Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ze své pozice nutričního terapeuta vím, jak moc bývá těžké přeskládat svůj dlouhodobý stravovací řád, vymanit se z područí zažitých rituálů, pravidel a zvyků, aby věci opět plynuly, tak, jak plynout mají. Jídlo, byť se zdá, že je jen nepatrnou součástí dne, neboť jíst musíme a činíme tak zcela přirozeně, utváří pevný základ našeho dne. Vše, co sníme, nás během dne ovlivní, vše, skutečně, věřte mi. Představme si třeba jen nevhodně zvolenou snídani, která je nedostatečná, bez živin, mimo náš rytmus či energetickou potřebu. Snídani, jež není v souladu s naším trávením. Snídani, jež chybí, není, byť s ní organismus pro tento den počítal. Jídlo ve shonu, bez špetky klidu, absence kávy, na kterou jsme zvyklí. Ždibec lepku, laktózy či kaseinu, který se nedopatřením vloudil na talíř. Může to být cokoli, cokoli, co zpomalí krok, je jinak, rozhodí nás. Sklenice vína, kterou játra neustojí, příliš těžká večeře, nedostatek sacharidů, nadbytek tuku, deficit bílkovin, vlákniny či vody. To vše však je, v porovnáním s tím, co přijde, jen nepatrným zaškobrtnutím.
Nyní si totiž představte, že svůj stravovací řád kompletně změníte, od ranního kuropění až do večerního západu slunce. Ztratíte jistoty, které vás provázely, vedly a držely, ač pro váš životní vzorec postrádaly funkci. Namísto párků, vajec a bílého pečiva teď budete snídat celozrnný chléb s žervé a malou miskou zeleninového salátu. Dopolední svačina již bude prosta sladkostí, které byly vybírány se zvláštní pečlivostí. Namísto mlsot plných cukru si s sebou do práce vezmete ovoce. Anebo domácí koláč, který si však upečete dle nových pravidel. Oběd? Žádné menu, případně ano, ale z vhodnější restaurace. Večeře, kterou si teď nachystáte, tak, aby byla v souladu s trávením. A následně již pouze lačnění, až zase do rána, pokud tedy nepojedete v rytmu přerušovaného půstu. Bez sklenky alkoholu na dobrou noc, bez misky oříšků, sušenek či křupek.
A co když miluji pivo? Večeřím s klienty výhradně vyhlášené uzené koleno s miskou pečených brambor? Co když se nedovedu vzdát čokolády, která pokrývá řadu mých svačinek? Co když to prostě nezvládnu, nezvládnu se naučit vařit jinak, vždyť knedlík s omáčkou byl i u nás doma na denním pořádku? Co když nebudu mít tolik času si všechno nachystat a hlavně, co když mi nebude chutnat?
Obavy jsou různé, ale téměř vždy tam jsou. Jen málokterý klient přijme nové věci s úsměvem, s pocitem těšení se, jak se věci asi rozhýbou, rozpohybují, dopadnou konečně na správné místo. A to chodí s nejrůznějšími neduhy, od těžké obezity, přes závažné pozdní diabetické komplikace, s potravinovými alergiemi, které nejsou schopni respektovat. Udělám cokoli, jen mi, prosím, neberte jídlo. Anebo, nebudu raději vůbec nic jíst, jen mě, prosím, nenuťte cvičit. Často si člověk ani neuvědomí, že jednou může nadejít okamžik, kdy by cvičil nevýslovně rád, ale už to nebude možné.
Co tedy dělat, pokud chceme svůj život od základu změnit, ale jímá nás obava, cloumá námi nechuť?
- S novým jídlem přijde nová energie, nový vítr do plachet, energičtější ráno. Vznikne prostor pro naše myšlenky, sny, které poplynou k vytouženému cíli. Není nic horšího než vidět v dálce radost, ale neumět si k ní pro nedostatek síly dojít. Strava je základ, sytí nejenom buňky, podněcuje mozek, vyživuje rovněž střevo, ve kterém sídlí 70 % našeho imunitního systému a vzniká až 90 % serotoninu, hormonu štěstí. Pokud je naše střevo v nepořádku, není divu, že jsme stále na hromádce, nešťastní a ztrápení.
- Strava, to jsou také nové výzvy. Objev zcela nové potraviny bych přirovnala k objevu skryté hvězdy na nebi. Najednou se to v kuchyni hemží neokoukanými pokrmy, které vytlačí typicky fádní knedlíky a těstoviny. Najednou tu máme nové přílohy, chutě, vůně, ale i bylinky, které teprve dodají pokrmům šmrnc.
