Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak si v oblasti peněz a blahobytu nešlapat po štěstí? Co je to Naplněná hojnost? A jak v praxi funguje model „dar za dar“? Na tyto a další otázky dnes odpovídá zakladatel našeho webu Celostní medicína.cz, podnikatel a andělský investor, pan Martin Rozhoň. „Když jsme schopni skrze své nitro měnit realitu, může být život skvělá hra,“ říká.
Připomeňte si starší rozhovor s Martinem Rozhoněm o začátcích Celostní medicíny.
Martine, může být každý miliardář?
Principiálně může, protože věřím, že Univerzum, ve kterém žijeme, je pole neomezených možností. Otázka ale je, za jakou cenu a jestli je to životní cesta toho kterého člověka. Není podle mne možné přistupovat k tomu ve smyslu „tak já to tam teď natlačím z ega“. Myslím si, že mnohem vhodnější, energeticky úspornější a k lepším výsledkům vede naciťovat, co mi jemný šepot duše nebo intuice nebo srdce říká. Protože duše/intuice/srdce je propojeno s něčím, co nás přesahuje, ať už tomu budeme zase říkat jakkoliv – Bůh, Vesmír atd. Co nám vlastně říká? Co nám šeptá? A pak podle toho postupovat, místo toho, abychom se to tam snažili narvat.
Proč si myslíte, že lidé mají s nedostatkem peněz takové problémy a kde dělají největší chybu?
Peníze nám říkají obecně něco o nás. Peníze jsou POWER – síla, která nám umožňuje tvořit v tomto světě – naplňovat to, co chceme. Nejčastější důvod, proč k nám peníze nechodí, je, že vždy se zvyšující se mírou hojnosti přichází zvyšující se míra zodpovědnosti. A to už často nechceme slyšet. Často říkáme, že chceme peníze nebo hojnost pro to, že chceme svobodu, ale se svobodou vždy přichází zodpovědnost a my nejsme připraveni jí čelit.
Když máte větší power z hlediska hmotného majetku, tak máte větší pole toho, co můžeme konat. Zároveň když někdo například nabyde velký majetek a zaktivuje se mu ego, tak ho to často může nafackovat. Někde uvnitř tušíme, že s větší hojností by přišly větší zkoušky a zodpovědnost, tak si hojnost raději zablokujeme. Bez peněz je to sice naprd, ale zase toho s prominutím nemůžeme tolik podělat.
Vy jste, Martine, vypustil do světa on-line program „Naplněná hojnost“. Čekal jste takovou lavinu zájmu?
Já už jsem na hojnost dělal s Adamem Antošem retreaty na Božím, ale ty byly pro nějakých 25 lidí. A když se nám na poslední reatreat loni přihlásilo 80 lidí a my jsme mohli vzít jenom 23, tak jsem si říkal: „Hele, zájem je. Jak bych to mohl poskytnout více lidem, než jsem schopen fyzicky obsloužit?“ Napadlo mě, překlopit program do on-linu, což jsem v zimě udělal. Říkal jsem si, že to udělám nízkonákladově, žádné profi, očekával jsem cca 200 lidí, což by bylo 10 x více než na reatreatu. Než se program spustil, tak se samovolně zaregistrovalo 4000 lidí! Jenom tím, že jsem to nasdílel. Teď je zaregistrována další tisícovka lidí na druhý běh, který budu chtít připravit technicky a obsahově i tak, aby to nestálo jenom na mě, protože bych to sám už nezvládal.
Jdete do rizika s tím, že nemáte pevně stanovenou cenu kurzu a lidé budou posílat pouze dobrovolné příspěvky, nebo máte propočítané, že se všechny náklady vrátí?
