Jak navázat vědomou komunikaci se zvířaty. O channelingu a stavech rozšířeného vědomí s Kateřinou Rae

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Kateřina Rae se už od narození přirozeně nacházela v rozšířených stavech vědomí, později prošla i zážitkem blízké smrti či ceremonií s Bufo Alvarius. V rozhovoru pro Celostní medicínu popisuje, jak svět rozšířeného vědomí vypadá a jak můžeme sami navázat kontakt s různými bytostmi. Kateřina je autorkou nové knihy Sírius strážce brány, a také snovou koučkou, ceremonialistkou, maminkou a spolumajitelkou firmy Wild and Coco.

Kateřino, ve Tvé knize mě hodně zaujala kapitola „ti co nejvíce září láskou“. Jak se právě láskou naplnit, jak ji rozvíjet a jak ji vyzařovat?

To je hodně hluboká otázka. Pro mě je láska hodně o tom, abych měla otevřené srdce a mohla lásku cítit. S otevíráním srdce souvisí, že lásce většinou brání nějaké trauma nebo strach. Je to tedy cesta konfrontace, práce se stíny a programy, které brání lásku cítit.

Jsme v základě láskyplné bytosti, ale vytvořili jsme si určité hry, abychom lásku omezili a zažili ne-lásku. Já se snažím tyto programy, stíny a strachy nacházet a transformovat. Otevírám je a uvolňuji. Vnímám, že s každým programem, který odprogramuji, cítím najednou více lásky a porozumění.

Když jsi zmínila stíny, tak jak vnímáš temnotu? Někteří lidé říkají, že existuje jenom Světlo. Jak vnímáš tuto hru protikladů, Světla a tmy?

Zažila jsem sama na sobě, že temnota existuje. Věřím tomu, že se nacházíme v duálním paradigmatu, což znamená, že je na Zemi jak Světlo, tak tma. Věřím tomu, že je pravděpodobné, že napřed bylo Světlo, a pak až tma, ale možná vzniklo obojí souběžně. Pro mě je to krásná hra, kdy díky temnotě mohu prožívat protiklady a zažívat Světlo. A zároveň vím, že za každou temnotou je stejně vždycky Světlo. Navíc temnota si – ze svého pohledu – myslí, že koná Světlo.

Jak svým rozšířeným vědomím vnímáš Božství/Boha?

Odmalička jsem se ptala: „Kdo je ten Stvořitel?“ Chtěla jsem ho zažít. Prožila jsem mnoho stavů rozšířeného vědomí a vždy tam bylo „něco“. A pokaždé jsem vnímala, že Stvořitel je ještě mnohem víc než to „něco“. Nejsem svým lidským vědomím Ho vůbec schopná poznat.

Když jsem komunikovala s různými bytostmi, tak mi říkaly, že ani jejich vědomí na to není připraveno, aby dokázal pochopit, co je Stvořitel. V mé knize Sírius strážce brány jsou Bohové označováni jako tvůrci, tj. Bůh je ten, kdo má moc stvořit vesmíry a planety, a bývá proto nazýván Stvořitel. Sama jsem to mohla prožít na setinu nebo na pár procent ve třech zážitcích v mém životě:

Jeden byl, když jsem měla díky jedné nemoci zážitek blízké smrti: Vstupovala jsem tunelem k bráně, kde na mě čekal anděl, který mě vrátil zpátky s tím, že ještě není můj čas. Prožila jsem pocit, že jsem vším a zároveň ničím. A stejný prožitek jsem měla na medicíně Bufo Alvarius, kde se používá alkaloid DMT. Zde jsem také prožila, že jsem absolutně vším, Jsoucnem, ale zároveň prázdnem, které je plné a mocné. A jenom je. A to stačí. Prožívá samu sebe skrze všechno. Byl to velmi mocný prožitek, který se ale obtížně přenáší do slov. Setrvávala jsem v tom hodně dlouho. Pak jsem měla několik flashbacků a návratů do tohoto stavu. Je to něco, co nedokáži popsat, ale cítím se Stvořitelem spojení.