- Najednou jsme novým člověkem, kdy redukce váhy je jen vedlejším efektem. V prvé řadě nás nemusí nic bolet, trávíme na jedničku, zbavíme se léků, neduhů, usneme, jako když do vody hodí, aniž bychom se budili, zatímco ráno vstáváme naplnění radostí. Najednou jsme novým člověkem. Se svými sny a touhami.
- Zdravý životní styl, to však nejsou pouze nové pokrmy na našem talíři, to je i pohyb a pozitivní klidná mysl. Prvně zmíněné, bude třeba podpořit, ať už se jedná o procházku, pravidelnou jógu, plavání, jízdu na kole či rotopedu. Vše se počítá, každý krok. Pozitivní mysl, to může být oříšek, ale také nemusí. Pořád věřím, že mnohdy stačí vyživit střevo, aby se i náš vnitřní svět uskládal tak, jak má.
- Nové výzvy a nový směr, byť se z počátku mohlo zdát komické. Znám plno lidí, kteří mě kdysi navštívili, aby do plachet chytli zcela nový vítr. Dnes například provozují restauraci, vedou kurzy zdravého vaření, píší knihy, pracují s lidmi, které trápí podobné neduhy, tak, jako trápily před léty i je. Znám paní, která se do zdravého vaření ponořila natolik, že si udělala fotografický kurz a nyní, vaří a peče o 106, kdy její fotky plní přední stránky časopisů.
- Vzor pro naše děti. Jakoukoli změnu dělejme především pro sebe. Pokud však hezky žijeme, děti se přidají. Znám rodiny, které celý týden vyrážejí do restaurací, jídlo objednávají z bufetů rychlého občerstvení, neděle tráví v nákupních centrech. Jaké návyky zdědí děti? Co dobrého tu pro ně zanechají? Není lepší je spíše naučit, aby byly svým způsobem soběstačné, vyrovnané, klidné a zdravé? Vždyť přeci naše střeva, 70 % imunity a 90 % serotoninu, hormonu štěstí.
- Nestavme si překážky, namísto toho si přesně sepišme, co je třeba udělat, co bychom rádi, jak toho docílit. A pak se prostě rozběhněme. Jsou přeci mnohem těžší okamžiky, které jsme v našem životě zvládli. Jídlo je motor, pohon, energie, není to náplast, kterou zalepíme drobné bolístky. Když se něco nepovede, jděme se raději projít, nadýchat čerstvého vzduchu, vyrazme do lesa, kde se to hemží terpeny, které nás umí opět srovnat do latě. Zcela se utišme, načerpejme sílu, abychom se zítra na místa bojů vrátili v parádním brnění a srdcem plným nadšení.
- Nakupme si, jednotlivé novinky zařazujme pomalu, nic se nesmažme uspěchat. Nejdříve změňme snídaně, stačí dva nové recepty, které budeme obden střídat. Jakmile se osvědčí, pokračujme s obědy. Jedna, dvě nové přílohy, tu miska luštěniny, tu jedna porce masa, kterou jsme, namísto smažení, připravili v troubě. Zeleninový salát, který nebyl nikdy zvykem. Nový olej, koření, sýr, který vyměníme za každodenní porci masa. Všechno se počítá.
- To, jak se stravujeme, si zkusme psát. Pokud vše uvidíme černé na bílém, najednou snáze vychytáme chyby. Jak to, že jsem zase přibral? No jo, vždyť tady jsem si dvakrát dal smažený sýr s hranolky a k tomu pak ke svačině povidlový koláč.
- Najděme si sparing partnera. Sdílené úsilí je vlastně poloviční. Najděme spojence také v naší rodině, buďme si oporou, jděme ruku v ruce. Pokud však rodina řekne jasně ne, nevzdávejme nic pro jejich zavřené dveře. Zkusme to sami, učiňme kompromis, naučme se situaci zvládnout tak, abychom dokázali kráčet i sami.
Já sama, zhruba před 12 lety, ze dne na den jsem se musela naučit vařit jinak. Byla mi oznámena diagnóza, diabetes I. typu, k němuž pak přibyla také celiakie. Tohle vše mi otevřelo dveře, nová škola, nové práce, zcela nový životní směr. Ještě dnes s úsměvem vzpomínám na všechny ty milé okamžiky, kdy jsem začínala doslova od píky. Ale i na radost, když se věci posunuly přesně tam, kam jsem si přála. Nejsou žádné prohry, sbíráme zde pouze zkušenosti. A to, jak je využijeme, je opravdu jen na nás. Držím tedy pěsti. Pro štěstí.