Tuccillo, 2015: 23).

Nejúčinnější techniky, jak mít lucidní sen (= probudit se ve snu):

Prvním krokem – věnovali jsme tomu celý minulý článek – je schopnost si své sny pamatovat. Znamená to zejména vést si snový deník a sny si každé ráno zapisovat. Druhou nejdůležitější věcí je pak provádět tzv. testy reality.

Ověřování reality

Znamená to co nejčastěji během dne se sám sebe ptát, jestli jsem právě teď ve snu, nebo ne. Charlie Morley, který na přelomu března a dubna navštíví s workshopy o lucidním snění i Prahu, v knize Lucid Dreaming, A Beginner´s Guide to Becoming Conscious in Your Dreams říká, že jen líná mysl akceptuje realitu takovou, jaká je. Tento pasivní postoj podle něj k lucidním snů nevede. Je naopak třeba být zvídavý a všechno zpochybňovat. To například znamená zeptat se i teď při čtení sám sebe: „Jak si mohu být jistý, že se mi to celé jenom nezdá?“

Vtip je v tom, že se nám často zdá o tom, čím se během dne zabýváme. A když si navykneme na testy reality, budeme je pravděpodobně dělat i ve snu. Jedním z účinných testů je například opřít se rukou o zeď (nebo o nějaký předmět) a zkusit, zda ruka zdí projde. Při variantě s dlaní a prsty je možné se zase např. sám sebe ptát: „Mohu prostrčit prsty dlaní ruky?“ Za své první uvědomění se ve snu vděčím právě této technice. Zdálo se mi, že jedu po pojízdných schodech dolů do metra, když v tom jsem prostrčil ruku přes sklo a najednou přišel onen vysněný aha-moment: „Vždyť to je nějaké divné. To musí být sen!“ Prostor kolem se rozjasnil a já měl alespoň na pár vteřin první potvrzení toho, že to skutečně funguje.

K dalším známým testům reality patří, že například zkoumáte své dlaně (jestli na nich je tolik prstů, kolik má být); zda můžete dýchat, když si zacpete obě nosní dírky (ve snu je to možné), nebo kladení si otázek: „Mohu nechat někoho zmizet?“, „Mohu vzlétnout?“ a kontrola textu a číslic (ve snu se často různé nápisy při opakovaném čtení mění nebo různě vlní).

Na začátku si vyberte nějaký z testů reality (nebo si vytvořte svůj vlastní) a provádějte ho 5 – 10 x denně. Další účinnou pomůckou je:

Autosugesce

Ideální je usínat například s myšlenkou: „Jsem v lucidním snu“. Podle snivce a astrálního cestovatele Toma Poutníka, je právě koncentrace na takto stanovený záměr před usnutím účinnější, než vizualizace. A pokud chcete svou šanci na lucidní sen ještě více podpořit, je tu ještě další možnost:

Technika přerušení spánku

Princip spočívá v tom, že se probudíte těsně před začátkem poslední REM fáze, tj. po přibližně 6-7 hodinách. Zůstanete 15-20 minut vzhůru (zjistilo se, že když se probudíte např. jen na pár vteřin, tak to nepomůže – je třeba, aby se během těch pár minut pauzy probudila i naše analytická část, levá hemisféra). Poté jděte zase spát – zkuste třeba polohu vleže na zádech a nezapomeňte mít opět silný záměr (viz předchozí technika autosugesce).

A už jenom, když toužíme po tom pamatovat si více snů, může nám to velmi pomoci. Když se například sám probudím uprostřed noci nebo nad ránem, tak mnohem více snů jsem si schopný vybavit právě až po opětovném usnutí, ve „druhém poločase“.

Příště si povíme, jak využít lucidních snů k léčení, zbavení se strachu a nočních můr.

Literatura:

La Berge, S. (2006): Lucidní snění. Praha: DharmaGaia.

Morley, Ch. (2015): Lucid Dreaming, A Beginner´s Guide to Becoming Conscious in Your Dreams. Hay House.

Tucillo, D. a kol (2015): Průvodce lucidním sněním. Praha: Knižní klub.