Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lze ve snu vyléčit depresi, PTSD a různé fobie? Proč lucidní snění řadě lidí nefunguje? Jaké na rozvoj snění existují nejúčinnější vychytávky? Na otázky Celostní medicíny dnes odpovídá Jan Skryja, kterého znáte z Duše K nebo Cesty Úspěšných. S Jaroslavem Duškem nyní vydávají novou knihu Tentokrát o magii snů. Jan Skryja je také autorem Lucidní akademie nebo deníku Snílek.
Honzo, často se prý setkáváš s tím, že lidem návody na lucidní snění z knih nebo internetu nefungují. Kde se dělá největší chyba?
Jsem přesvědčený, že každý člověk se může naučit lucidně snít. Jsou ale dvě základní chyby. První je rychlá instantní motivace. Člověk k lucidním snům přistupuje jak k nějaké droze a chce velmi rychle zažít hezký stav. Ke skutečným výsledkům vede spíše nastavit si snění jako životní styl, jako součást života, a to pak rozvíjet, jako když cvičíš v posilovně.
A největší chyba je přistupovat k technikám rutinně, bez zapojení emočního náboje. Klíčem je právě rozvíjet v sobě emoce, ze začátku hlavně ty pozitivní jako je láska nebo vděčnost. Tyto emoce se pak přenáší do světa snů. Ve své lucidní akademii proto skoro polovinu času věnuji tomu, že s lidmi rozvíjíme emoční náboj. Na mých workshopech často lidé pláčou, zažívají emoce. A když se silné emoce naučí pozorovat, stavět na nich své záměry, tak to má velkou sílu.
Obecně, nejčastější důvod, proč lidé s lucidními sny končí, je, že nemají trpělivost a nejsou vytrvalí. Očekávají, že se budou mít lucidní sen hned.
Vím, že doporučuješ zapisovat si sny. Že je to úplný základ. Zjistil jsem, že mě ale baví zapisovat si jen sny něčím mimořádné a povznášející, po kterých se cítím skvěle. Má si smysl si zaznamenávat všechny sny? I třeba sny chaotické nebo ne až tak příjemné?
Zase jsou tu dvě cesty: První je, že si lidé v rámci pětiminutového ranního cvičení zapisují všechny sny, na které si vzpomenou. Tato cesta je skvělá v tom, že zvyšujeme vybavování snů, protože tím to vybavování trénujeme, a navíc ukazujeme naší mysli, čemu chceme věnovat pozornost (víme, že čemu věnujeme pozornost, to roste).
A pak je druhý přístup, kdy si zapisuješ jenom sny, které ti připadají zajímavé. A to také není špatné, protože v ten moment se na to soustředíš a emočně to rozvíjíš. Zajímavý sen ale není vždy ten, který my na první dobrou považujeme za zajímavý. Proto doporučuji si zapisovat nejen sny, které byly zajímavé, ale i ty, které byly živé a sny, nad kterými máme někdy tendenci mávnout rukou.
A co když se probudíme ze snu uprostřed noci? Je dobré rozsvítit a sen si i v takovém případě zapsat?
Je-li sen hodně inspirativní a nechceš ho do rána zapomenout, tak je dobré si ho nějakou formou poznačit. Ale místo toho, abys rozsvěcel a vytrhl se z přirozeného rytmu, tak doporučuji, abys měl telefon v režimu letadla a v tom polospánku, když jdeš třeba na záchod, sis jen tak šeptem nahrál pár slov o tom snu. Když si pak tu nahrávku ráno pustíš, může se ti sen začít dále otevírat. Je také dobré mít u telefonu červený filtr, který neobsahuje modré světlo. Aby člověku v noci neubíral melatonin a nepůsobil negativně na snovou fázi REM.
Honzo, a co afirmace? Můžeš některé našim čtenářům uvést?
Afirmace, určené pro svět lucidních snů, jsou například: „Uvědomuji si, že jsem ve snu.“ „Ovládám své sny.“ „Vím, že sním.“ I zde je velmi dobré zapojit do toho emoce, úplně tu větu prožít. Například u afirmace „uvědomuji si, že jsem ve snu“ si představím pocit a obraz toho, že opravdu jsem ve snu. Představím si akt zpochybnění reality. Že se dívám kolem sebe a že to opravdu cítím.
V Lucidní akademii učím, že sugesce je dobré občas obměňovat, přidávat slova, měnit intonaci, kombinovat vyslovování nahlas s tichým vnitřním, aby se z toho nestala rutina. Rutina totiž znamená málo pocitů. A to vede k malému přenášení do světa snů.