Má to dvě roviny. V jedné rovině vůbec neřeším, kolik mě to bude stát a jestli se mi něco z toho vrátí. Protože kurz je za dobrovolný příspěvek, což je součást naplněné hojnosti, kterou učím. Některé reatreaty děláme tak, že účastníci si zaplatí jenom ubytování a jídlo a odměna je až po retreatu na jejich uvážení – podle toho, jaký vnímají přínos. A teď jsem tento princip jenom přenesl do on-linu: On-line kurz mě stál hodně přes milion – ať už ve smyslu nákladů na zápisníky, zaslání a skladování. Ještě připravuji karty s principy Naplněné hojnosti, které chci účastníkům na konci také ještě poslat. Minimálně za 2 miliony nákladů to bude. Do toho vůbec nepočítám stovky hodin mého času. Na rovinu, na určité úrovni vůbec neočekávám, že by se mi mělo něco vracet. Vůbec nepotřebuji tímto způsobem rozmnožovat svůj majetek. Na druhou stranu vnímám, že hojnost, která se mi pak vrátí, bude pro mě feedbackem, jak velkou hodnotu to pro lidi mělo. A to pro mě má velký smysl – jestli v tom pokračovat, případně kurz upravit, aby byl pro lidi ještě srozumitelnější a funkčnější. A současně věřím, že od lidí ale i od Vyššího principu – když děláš něco, co je v souladu s celkem – že celek mi to bude nějakým způsobem v realitě zrcadlit. Ať už pozitivními zpětnými vazbami od lidí, mým dobrým pocitem, i tou hojností.
Když jsme se teď bavili o alternativním přístupu k placení či vyjadřování hodnoty za určitou službu, jak se díváte na ekonomickou budoucnost planety?
Nejsem žádný makroekonom. Obecně vnímám, že více a více lidí přechází na model, kterému my říkám „dar za dar“. Natočili jsme o tom i rozhovory a docela hodně lidí v našem okolí na tento model přechází. Má to několik výhod. Jednak snižujete bariéru vstupu pro lidi, kteří by si to nemohli dovolit (mohou přispět, kolik chtějí) a současně nedáváte limit v tom, že když to pro někoho mělo velký přínos, tak vás může odměnit, jak to cítí a nemusí to podhodnocovat. Protože i pro člověka, pro kterého to mělo mnohem větší přínos, než zaplatil, to na podvědomé úrovni funguje tak, že tu hodnotu podhodnocuje i u sebe a může to pro něj mít menší efekt.
Pokud je to čisté, lidé mají možnost si to navnímat a nikdo je za to nehodnotí, tak to funguje na obě strany. Současně to oběma dvěma stranám vytahuje programy a strachy, jestli jsem zaplatil dost, jak se na to lidi budou koukat, jestli mi zaplatí dost atd. Díky tomu mohou lidí na sobě dále pracovat. U retreatů jsme měli původně pevnou cenu a když nyní dáváme „dar za dar“, dostaneme zhruba dvakrát tolik, než jsme původně očekávali. Je to pro nás skvělá zpětná vazba. Například u posledního retreatu byl nejnižší dar byl 4 tisíce a nejvyšší 50 tisíc. A u předchozího dokonce 3 tisíce a 90 tisíc. Předpokládá to hlubokou důvěru, že když konám tak nejlépe, jak mohu, tak i Univerzum mi to v hmotě vrátí. Ale musí v tom být čistý záměr.
Na co se Vás účastníci Naplněné hojnosti nejčastěji ptají?
Často jsou to dotazy, proč ke mně peníze neproudí, když dělám tohle a tohle. Jde o to, že naplněná hojnost je komplex věcí, které musím udělat, aby to celé fungovalo. A nestačí dělat jednu, dvě věci z ní. Protože často lidé nějakou část mají zmáknutou, ale nemají zmáknutou jinou část. Naplněná hojnost má 40 kapitol, což je 40 principů, které jsem já na sobě prožil nebo ke mně přišly a ukazují mi, jak s hojností nebo se životem nakládat.
Další lidi zájímá, jak si naciťovat jemný šepot své duše. Jak vypnout hlavu. Hlava by měla být jen exekutivní nástroj, kterým vykonávám to, co cítím, že se má skrze mne manifestovat do světa. Ale my často necháme hlavu kecat i do toho, co máme dělat, a pak po pár letech zjistíme, že máme žebřík opřený o špatnou zeď. Že jsme to nedomysleli. Protože hlavou to domyslet nelze. Když se napojíme na srdce nebo duši, tak tam je mnohem komplexnější informační knihovna, se kterou můžeme pracovat. Akorát to není lineární. Nedostanu odpověď „ano“/“ne“. Informace většinou přichází ve formě různých náznaků, pocitů. Nevidím celý obrázek, ale vždy jeden další krok, který musím s odvahou udělat ve hmotě, aby se mohl objevit další krok.
