Jak nejlépe poznat sám sebe (a vyléčit se)

cm blondata zena

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Představte si, že máte rok života na to, abyste co nejlépe poznali sami sebe. Nebo, chcete-li, deset následujících let. Předpokládejme, že sebepoznání je vaší prioritou a vášní. Jakým byste se vystavovali situacím? Jaké techniky nebo strategie byste použili? Poznání své pravé podstaty může vést k lepšímu přijetí sebe a v konečném důsledku být i velmi léčivé…

Vystavovat se změnám

V nových, nečekaných a náročných situacích – když si třeba šáhneme i na dno – můžeme objevit úplně nové části sebe. Pro hodně lidí například vycestování na delší dobu do zahraničí znamenalo výrazný předěl. Vyzráli, poznali se, mohou se nyní na sebe a na to, kým jsou, více spolehnout.

Spatřit sebe v zrcadle

Je to trochu klišé, ale nejlepším zrcadlem, ve kterém můžeme sebe zahlédnout, jsou druzí lidí. Sami sebe – své „lidské“ já – poznáváme především v interakci s druhými lidmi. Vůbec nejsilnější sebe-poznání nabízejí obvykle partnerské vztahy. Naši protějšci nám často ukazují takzvané stínové části naší osobnosti, které jsme sami potlačili.

Ve víru mezilidských vztahů se toho můžeme dozvědět a naučit o sobě někdy i více, než v meditační svatyni někde v Himalájích. Mimochodem, jsem přesvědčený, že to je i jeden z důvodů, proč právě teď a tady na této planetě jsme – abychom tímto způsobem prozkoumávali svět = sebe.

Chceme-li jít k poznání sebe ještě o jeden krůček naproti, tak se také nebojme říkat si druhým lidem o zpětnou vazbu. Ve světě zrcadel si spousty věcí sami nevšimneme a ani druzí nám věci, kterých si na nás všimli a které by nás mohly někam posunout, sami od sebe neřeknou. Ano, ne vždy nás lidé vidí „objektivně“ a ne vždy je potřeba tomu, jak nás vnímají, dávat nadměrnou váhu. Nicméně otázkami: Jaká je moje největší přednost?“, „Jaká je moje největší slabina?“ „Kterou jednu věc bych podle tebe na sobě mohl zlepšit?“ se o sobě můžeme dovědět až překvapivě velké množství informací. Pomalu se tím dostáváme i k tématu (vy)léčení, protože poznání sebe sama skrze druhé lidi patří i k léčebným efektům takzvané skupinové psychoterapie. Léčení na nejhlubší úrovni, za myšlenkami a slovy, pak nastává v meditaci.

Meditace – hluboký pohled do svého nitra

Když byla celosvětově známá mystička Lorna Byrne na konci minulého roku v České republice, pronesla na přednášce v Brně o léčení následující slova:

„Milost uzdravování je spojena s duší, která je jiskrou božího světla.

Čím více si uvědomujete duši, tím více máte k této uzdravující milosti přístup.

Je to jako byste lásce uvnitř vás dovolili, aby se vás dotkla.“

Meditace je tradiční, odvěká cesta k pravému poznání. K poznání JÁ bez hranic, k doteku s vlastní duší a bezhraniční láskou. Jsou-li na úrovni čistě lidské nejsilnějšími sebe-poznávacími cestami zmiňované vztahy a dělání změn, tak na úrovni duchovní, je to právě meditace.

V závěru článku si dovolím citovat jogína Aurobinda Ghoše, které popisuje, jak to může vypadat, když se v meditaci dostatečně hluboko dostaneme za pojmy, myšlenky a slova, do kontaktu se svou nejhlubší podstatou, to je láskou:

„Není to pocit, ale stav. A stav je jako řeka, která teče přes všechno – po blátě nebo po kamenech, přes hory nebo nížiny. Je to láska, která není protikladem k nenávisti a nepotřebuje žádnou oporu. Jednoduše existuje (…) hoří ve všem, čeho se dotýká, jednoduše proto, že nemůže nemilovat, taková je její povaha.

Nic pro ni není vysoké nebo nízké, čisté nebo nečisté a její oheň ani radost nemohou zhasnout. Jsou i jiné příznaky její přítomnosti: je lehká, nic pro ni není břemenem, jakoby samotný svět byl jen hřištěm pro její hry. Je nezranitelná a nedotknutelná, jakoby se věčně nacházela za hranicemi tragédií, mimo všechny katastrofy.

Je prorokem, který předvídá. Je pokojná, velmi pokojná – dechem, který sotva zahlédneme v hloubce naší bytosti, široká, bezbřehá jako oře. Protože je věčná. A svobodná. Nic ji nemůže spoutat, zotročit: ani život, ani lidé, ani myšlenky, ani doktríny, ani krajiny. Je za jejich hranicemi, vždy bokem od nich, a přeci se nachází v srdci všech a každého jako kdyby byla se všemi sjednocená. Je to Bůh v nás“.

Právě tato láska bez hranic uzdravuje, právě touto láskou je tvořen svět, tudíž i my samotní.

O tématu sebepoznání a sebe-vědomí budu přednášet v rámci studentské konference CESTA K SOBĚ 6. 4. v Olomouci. Zvu všechny naše čtenáře – na konferenci vystoupí například i Veronika Jelínková, s kterou jsem dělal minulý rok pro Celostní medicínu rozhovor, legendy české psychologie (P. Říčan, K. Balcar) a velké množství dalších hostů.

Celková nabídka knih o osobním rozvoji.