Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zvláštní paradox: Přetížený člověk si jen velmi neochotně bude hledat čas na meditaci. A přitom právě meditace je jedna z nejlepších věcí, která časový stres může pomoci zastavit. Pokud překonáme počáteční odpor a najdeme si každý den na meditaci alespoň pár minut, naučíme se vystupovat z toku času a zažívat vnitřní klid. Tento vnitřní klid a mír se pak pomalu začnou přenášet i do našeho života mimo meditaci. Stane se to návykové. Až nakonec zjistíme, že stále častěji meditujeme prakticky po celý den, přestože normálně pracujeme a vykonáváme běžnou činnost.
Ještě jednou: Jste-li zavaleni prací a zažíváte časový stres, cestou jak z toho ven, je kultivace všímavosti – záměrné „ne-konání“.
„Můžeme získat zpět svůj život, místo abychom žili jen pro svoje dovolené nebo ostatní „zvláštní“ chvíle, kdy bude vše perfektně naplánované, aby nám přineslo očekávané pocity pohody, vnitřního klidu a jasnosti,“ píše v knize Život samá pohroma učitel meditace Kabat-Zinn (2016:181).
Výzvou je cítit se dobře nejen na dovolené, ale každý den!
Každodenní meditace
Prvním krokem je každodenní formální meditační praxe – pár minut sezení v tichu. Jak na tento první krok, jsme probírali v článku před týdnem: Jak na meditaci v sedě (univerzální léčebnou metodu). Ale nemá to znít jakkoli oficiálně, meditace má být především zábava! Motivaci a inspiraci pro meditaci, na kterou je možno se každý den těšit, můžeme nalézt např. u Esther a Jerry Hicks:
„Každý den bychom se posadili na 10 nebo 15 minut na nějaké příjemné místo, kde bychom nebyli rušeni. (…) Soustředili bychom se na dlouhé nádechy a dlouhé výdechy. Nadechovali bychom se tolik, kolik by naše plíce podle našeho názoru příjemně obsáhly, a nadechovali bychom se jemně. A v okamžiku naplnění plic bychom zase nechali vzduch dlouze, slastně vyjít ven. Našim záměrem by nebylo nic víc než být přítomni v daném okamžiku a být si vědomi svého dýchání; nedělat nic jiného než jen dýchat – ani nepřipravovat snídani, ani se nečesat, ani si neklást otázku co ten či onen dělá, ani nemyslet na včerejšek, ani si nedělat starosti ohledně zítřka, ani se nezaměřovat na cokoliv v daném okamžiku kromě vzduchu, který vdechujeme a vydechujeme.“
Podle Esther a Jerryho jde o to, během těchto pár minut zastavit obvyklé „divadlo mysli“. Přestat se snažit, aby se cokoli stalo. Být ve stavu umožňování. Dovolit Zdrojové energii/Síle Života/Bohu, aby skrze nás čistě plynula.
Být všímaví kdykoli
Dalším krokem je být všímaví, kdykoliv někam jdeme, nebo kdykoliv něco děláme. „Pokusme se přivádět pozornost ke každému okamžiku do svých běžných úkolů, zážitků a setkání jako je vaření večeře, prostírání stolu, jídlo, umývání nádobí, praní prádla, uklízení domu, vynášení odpadků, (….), hra s dětmi nebo pomoc s jejich přípravou do školy, psaní e-mailů nebo textových zpráv, telefonování, uklízení garáže, odvoz auta do servisu nebo oprava auta vlastními silami, jízda na kole, jízda metrem, nastupování do autobusu, hlazení kočky, venčení psa, objímání, líbání, dotýkání se, milování, starání se o lidi, kteří jsou na nás závislí, chození do práce, vlastní práce nebo jen prosté sezení na schodech před vchodem do domu či v parku,“ vyjmenovává výčet činností, při kterých můžeme být bdělí Kabat-Zinn“ (2016: 181).
Jak si užít umývání nádobí
Jak již bylo řečeno, každodenní meditace je základ – zvyšuje totiž naši schopnost přítomný okamžik vnímat. Po pár dnech nebo týdnech zjistíme, že jsme více klidnější a lépe věci přijímáme. Už nás jen tak něco nevytočí, stres nad ním přestává mít moc. Zlom nastává, když si uvědomíme, že už nemusíme spěchat, abychom se dostali k něčemu lepšímu nebo důležitějšímu, protože to nejlepší se děje právě teď.
Tím nejlepším právě teď může být třeba i mytí nádobí. „V okamžiku, kdy myjete nádobí, je to váš život,“ připomíná Kabat-Zinn (2016:182). „Pokuste se vzít každý hrnec, hrnek a talíř tak, jak přicházejí, uvědomujte si pohyby svého těla při jejich držení, drhnutí a oplachování, pohyby svého dechu a pohyby své mysli. To se týká i prostírání stolu nebo uklízení umytého a osušeného nádobí.“
Pokud jsme schopni akceptovat, že každý okamžik může být chvílí klidu a bdělé pozornosti, možná nás i původně rutinní činnost najednou začne nesmírně bavit. Objeví se jakoby znovu dětské vnímání – z prostoru ticha budou podle Kabat-Zina vyvěrat otázky typu: „Kolikrát v životě už jsem to nádobí myl a kolikrát ho ještě mýt budu? Co je tato činnost, kterou nazýváme mytí nádobí? Kdo je ten, kdo ve skutečnosti myje nádobí?“
Při mytí nádobí se toho můžeme o sobě a o světě hodně dovědět.
Každá chvíle se může stát posvátnou, a i ta nejobyčejnější činnost nám může přinášet radost a hlubokou inspiraci.
Pak třeba i odpovídání na maily nemusí být stresový závod s časem, kdy máme pocit, že jsme pořád „pozadu“, protože ono „pozadu“ existuje pouze ve ztřeštěné mysli. Místo toho si můžeme být vědomi svého dýchání – mít jako prioritu nastavenou soustředěnou pozornost (v rámci níž jsme i velmi efektivní), a nikoli otravné a stres plodící seznamy povinností.
A to je celé kouzlo: Konat, ale zároveň být ve stavu „ne-konání“. Žít ve světě, ale vstoupit do bezčasovosti.
Literatura:
Hicks, E. a J. (2009): Požádej a je ti dáno. Praha: Synergie.
Kabat-Zinn, J. (2016): Život samá pohroma. Brno: Jan Melvil.