Jak bys, Kateřino, vůbec popsala, co je to channeling? Možná ne každý čtenář to slovo bude znát.

Channeling je něco, co jsem od malička dělala úplně přirozeně. Pro mě to byla komunikace s rostlinami, zvířaty, bytostmi, které ke mně chodily. Až později jsem se dověděla, že se tomu říká channeling (česky kanálování). Moje tělo se stává prázdnou trubicí, skrze kterou promlouvá jiné vědomí. Když jsem pak začala channeling přijímat a šířit i pro ostatní lidi, tak to vypadá tak, že se vyprázdním a poskytuji své tělo, ústa, oči, hlasivky jinému vědomí, které přichází a skrze moje tělo něco předává.

Nabízí se otázka, jak se do stavu channelingu může dostat každý.

To je těžká otázka, protože pro mě je channeling přirozená věc. Je to jako bys mi řekl „nauč mě, jak se koukat“. Vidíš a „aha, jak tě mám naučit vidět?“ Ale tím, že jsem tuto otázku už několikrát dostala, tak vím, že je u nás v Čechách Lucie Alferi, a ta channeling učí a vím, že to dělá kvalitně.

Co ale doporučuji já, je, aby člověk znal svou mysl a uměl ovládat myšlenky. Já například zavřu oči a mám tam prázdno. Většina lidí má ale spoustu myšlenek – pořád jim v hlavě něco jede. Když se začne channelovat, tak je potřeba, aby člověk dokázal rozeznat svoje myšlenky od myšlenek bytosti, kterou channeluje. Zároveň ale channeling může probíhat různě. Nemusí to být vždy jen skrze myšlenky. Někdo může cítit vůně. Někdo může vnímat emoce. Někdo může slyšet hudbu. Někdo může vidět obrazy. To, jak komunikace s jiným vědomím probíhá, může mít různé formy. Někdo, když přichází kontakt s jiným než lidským vědomím, má například husí kůži v těle. Nebo cítí něco v břiše. Důležité je vnímat, kdo jsem já, jak reaguje moje tělo a zároveň, jak reaguji v přítomnosti jiné bytosti.

Nejdůležitější je vyprázdnit si hlavu a vnímat své srdce. Cítit jeho tlukot, jak buší a tepe. Jsme-li v srdci, vcházíme do stavu rozšířeného vědomí z pozice klidu, bezpečí a otevřenosti. V momentě, kdy cítíme klid, doporučuji, začít navazovat komunikaci. Nejdříve s hrubohmotným, co je kolem nás, což jsou kameny a rostliny. Protože tam to vědomí není vědomí, které by bylo invazivní. Protože když se pustíme do komunikace s draky, elfy nebo mimozemšťany a vílami, tak někdy mohou chtít tyto bytosti i naše tělo. V prostoru, který je jemnohmotný, se totiž nenachází bytosti jenom přívětivé, ale i manipulační. Tam je dobré nastavit hranice a říct si: „Otevírám se jen a pouze komunikaci s tímto stromem, tímto elfem, tímto druhem anděla a pro všechny ostatní bytosti, nechť jsou všechny brány zavřeny.“ To jsou pro mě úplně základní podmínky, abych zůstala v ochraně. Protože spoustě lidem se stalo, že k nim přicházeli Siřané a začali je třeba manipulovat.

Channeling může být i nebezpečný.

Určitě může. Já to používám pro sebe, protože díky tomu píšu knihy a články a když dělám snový koučink, tak komunikuji s bytostmi, ale není to tak, že bych to lidi učila. Spíše pracuji s těmi, kterým se to už děje a nevyznají se v tom. Nejčastější se setkávám s tím, že lidé vidí mrtvé duchy. Je dobré s těmito duchy umět komunikovat; vědět, jak je odeslat pryč. Často se třeba někdo někam nastěhuje a ten byt má svého ducha, protože tam předtím někdo zemřel. Protože lidi se hodně často fixují na hmotu a když zemřou, tak si toho ani nevšimnou, že zemřeli a fungují dál.

