Jak se nebát učinit důležité rozhodnutí

cm muz zena10

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Znáte to. Někdy máte před sebou dvě nebo více cest a nevíte, kterou z nich se vydat. Anebo víte, ale bojíte se vykročit. Máte strach, že uděláte chybu – raději neděláte nic. A čím déle stojíte na místě, tím hůře se cítíte. Jak z toho ven?

Pokud se cítíme jako oběť okolností, bere nám to sílu. Začínáme pochybovat a odpověď na své otázky hledáme zoufale kolem sebe. Určitá část nás samých ale stejně odpověď ví.

Nedávejme nikdy přednost strachu před láskou

Často upřednostňujeme jednodušší, pohodlnější a zbabělejší rozhodnutí. Vlastně víme, co je správné, ale protože nechceme někomu ublížit, rozhodnutí odkládáme. Nebo si nevěříme. Nebo volíme menší zlo. Pro mě je naprosto nepřijatelné, abych se rozhodoval na základě strachu. Kdysi mě velmi inspirovala myšlenka autora Hovorů s Bohem N. D. Walsche: „Co by teď udělala láska?“ Pokud se vyloženě bojíme něco udělat, už to by mohlo být indicií, že rozhodnutí nemáme déle odkládat.

Opravdová láska také není o tom být k druhým stále jen milý. Mít strach, že se jich svým rozhodnutím dotkneme. Pokud máme k někomu úctu, jsme k němu bez výhrad pravdiví. Ať už pravda bolí sebevíc, je vždy pro druhého tím největším darem. Člověk, který miluje, naopak nikdy nevycouvá z něčeho jen proto, že je to pro něj těžké, ale dokáže být věrný a oddaný své misi, i když by bylo pohodlnější již dávno odejít.

Říkejme NE dobrým věcem, abychom mohli říci ANO skvělým věcem

Tato myšlenka Jacka Canfielda nás nabádá jít vždy tou nejvyšší cestou. Falešná pokora je nepatřičná stejně jako pýcha. Nemůžeme být na deseti místech zároveň. Musíme volit. Musíme se rozhodovat. Žádné rozhodnutí je také rozhodnutí. Často to nejhorší. Proč si vybírat průměrné, když můžeme volit skvělé? Je to často opět jenom náš strach a pocity méněcennosti, na základě nichž se raději spokojíme s jistotou, než bychom riskovali a vzali si, po čem naše srdce skutečně touží. To nejlepší dostávají od života ti, kteří předtím měli odvahu něčeho průměrného se vzdát.

V souladu se svou intuicí jsme tehdy, pokud nejednáme pod tlakem. V Celestinském proroctví se píše: „Vráti-li se mi nějaká myšlenka třikrát, uskutečním ji. Intuice je naléhavá a vytrvalá. Je-li důležitá, nezapomenete na ni. Bude se vám vracet.“ Naproti tomu naše rozhodnutí nebude tím nejlepším, bude-li založeno na vině, strachu, nedostatku nebo potřebě se chránit.

Odpověď si nelze vynutit

Někdy se po nás chce nechat věci plynout a neusilovat. Jak někdo krásně řekl, „úsilí je na prd.“ Zeptejme se svého srdce: „Je teď to, co chci, vhodné? Je teď ten správný okamžik?“ Pokud odpověď zní „NE“, pokorně čekejme. Naše srdce nám řekne, až přijde náš čas.

Na závěr dvě otázky, které nás mohou vtáhnout do hloubky ticha – do míst, kde leží veškeré odpovědi na naše otázky (děkuji za tyto otázky Kalyani a Danielu Bořkovcovi):

  1. Co mi právě teď říká mé srdce?
  2. Co říká v mém srdci Bůh?