Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
První díl miniseriálu se věnoval vitariánství v zimě z pohledu výživy. Při vědomí, že pocit chladu nevzniká izolovaně jen díky tomu, co jíme nebo nejíme, jsme připravili druhý díl. Rozvíjíme v něm téma zodpovědnosti za vlastní tělo, nutnosti i radosti mu naslouchat, protože je to cesta k nám samým. Z dlouholeté zkušenosti rawfoodistů v Lifefoodu vyplynulo několik tipů, jak harmonizovat, posilňovat a vyživovat tělo i jinak, než stravou a tím pádem jej zbavit i zimomřivosti.
Otužováním k utužování
Jedním ze zapomenutých způsobů utužování zdraví je: otužování! Toto slovo jakoby vymizelo ze současného slovníku a přitom se jedná o jednoduchou a přitom tradiční a velice účinnou metodu, jak odolávat nemocím, upevňovat imunitu, potažmo celé zdraví včetně psychického. Otužovat se studenou vodou lze doma ve sprše, ale mnohem větší zábava je to venku a dokonce i mimo sezónu. Voda je většinou čistší a člověk má celý rybník jen pro sebe. Krátkým zaplaváním v ledové vodě, pokud se pak hned utřete a oblečete, se nádherně prokrví všechny periferní cévy a po těle se rozlije příjemné teplo. Téměř spirituální zážitek! Pokud to s otužováním myslíte vážně, je nicméně podle odborníků nejvhodnější doba, kdy s touto praktikou začít, léto. Buďte proto na své tělo vlídní a i k otužování přistupujte s trpělivostí a láskou.
Jak si vyrobit choulostivost
Co lze praktikovat bez ohledu na roční období, je přehodnocení našeho každodenního bytí. Nepřeháním to s oblečením? Nenosím příliš upnutý oděv, který brání prokrvování? Není v mém obydlí příliš přetopeno? A v létě se ptát, jestli umělé prostředí klimatizace není pro tělo zbytečná zátěž. Mnoho věcí vnímáme automaticky, adaptujeme se, ale to neznamená, že v dlouhodobém horizontu se na nás nemohou podepsat. Třeba tak, že budeme v zimě příliš „choulostiví“.
Raz dva, raz dvaPohybujte se. Téměř mantra, kterou však není na škodu opakovat stále dokola. Tělo bylo k pohybu stvořeno, bez něj krní. Je nanejvýš vhodné zařadit do života pravidelné cvičení. Pět Tibeťanů po ránu nebo pár obyčejných kotrmelců, to už je jedno. A co teprve procházka zasněženým lesem nebo ten pocit, když vaše sněhule jako první okusí zasněženou pláň! Nedostatek pobytu na vzduchu a denním světle může přivodit deprese, duševní skleslost a – pocit chladu. Nádech – výdechNádech, výdech – kolikrát za den si na něj člověk vědomě vzpomene? A přitom bychom bez tohoto prazákladního rytmu nemohli existovat. Dýchat znamená okysličovat, okysličovat znamená prokrvovat, prokrvení rovná se teplo. Správné dýchání je to, které jde až do břicha. Pokud si položíte ruku na břicho a to se vám při nádechu nezvedne, nebo se naopak propadne směrem k páteři, dýcháte špatně. Na návratu k plnému dechu, který bez problému praktikují děti a my jej jen zapomněli, lze nicméně pracovat. Povrchní dýchání, špatné držení těla a nedostatek pohybu způsobuje stagnaci krevního oběhu a tím pádem pocit chladu. |
Let the sunshine in!
Sluneční svit. Všichni po něm zcela intuitivně bažíme. Využijte každý paprsek na maximum, nechte se jím laskat, kolébat a ohřívat do zásoby. Zakryté tělo v zimě sice nedovolí doplnit v dostatečném množství potřebný vitamín D, ale psychická vzpruha v podobě sluneční lázně je nenahraditelná. Ne nadarmo jedno čínské přísloví praví „Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“
V rytmu medvěda
Když slunce nesvítí, je možná lepší jít rovnou do postele. Už je to tak, co člověk nenadělal přes léto, v zimě nedožene. Třebaže je to pro moderního člověka téměř nemožné a medvědi také nejsme, zkuste přijmout přirozené plynutí a zvolnit, kde se dá. Z praktického hlediska se doporučuje chodit spát nejpozději do půlnoci, do té doby je spánek nejvydatnější. Báječné je spát při otevřeném okně pod pořádnou duchnou. Uvidíte, že budete odpočatí jako miminko. Zkušenost, že spánkový deficit je zdrojem chladu, zažil během rozličných životních situací snad každý z nás.
Kam to dopluje, tam to bude dopluté
Sebelepší peřina nás ovšem neochrání před obavami, strachy a stresem. Není lepší je odhodit? Dnes už se zcela běžně hovoří o psychosomatice a stejně jako se psychické potíže přetavují do těch fyzických, podepisují se i na naší aktuální pohodě. Jednou je nám příliš horko, pak zase zima. Odhodit starosti se ale lehce řekne, hůř udělá. Když budete mít pocit, že nevíte, jak dál, řekněte si „Kam to dopluje, tam to dopluje“ – stejně jako si to řekla Tereza Havrlandová, když měla po začátku založení Lifefoodu milionové dluhy a pocit, že nemá žádnou perspektivu. Jak to všechno dopadlo, si můžete přečíst zde a pokud ani to nepomohlo, pak je tu ještě jedno pořekadlo: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
A co na to sněhuláci?
Někdy se říká, že kdo nejí maso, nepozná vtip. My dodáváme: kdo nestaví sněhuláky, neumí žít! Ať raw nebo neraw, mějme se rádi. Zimní radovánky jsou příležitostí, jak se vrátit do dětství a když je místo sněhové peřiny zrovna čvachtavé bláto, jásejme dvojnásob. Můžeme se bez výčitek svědomí zavrtat do peřin a nedělat třeba vůbec nic. Není to rajská představa? Nechť je vždycky dost mrkve pro všechny vaše sněhuláky!