Nebo se lidé ptají, jak mají poznat, co se má skrze ně manifestovat do světa. Já jim vždycky říkám, že není potřeba přesně vědět, co se má manifestovat, ale jeden další krok. Mně skvěle funguje ticho a příroda – když vypnu vnější svět. Všichni jsme přehlcení informacemi, hlava pořád jede, a kvůli tomu nejsme schopni slyšet šepot vlastní duše. Někomu to zase funguje skrze meditaci nebo sny. Je toho hodně, co pomáhá: dech, fyzické pocity v těle; jaký mám první pocit, než se zapne hlava… V naplněné hojnosti je popsána spousta kanálů, které můžeme používat. Hlavní je odpojovat se z našeho matrixu, z racionality. Také perfektně funguje pobyt ve tmě. Nebo my na Božím máme poustevnu, aby se tam lidé mohli zavřít a potkat sami se sebou.
Já jsem na Vás zase dostal od jednoho člověka otázku, jak přepsat vzorec chudoby, který vznikl v dětství?
Ať už z minulých životů nebo z dětství jsme naprogramováni všemi možnými přesvědčeními, ve kterých nás už od věků utvrzovala církev. Například v Bibli je napsané „to spíš velbloud projde uchem jehly, než aby bohatý vstoupil do království nebeského“. Bible byla na koncilech mnohokrát přepsána, jak se církvi hodilo. Když jsme na Božím měli převora dvou pražských klášterů, tak jsem se ho na to schválně ptal a on nám řekl: „To víte, církev potřebovala desátky.“
Mocenskými skupinami – církví, šlechtou, vládami – jsme manipulováni do chudoby. Od dětství to máme v sobě silně zakořeněné. I v pohádkách se velmi často bohatým bralo a chudým dávalo. Máme tato přesvědčení v sobě. A na retreatu si je zvědomujeme. Když je z podvědomí (kde s nimi nemůžeme nic dělat) dostaneme do vědomé mysli, tak s nimi můžeme pracovat a přepisovat je. Například jedna z metod je, že když se mi objeví přesvědčení – příklad: chci si koupit nové auto – a nějaké auto kolem mě jede, a mě napadne: „takové auto já nikdy mít nebudu“, tak to nahradit přesvědčením, které je více v souladu – například věřit, že tohle auto velmi brzy budu mít. Mohu si říct: „Těším se, že takové krásné auto bude brzy moje.“
Může to vypadat jako pozitivní myšlení, které často nefunguje. Ale je potřeba se koukat, z jakého místa ve mně to vychází. Jestli z místa hlubokého souladu se svou duší, nebo si to přeji z ega. Příklad přání z ega: Člověk může chtít dobré auto proto, aby se cítil dobře před ostatními, povyšoval se nebo balil holky. Když je to z nezdravého místa, tak se nám to nedaří manifestovat, nebo nám to nepřinese to, co jsme si přáli.
Mají tyto principy naplněné hojnosti limity, nebo jsou některé věci dané? Podle některých našich hostů na Celostní medicíně se vše jenom děje a žádné záměry mít nemáme…
Jak je pravda mnohovrstevnatá, tak může být pravda obojí. Já to vnímám tak, že jsme svobodné bytosti, které mají právo, možnost a povinnost se rozhodovat. Základní princip Naplněné hojnosti je „musíš se rozhodnout, čemu chceš uvěřit a vykonat to ve hmotě“. A to musíš je tam proto, že my se stejně pořád rozhodujeme – ať už vědomě, nebo nevědomě. Jenom se můžeme rozhodovat více vědomě, v souladu s námi.
Takže určitě vnímám element svobodné vůle, ale současně i to, že když jdeme jenom z hlavy, ega, strachu, omezujících programů a rveme to tam silou trochu proti nám a proti celku, tak nás to bude hodně fackovat z jedné strany do druhé, dokud nepochopíme, kde je soulad.