Určitě bych doporučila mít u channelingu průvodce, nedělat ho sám. Bezpečné je začít na začátku s rostlinami nebo pohovořit se zvířaty. A vždy si dávat potvrzení. Protože někdy je ta komunikace tak jemná, že může naskočit naše „projekce“. Je proto dobré si dát potvrzení, že komunikace je pravdivá. Já to mám tak, že říkám, že chci vidět ptáka, někdy ho specifikuji jako dravce. A to i na místech, kde není možné, aby byl. Třeba v letadle nebo obchodě. Někdo pak může mít na sobě takové tetování nebo drží v ruce ubrousek, kde je ten symbol vyšitý. Ta potvrzení mohou být různá.

Já mám doma kocoura. Říkáš, že mohu channelovat i jeho? Domácí zvířata, ať už psa nebo kočku, chová doma spousta lidí, takže kdyby to chtěl někdo vyzkoušet, jaký doporučuješ postup?

Pakliže už jsem schopná být ve svém srdci, a ne ve svých emocích, a jsem vyklidněná, tak potom doporučuji se v začátku dívat na zvíře a oslovit ho „ahoj kocouře, já jsem teď tady a naslouchám, mám na tebe takovou a takovou otázku“. A pak pozorovat, co se bude dít – jestli kočka odchází nebo se naopak nějak podívá. V 90 % zvířata chtějí komunikovat a dávají najevo a jsou rádi, že na ně nemluvíme nevědomě, a že se této vědomé komunikaci otevíráme. Někdy to může být tak, že se zeptáme kočky, jestli nás má také ráda a ona třeba na potvrzení toho donese myš. Nebo někde ucítím brnění či pálení. A někdy mohu odpovědět slyšet v hlavě „ano, mám tě ráda“. Nebo se mi v noci bude zdát sen, což je také hodně časté, protože ve snu jsme channelingové komunikaci mnohem blíž.

Kateřino, děkuji a mám poslední dotaz, který by možná byl na celou knihu: Jak vypadá svět očima rozšířeného vědomí?

Ve stavech rozšířeného vědomí jsem odmalička byla přirozeně a až v průběhu života jsem zjistila, že ne každý to tak má. Moje rodina začala řešit, jestli nejsem nemocná. Nakonec se ukázalo, že ne – že to je dar. A že mohu a mám toto vidění světa přibližovat ostatním.

Můj stav rozšířeného vědomí, který mám trvale, by se dal popsat tak, že jednou jsme byli s manželem na procházce v lese a já jmu říkala: „Hele, miláčku, zastavíme se na chvíli, řekni mi, co tady vidíš.“ A on: „stromy, mech, trávu, keře, nebe“. A já říkám „a já tady vidím, jak se to tady houpe, vlní, jsou tady všude fraktály, do toho vidím strom, ale vidím u něho elfa; vidím trávu, ale vidím u ní skřítky, támhle poletuje víla, támhle k nám přichází duch lesa. Vidím realitu, kterou vidíš ty, ale vidím ji ve fraktálech a ještě k tomu s těmi bytostmi.“ Smáli jsme se, jak každý realitu vidíme jinak. A jelikož tohle je velmi náročné vnímat, když jsem ve městě a tam, kde je hodně ruchu, tak jsem se naučila to vypínat. Například v nákupním centru nebo na náměstí je spousta lidí a každý člověk s sebou nese jak svoji auru (něco okolo něho svítí), tak jsou zároveň kolem něj ještě bytosti. V těchto situacích raději to vnímání vypínám a soustředím se na člověka napřímo.

Kateřino, moc děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.

Webová stránka Kateřiny Rae: www.dreamreel.cz

Jiří Hamerský