A pak jsou ještě afirmace, které jsou zaměřeny na snovou terapii: „Těším se na kouzelné snové prožitky.“ Nebo: „Mé tělo je uvolněné a připravené prožívat to nejlepší ze světa snů.“
Je dobré si říkat sugesce před usnutím, ale občas zapomínáme na to, že další výborný čas je hned po probuzení, kdy je náš mozek ještě v hladině alfa. Ráno je fantastický čas na programování. A i tato maličkost může přinést kýžené dlouhodobé zlepšení lucidity snů i samotné snové paměti.
Už jsi zmiňoval testy reality. Jak vnést co nejvíce emocí i do nich?
U testů reality spousta expertů říká, že tak úplně nefungují. Moje praxe je ale taková, že testy reality se mohou stát jednou z nejlepších technik, pokud se k nim přistupuje právě s emočním nábojem.
Nejraději mám test, kdy tlačíš ukazováčkem proti dlani druhé ruky. Já jsem třeba teď ve skladu a jsou tady takové popraskané rýhy ve stropě, popraskaná omítka. Mohu si říci: „To je zvláštní, že to tady tak je. Je to možné?“ A na chvíli zacítíš, že by to mohl být sen, že možná nejsi v realitě. Lidem dávám jednoduchou pomůcku. Říkám jim: „Když máte normální sen, tak 100 % věříte, že je to realita. Jak teda víte, že zrovna teď to není sen? Protože, kdybyste byli ve snu, tak si také myslíte, že je to reálné. Takže možná jste ve snu.“ Upřímné zpochybnění předchází samotnému fyzickému zpochybnění reality – v tomto případě tedy tlačením prstů proti dlani.
A teď ještě jedna věc, která je zajímavá: Představuji si, že test reality vážně může dopadnout. Že když tlačím prst proti dlani, tak sleduji, jestli náhodou neprojde. A dále si představuji, že na druhé straně vylézá. Toto všechno umocňuje provedení testu reality a jeho přenos do snů. A pak je to samozřejmě o opakování a praxi.
Dále pro lucidní snění doporučuješ vizualizaci. Mohl bys, prosím, říct něco i k ní?
Když si ráno zapisuješ svoje sny do deníku snů, tak děláš vizualizaci, i kdybys nechtěl. Protože si vybavuješ sen. Tím, že si zapíšeš sen a máš ho zapsaný, tak proběhla určitá forma vizualizace. Před spaním si můžeš svůj zápis znovu přečíst, a tím vizualizaci dále rozvíjíš. Výborné je dále představovat si, jak se v tom snu stáváš lucidním. Zdá se ti například sen, kde jdeš třeba po louce s kamarádkou. Přestavuješ si sen do určitého bodu. Pak se začneš dívat kolem sebe a najdeš ve vizualizaci něco zvláštního. Zpochybníš realitu, podíváš se na tu divnou věc, uděláš test, který ale najednou vyjde. Tohle je třeba jedna z nejmocnějších technik. Vizualizace, která dělá ze snů sny lucidní.
Co se týká samotného obsahu snů, tak mě vždy nadchne, když ve snu mohu létat…
Létání je skvělé, proto spousta lidí létání ve snech vyhledává. Je to zábava. Letíš nádhernou přírodou, získáváš kontrolu, velký pocit odvahy a svobody. Ne každému se to ale hned daří. Lidem radím, ať nejprve zvětší ve snu kroky. Pak mohou začít skákat do větších výšek a pomalu začít létat. Pro někoho je ale těžké vůbec přijmout myšlenku, že by mohl letět, proto se mu to bohužel do světa snů nepřenáší.
Mimochodem, lucidní sny se využívají i na zvládání strachu a fobií. Například strach z výšek se může řešit právě létáním ve snech. Mohou si ve vizualizaci představit, jak místo toho, aby z nějaké výšky spadli, sen ovládnou. Začnou ve snu sledovat postupně z velkých výšek krajinu, a pak se i rozlétnou. Díky tomu se fobie postupně zvládá.
Co vlastně doporučuješ dělat poslední hodinu před spaním?
Jak jsem říkal, hodina po probuzení a hodina před usnutím jsou z celého dne nejprospěšnější pro mentální programování. Je dobré si nastavit v telefonu připomínku, že jdeš večer do rituálu mentální přípravy na sny. Je to hodina, ve které můžeš pozitivním způsobem rozvíjet své emoce, které následně budou rozvíjet tvůj snový svět. Můžeš si večer psát, za co všechno jsi byl ten den vděčný. Nebo si uděláš meditaci lásky, ve které se setkáš s osobami, které miluješ. Můžeš je objímat nebo si představovat, jak se procházíte a držíte za ruku. Poslední hodina před spaním je také skvělý čas na sugesce a skvělý čas na vizualizace již proběhlých snů.
