Jablečník – všelék s vůní jablek

Jablečník obecný roste v přírodě od kolébky naší civilizace, a patří tak mezi nejstarší používané léčivky. Již ve stínu vznikajících pyramid používali staroegyptští kněží „Hórovo semeno“ nebo „Oko hvězdy“, jak ho nazývali, k ochraně před zlou magií. Později, v antice, získal jablečník pověst protijedu na hadí, ale i psí kousnutí. Své české jméno dostal díky vůni – jeho listy po rozemnutí voní po jablkách. Latinský název Marrubium vulgare však odkazuje na extrémně hořkou chuť: dle hebrejského mar – hořký a rob – mnoho (je jednou z bylin používaných při židovském svátku Pesach). Druhá etymologická teorie praví, že otec botaniky Carl Linné pojmenoval jablečník dle staroitalského města Maria-Urb. České babky bylinkářky však sbíraly jablounek, vonoklas nebo šedivku.

Teplomilná hluchavka

Jablečník je plstnatá trvalka z čeledi hluchavkovitých – s dutou, hranatou, přímou lodyhou, 25 až 70 cm vysokou. Listy jsou dlouhé 2 až 4 cm, vstřícné, vrásčité, řapíkaté a vroubkované. Na líci lehce, na rubu silně chlupaté s vystouplou žilnatinou. V paždí horních listů vykvétají od července do září kulovité lichopřesleny bílých dvoupyských květů. Plodí tmavé, lesklé tvrdky. Jablečník pochází ze Středomoří a střední Asie, odkud se rozšířil po mírném pásu Evropy, poté byl dovezen i na ostatní světadíly a stal se globálním obyvatelem mírných pásů severní i jižní polokoule. U nás se mu daří na jižní Moravě. Vyžaduje světlé a teplé stanoviště se sušší, lehkou a propustnou půdou. Často obývá rumiště, jižní stráně, pastviny, náspy cest a tratí apod., ale dá se pěstovat i na zahradě.

Nektarodárný plevel

Porost jablečníku potěší včely a včelaře, poskytuje totiž množství tolik důležitého nektaru. Méně nadšení jsou z něj farmáři a ekologové. Nejen v Austrálii, kam byl v 19. století původně dovezen jako léčivka, je teď jablečník na seznamu škodlivých plevelů. Hospodářská zvířata ho sice nežerou, na druhou stranu působí jako přírodní repelent proti kobylkám a sarančím. Mnohem širší uplatnění našel jablečník v tradiční medicíně. Využívá se horní část kvetoucí natě – seřezává se za sucha (odpoledne), suší se v tenkých vrstvách ve stínu (max. 35 °C). Sušina je slabě aromatická a hodně hořká. Obsahuje totiž až 7 % tříslovin a hořčin, zejména jablečníku vlastní marubin, dále silice, flavonoidy, saponiny, pryskyřice, cholin, vosky, draslík, kyselinu ursolovou…

Voňavý, hořký, léčivý

Odvar z jablečníku je antiseptický a zvyšuje sekreci hlenů v dýchacích cestách – usnadňuje tak odkašlávání a potlačuje zánět při jejich onemocněních, od nachlazení přes bronchitidu až po astma. Jako hořká bylina pomáhá jablečníkový čaj i při různých trávicích potížích a nemocech. Hořčiny stimulují vylučování žluče, což podporuje funkci žlučníku i jater, usnadňuje trávení, povzbuzuje apetit; potlačují průjem i nadýmání, a dokonce zbaví tělo případných střevních parazitů. Přiměřené dávky jablečníku podporují činnost srdce. Může za to hořčina marubin, která má proti-arytmické účinky – zklidní a zpravidelní tep, což výrazně uleví jak při srdečních problémech, tak u migrén nebo bolestivé menstruace. Jablečníkový odvar má i významné protizánětlivé účinky. Je vhodný na zevní hnisavé rány, vředy, akné, ekzémy, lupénku, i na vnitřní zánětlivé procesy (zánět lymfatických žláz apod.). Na ty se dodnes, zejména v jižní Evropě používá starobylá směs jablečníku s myrhou. Vedle odvaru k pití, na obklady a koupele lze připravit i jablečníkovou tinkturu, sirup, a dokonce jablečníkové víno, či pastilky na cucání. Samozřejmě je jablečník též důležitou složkou bylinných čajových směsí (na srdce s kozlíkem, na játra s řebříčkem, na žlučník s mátou atd…) a léčivých přípravků.

Zdroj: www.energy.cz

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.