Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rozhodnutí shodit “pár” kil dolů ve mně dřímalo celé poslední tři roky. Cestou od lednice jsem měl pokaždé takové výčitky svědomí, že jsem při tom vždycky určitě spálil až 400 kalorií. Na tyto výčitky ale velice dobře zabírají “léky” v podobě hranolků, chipsů, pudinků nebo (zvlášť účinná terapie) řízek obalený v bramborové placce. Plackovou terapii mám obzvlášť rád – začal jsem na ní být závislý. Při pohledu do zrcadla se mě pak vždy zmocnil takový záchvat deprese, že jsem musel okamžitě něco sníst.
Na tukové polštářky, kromě sedavé práce, velmi dobře působí i fenomén dnešní doby – televize, a reklama v ní obzvlášť. Reklamu mám hodně rád, i když si uvědomuji, že je to něco, co nás může v konečném důsledku zabít. Při denní dávce televizních seriálů a filmů vám každých 20 minut někdo dokazuje, jak výborné jsou chipsy, jak geniální chuť mají umělé výtvory, které chutnají lépe než sýr. No kdo by odolal? Já bohužel ne. Vedle výborných oříšků obalených v soli je pak nejlepší věcí na světě přeslazená limonáda tmavé barvy. Postupně jsem největší pocit štěstí pociťoval nad plným talířem a nebylo nic, co by to nahradilo.
Když jsem jednoho dne potřeboval kamsi poslat svou fotku, poprosil jsem kamaráda, aby mě vyfotil, a společně jsme se pak snažili překrýt aspoň tu pátou bradu. Tenkrát jsem si řekl, že s tím musím něco udělat. Tabletky a přístroje, které nevyžadují pohyb, jsem zavrhl hned na začátku. Rozhodl jsem se pro stroj. První tříhodinový sportovní výkon jsem podal, když jsem z tisíce součástek vytvořil ono monstrum, které podle reklamy z člověka sundá tuk bezbolestně během třiceti minut denně. Vydržel jsem 15 minut a viděl rudou mlhu. Hned nato jsem se ale odměnil nízkokalorickými špagetami, snědl jsem jich asi kilo.
Po dvou týdnech “cykloběhání” jsem získal kondičku a 40 minut jsem zvládl v pohodě. Shodil jsem dvě kila, zničil dva stroje a v depresi jsem o víkendu nabral všechno zpátky, plus něco navíc. Tudy cesta nevedla. Zhubnout jsem se ale rozhodl a dokonce jsem uzavřel i sázku, kterou jsem nemínil prohrát. Protože nebylo na čem cvičit a do fitness jsem nechtěl, rozhodl jsem se změnit stravovací návyky. To byla ale osudová chyba! Začal jsem sledovat množství “kcal” u různých polotovarů (žiji sám) a zjistil např., že jedno čtyřicetiminutové cvičení spálí přesně jednu jedinou čínskou polévku, která se zalévá vroucí vodou (k večeři si dám tak tři). Začal jsem sledovat tato depresivní čísla téměř všude a byli byste překvapení, z čeho všeho se přibírá. Nakonec jsem nedělal nic jiného, než že jsem pátral, co bych mohl sníst.
Hubnutí je prostě boj. Boj s reklamou, boj s návyky a čísly, ale především ten nejtěžší boj o to, najít štěstí v něčem jiném než v jídle. Já ten svůj zatím vyhrávám. Z původních 108 kg jsem dnes na 88 kg.
Nejspíš budete chtít znát recept. Prozradím ho, i když na každého zabírá něco jiného.
Recept na hubnutí (snažte se postupně dodržet tyto rady):
- Rozhodněte se, že zhubnete a rozhodnutí si opakujte pokaždé, když se k něčemu máte přinutit (například ke cvičení).
- Požádejte své okolí o podporu. Větu jako “vždyť přece jeden koláček ti nemůže ublížit…“ vám skutečný přítel určitě neřekne.
- Vzdejte se nejprve zbytečných cukrů a tuků (cukr v kávě, zákusek po obědě, chipsy při sledování televize).
- Snažte se denně alespoň několik minut cvičit. Je jedno, jestli si zaběháte nebo půjdete na procházku. Jde o to, abyste měli pohyb.
Pokud dodržíte tyto rady, pár kil zmizne hned a velice jednoduše. Potom máte nastavený organismus a hlavně psychiku na to, abyste udělali další krok. Ale o tom až příště.