Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dnešní uspěchaná doba a trh práce upřednostňuje dravé a průbojné jedince, kteří se nebojí projevit svůj názor. Stačí se podívat na inzeráty pracovních pozic, které povahové vlastnosti personalisté preferují u potencionálních kolegů a od uchazečů – asertivní, pro-aktivní, schopný pracovat pod tlakem, mít dobré komunikační a prezentační dovednosti, flexibilní apod.
Téměř by se zdálo, že introvert v dnešní společnosti nemá šanci k tomu, aby mohl projevit v plné síle své přednosti. Ty mimochodem mohou být mnohem oslnivější a markantnější než jeho extrovertnějšího protějšku, kterému by personalista u výběrového řízení dal přednost.
Dobří manažeři si však uvědomují devízy, které firmě může přinést introvert. Firmy a společnosti by se měly naučit lépe „naslouchat“ svým introvertním pracovníkům. Protože i když nejsou slyšet, a v zástupu „hučících“ extrovertů se neprosadí, můžou poskytnout významnou přidanou hodnotu firmě z hlediska výkonu, práce, postřehů, nápadů.
Rozdíly mezi extroverty a introverty se často odrážejí i v některých částech mzdy či bonusech, protože extrovertnějšího kolegu management spíše vyslechne, než introverta, kterého nápady, vylepšení či názory se k nadřízenému vůbec nedostanou, byť by výraznou mírou velmi přispěly k zlepšení projektu či systému, kterého se týkají. V rámci nastavovaní vnitřních modelů a směrnic by proto manažer měl dát možnost projevit se i introvertním podřízeným a kolegům. Bonusy spojené s extrovertním chováním (asertivní vystupování, prezentace aj.) by měly obnášet i takové části chování, ke kterým mají i introverti blíž, než je jenom vnější prezentace, ke kterým od povahy své osobnosti neinklinují.
Právě, aby management nepřišel o cenné nápady, názory a zlepšení, se kterými by mohl přijít introvert na pracovišti, avšak při osobní komunikaci se neprosadí nebo nenajde způsob, jak osobní formou by svůj názor mohl sdělit, může manažer využít jiné formy feedbacku a mechanismů zpětné vazby či vnitro-firemní komunikace – e-maily, různé formy zpráv a zpětných vazeb či návrhů, které můžou zaměstnanci posílat e-mailovou poštou, nebo v písemně/tištěné formě házet do určené schránky. Takovýmto způsobem se introvert může cítit sebejistěji při sdílení svých názorů, zpětné vazby, návrhů, které by při veřejné komunikaci, např. na poradě oddělení či formy, rozebírat nechtěl.
Aby se vyrovnaly síly mezi hlasy extrovertů (kterých nemusí být mnoho, ale jsou „hlasitější“) a hlasů introvertů (kterých může být víc, ale nejsou hned „slyšet“), může management využít takové formy „hlasování“ o různých firemních či projektových návrzích, které zahrnou účast všech členů týmu či organizace takovým způsobem, aby každý měl možnost doopravdy využít a projevit svůj „hlas“, názor, postřeh či myšlenku, i když by se jí třeba zdráhali projevit při osobní prezentaci.
Dobrou formou, jak zahrnout introverty do porady či verbální prezentace, je umožnit jim vystoupit hned na začátku porady či skupinové diskuze. Introvert se o slovo v úvodu porady asi moc hrnout nebude a vzít mu ho může právě extrovertnějšího kolega, který však nebude mít natolik oslnivé sdělení, než jaké by měl introvert, kdyby se dostal ke sdělení jako první. Když by měl introvert vystoupit až později, kdy už víc asertivnější, extrovertnější kolegové svůj názor sdělili, introvert by měl pocit, že jeho názor i tak nic nezmění, že s kolegou XY (extrovertem) beztak už všichni souhlasí a tento jeho názor odkývali. Proto by se introvert mohl zdráhat sdělit svůj vstup v průběhu nebo na závěr vystoupení. Aby se tomu zamezilo, je dobré jej v programu porady zařadit hned na začátku, nebo jej oslovit hned v úvodu. Pocit „soupeření“ se tím tak omezí a introvert tak může přispět cennými pohledy, postřehy a připomínkami.
Když je pracovní tým porady větší, pokud je to možné, je dobré jí rozčlenit na menší sub-týmy či menší skupiny, ve kterých introvert může spíše projevit svůj názor, svůj „hlas“, svoje „pro“ nebo „proti“ při rozebírání nějakého podnikového tématu či projektu.
Snad už jenom na závěr je potřeba zmínit, že být introvertem není žádná hanba, introverze není ani nemoc ani žádná psychická patologie, je to osobnostní rys plně rovnocenný jiným povahovým a osobnostním vlastnostem, tak jak mají extroverti svoje silné a slabé stránky, tak je mají i introverti. Introverti tak můžou být třeba lepšími pozorovateli ve firmě, víc o věcech přemýšlet ve smyslu „dvakrát měř, jednou řež“ a tím být přínosem pro tým a firmu, než se bezhlavě vrhat do nepromyšlených závěrů, ke kterým třeba může inklinovat jeho extrovertnější kolega.