Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jablečník obecný je vytrvalá, teplomilná bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), která původně pochází z oblasti Středozemního moře. Jablečník patří mezi nejstarší léčivé rostliny. Říká se, že slavný Linné odvodil název jablečníku od města Maria-Urb v bývalém Latiu u jezera Fucinus, kde se v hojné míře vyskytoval. Jablečníku obecnému se také říká býčí krev, dunda, jablečník bílý, jablečník vonný, jablounek, jablouneklas, samaritánka, šedivá zelina, šedivka, vonný klas, vonoklas. U nás roste porůznu na rumištích a v plotech. Hodně se vyskytuje na jižní Moravě. Jméno jablečníku se objevovalo už ve staré češtině. Přišel k němu údajně proto, že rozemnuté listy zapáchají po jablku. To ovšem je poněkud diskutabilní.
Jablečník jako léčivou bylinu znali už staří herbalisté. Rodové latinské jméno Marrubium je odvozeno z hebrejských výrazů hořký (mar) a mnoho (rob) a odvolává se na mimořádně hořkou chuť této byliny. Je to vytrvalá bylina až 50 cm vysoká v horní části rozvětvená. Lodyhu má krátce vystoupavou až přímou, čtyřhrannou, dutou a hustě plstnatou. Listy vstřícné, srdčité nebo vejčité, až 7 mm dlouhé. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, 6-10 zubý, korunu světle fialovou. Účinné látky jsou soustředěny v její nati, která obsahuje hořčiny tzv. labdanového typu, flavonoidy, specifické látky odborně nazývané laktoylflavony, fenylpropalové kyseliny, stachydrin, betonicin, minerální látky (hlavně soli draslíku) a stopy silice. Nať jablečníku obecného sbíráme od června do září, nejlépe v odpoledních hodinách. Nať po usušení se může užívat ve formě nálevu, odvaru nebo extraktu.
Mezi její hlavní oblasti použití patří žaludeční potíže, kde se užívá jako stomachikum (marum) při nechutenství, nadýmání, pocitu plnosti, dyspepsii. Dále se používá jako choleretikum (pomáhá vypuzovat žluč) při poruchách tvorby žluče a také podporuje vykašlávání při katarech horních cest dýchacích. Hořčiny, které jsou v této léčivé rostlině obsažené, zvyšují sekreci žaludečních šťáv a jak už bylo zmíněno, reflektoricky působí na tvorbu žluči (hlavně účinné jsou až kyselina marrubiová a její sodná sůl, které v organismu vznikají z původní, v rostlině obsažené hořčiny marrubiinu).
Bohužel, novější informace o možném využití rostliny zatím chybějí. V tradičním lidovém léčitelství se nať používala při zánětlivém onemocnění trávicího traktu, nemocech jater, nepravidelné menstruaci, oběhových obtížích, zevně na kožní defekty a poranění. Je ovšem třeba mít na mysli, že ve výše uvedených způsobech použití není účinnost byliny doložena, je třeba nejprve se poradit s lékařem. Pro potřeby farmaceutického průmyslu se pěstuje na lehčích, dobře propustných sušších půdách v teplejších oblastech. Obkladem z čerstvé podrcené natě se v lidovém léčitelství léčily hnisavé rány u dobytka.