A nemusí to být ani hodina. Na začátku začněte třeba jen s krátkou pětiminutovou meditací lásky. K tomu si rychle řeknete, za co jste byli ten den vděční a přenesete se vizualizaci do nějakého snu. Případně začněte pouhou samomluvou – vědomě se sebou mluvte o tom, jak se těšíte na spánek a co hezkého vám sny přinesou.
Když máme nedostatek času, ráno musíme dříve vstávat nebo už je naopak pozdě večer a nám prostě ta hodina na snovou praxi a mentální programování chybí, tak je prospěšnější ji i tak – na úkor spánku – zařadit?
V mém pojetí existují tři základní pilíře snové terapie:
1. Pocity jsou na prvním místě. Neustále rozvíjíme emoční náboj.
2. Jdeme cestou zevnitř ven. Nepoužíváme různé omamné látky nebo speciální spací čaje. Využíváme meditace a mentální práci.
3. Směřujeme ke kvalitnímu spánku.
Odpověď na tvou otázku je ve třetím bodu. Spánek má přednost. Nenahrazujeme spánek technikami, protože směřování ke kvalitnímu spánku znamená, že se to všechno rozvíjí dobře.
Nejen o snech bys mohl mluvit hodiny, ale i o rozvíjení pocitů. Jak prožívat pozitivní emoce v průběhu dne, když se nám třeba stane něco negativního?
Když už se dostanu do negativní situace, tak si ve své mysli představím, že se bavím s nějakým člověkem, který je mým snovým průvodcem. Může to být někdo mně hodně blízký nebo někdo, kdo už nežije. Říká: „To je zajímavé, co teď cítíš. To je zajímavé, co teď prožíváš. Vezmi si tu emoci a přenes ji do světa snů.“ Když na tebe tímto způsobem začne mluvit, tak časem negativní emoce úplně odezní.
A místo psaní kravin na sociální sítě můžeme celý den rozvíjet laskavost. Někoho pochválit: „Super příspěvek. Děláš fakt skvělou práci!“ Máme přes den nekonečné možnosti k laskavosti a vůbec je nevyužíváme. Tím bych začal.
Děkuji. Má poslední velká otázka je na léčení ve snu.
Snová fáze REM má dvě základní funkce. První je, že probouzí naši kreativitu, nás potenciál, naše podvědomí. Druhá funkce spočívá v tom, že hojí emoční rány.
Snová filozofie je o tom, že nepotřebujeme transformaci osobnosti. My všichni v sobě tu obrovskou sílu a kreativitu máme. Emoční rány způsobí ale během života to, že náš fantastický potenciál není úplně k dispozici. Pokud se emoční rány začnou hojit, potenciál se znovu otevře. Zažil jsem to já i stovky lidí, se kterými jsem měl možnost pracovat. Máme na to už i studie. Doktorka Rosalind Cartwright dělala pokus s lidmi trpícími depresemi a jeden rok sledovala jejich sny. Zjistila, že ti, kterým se zdálo o důvodu deprese (o smrti v rodině, traumatizujícím zážitku, rozvodu, o těžké hádce, zážitku z dětství), tak se z deprese léčili. Ti, kterým se zdálo cokoliv jiného, v depresi zůstávali.
Dále je tu doktor Robert Stickgold, který dělal pokus s lidmi na virtuálním bludišti, kde byly různé záchytné body. Část lidí pak v tom pokusu šla spát, část byla vzhůru. Ti, kteří šli spát, měli lepší výsledek v řešení bludiště než ti, kteří byli vzhůru. Co je ale ještě zajímavější, tak jedinci, kterým se zdálo o bludišti, měli několikanásobně větší úspěšnost než ti, kterým se zdálo o čemkoli jiném.
Tyto dvě studie potvrzují fakt, že obsah našich snů je ještě důležitější než samotný proces snění. A že pokud do snů přeneseme traumatické téma (rozchodu, smrti), začne se emoční rána léčit. A jak se emoční rána začíná hojit, začínají se ukazovat nové možnosti v našem životě. Najednou jsme i kreativnější, odvážnější. Lidé pak říkají: „Nevěřila jsem tomu, že jsem těchto věcí schopna. Je ze mě nová osobnost.“ A já jim říkám: „Z tebe není nová osobnost. Toto je ta tvoje osobnost, která ale nebyla k dispozici kvůli té emoční ráně.“ Některé lidi frustruje, že musí odstranit všechny emoční rány, všechno vyčistit. Ale to není pravda. Úplně stačí vyléčit jednu emoční ránu, a rozdíl je potom tak zásadní, že ho okamžitě uvidíš. Cílem života není vyléčit všechny emoční rány. Cílem života je zažít zajímavý pocit proměny.
Honzo, moc děkuji za rozhovor.
Webová stránka Jana Skryji: www.lucidnisen.cz
Jiří Hamerský