Pro nás je lepší si nacítit, co je s námi v souladu, co je naše životní cesta, co se skrze nás chce manifestovat. Všechno nějakým způsobem dané je. Sice to svobodnou vůlí nemusíme respektovat, ale když to respektujeme, jdeme v souladu se sebou i celkem a je nám lépe. Mohlo by se zdát, že když odevzdám svoje záměry Božímu vedení, tak o něco přicházím, ale to, co se mi děje z tohoto místa Božího vedení, je pro mě mnohonásobně lepší, než co bych dokázal vymyslet hlavou a manifestovat silou. Takže my o nic nepřicházíme, naopak k nám přichází lepší věci, které bychom nikdy nevymysleli, kdybychom se tomu neodevzdali. Abych to shrnul, tak podle mě opravdu platí obojí: Že je dobré odevzdat se vedení a současně vždycky máme svobodnou vůli konat, jak se rozhodneme.
Lidé si mohou hodně věcí přečíst i na Vašem webu, ale kdybyste mohl, Martine, jmenovat jednu techniku, jedno cvičení, jednu praxi, jeden návyk, který udělá největší službu?
Je to právě ono odevzdání se Božímu vedení, o kterém jsem mluvil. Zachytit první pocit, než to hlava začne hodnotit. Nesnažit se vymyslet, kam mě dovede hlava, ale vždy si nacítit jenom jeden krok a tam dojít. Tím se mi pak umožní nacítit zase další krok. A takhle když postupuji a když se podívám zpětně, tak zjistím, že mě to úplně úžasně vede.
Ještě bych se rád, Martine, zeptal na Váš osobní mindset.
Celá Naplněná hojnost popisuje mou osobní filozofii. Ne, že bych ji osobně žil, ale ke které směřuji. Je to o stoprocentním přijetí zodpovědnosti za všechno, co se mi v životě děje. Tím se postupně dostávám z role oběti do role tvůrce. Když se dělaly kineziologické testy na stovkách lidí, u čehož jsem byl přítomen, tak bylo vytestováno, že jsme v 95 % v oběti. Já bych to osobě taky neřekl. Myslel bych si, že jsem v oběti tak z 20 %.
Jsme zvyklí neustále odevzdávát naši sílu a odpovědnost na něco venku. „Já za to nemohu. Nemohu si tím nic dělat.“ Kdyby se nám to z pěti procent povedlo zvednout na deset nebo na patnáct, byla by to obrovská změna. Z toho plyne, že když tohle přijmu a začnu to žít, tak se stávám více a více vědomým tvůrcem svého života a mohu si to v realitě přizpůsobovat tak, aby to bylo ve větším souladu se mnou.
A za druhé si myslím, že realita není objektivní, koneckonců kvantová fyzika už to prokázala, jenom se to ještě nedostalo do mainstreamu. Ale vnější realita nelineárně reflektuje, co mám uvnitř – mé záměry, nevědomá přesvědčení a strachy. Všechno toto se mi ukazuje v realitě. Obvykle nemáme k podvědomí přístup, pokud nepracujeme nějakou speciální technikou. Ale co je skvělé, můžeme začít sledovat realitu mezi řádky, ta znamení u cesty. Život pak je skvělá hra, kdy si mohu skrz vnější realitu hrát se svým nitrem. Uvnitř sebe měnit realitu a mít radost, k jakým změnám dochází venku, včetně toho, jak se mi zvyšuje úroveň hojnosti.
Ještě zmíním jeden mindfuckový citát: „Nevím, kam jdu, ale vím přesně, jak se tam dostanu.“ Naše hlava to moc nedává, ale já si s tím rád hraju. Ať už ke mně přichází cokoliv, tak s tím naložím tak, aby to bylo co nejlépe zpracovatelné. To moje největší náplň. A pak to, co objevím, předávat lidem.
A úplně poslední otázka, v čem spatřujete největší výhodu a dobo v konceptu Naplněné hojnosti?
Právě to, že se z oběti, která často trpí, stáváme tvůrcem, který nemusí trpět a může tady žít mnohem více svůj životní potenciál a hrát tady tu hru života.
Martine, moc Vám děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!
Webová stránka Naplněné hojnosti: www.naplnenahojnost.cz
Jiří Hamerský