Inteligence – aneb moudříme s věkem či naopak hloupneme?

cm mozek

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Zatímco se mnoho lidí stěžuje na to, že s přibývajícím věkem se jejich inteligence zhoršuje, výzkumy ukazují, že tomu není tak zcela úplně. Podle amerického psychologa Raymonda Cattella máme totiž dva hlavní druhy inteligence, kterou člověk disponuje. Zatímco tzv. fluidní inteligence po adolescenci začíná postupně ubývat, krystalická inteligence naopak pokračuje ve svém růstu přes dospělost a nadále se rozvíjí. Můžeme tedy říct, že lidská inteligence je složena z množství rozličných schopností, které interagují a spolu vytváří spolu jakousi celkovou individuální inteligenci.

Fluidní inteligence je chápaná jako schopnost jedince myslet a uvažovat abstraktně a schopnost řešit problémy. Tento druh inteligence je považován za nezávislý od učení a zkušenosti či výchovy. To znamená, že se s fluidní inteligencí rodíme, její rozsah je nám geneticky předisponován. Pomocí ní tedy můžeme řešit různé problémy, situace a hádanky, vytvářet vlastní strategie k řešení problému, se kterým jsme se dosud nesetkali. S pomocí tohoto druhu inteligence tedy obstojíme při nových, dosud nezažitých úkolech a budeme je umět zvládnout a vyřešit. Fluidní inteligence však vrcholí v adolescenci, což znamená, že nejlepší úrovně těchto rozumových schopností dosahujeme kolem patnácti až dvaceti let. Posléze pak, přibližně ve věku třiceti až čtyřiceti let nám tyto naše schopnosti pomalu a postupně začínají ubývat. Netřeba však klesat na duchu (…když už klesáme s inteligencí), protože naštěstí zde máme kromě fluidní inteligence ještě inteligenci krystalickou.

Krystalická inteligence nám umožňuje učit se z minulých zážitků a těžit z již naučeného. Zahrnuje schopnost porozumět situaci, správně ji „přečíst“ a na základě předchozích zkušeností a znalostí je člověk schopen danou situaci rychle zvládnout. Tento typ inteligence je nejsilnějším v období dospělosti a přesahuje i do stáří. To znamená, že zatímco je mladý člověk v období adolescence díky fluidní inteligenci vynalézavý v schopnosti poradit si v nové situaci, kterou ještě nezná, vyřešit problém, se kterým se ještě nesetkal, starší jedinec si s krystalickou inteligencí rychleji a hravě poradí v různých situacích právě na základě dosavadních zkušeností, znalostí a praxe, kterou mladý člověk ještě neměl možnost získat. A daný problém tak vyřeší snad i rychleji a hravě než mladší člověk, protože ten ještě ony zkušenosti nemá a musel by na řešení problému přijít zdlouhavější cestou s pomocí fluidní inteligence.

Oba typy, jak inteligence fluidní tak krystalická, vytvářejí celkovou kapacitu člověka se učit, myslet a řešit problémy. Inteligence, jak jí chápeme, je tedy dána komplementaritou, vzájemným doplňováním se schopností fluidní a krystalické inteligence. Různé životní situace a problémy tak můžeme vyřešit buďto díky fluidní inteligenci, kdy se nalezneme v řešení nové situace, přijdeme na tvořivý způsob, jak se s danou situací vypořádat, nebo s pomocí krystalické inteligence vyřešíme problém na základě našich zkušeností či učení. S věkem tedy rozhodně nehloupneme, čemu vděčíme právě inteligenci krystalické. Naopak, těžíme z toho, že nás život mnohému naučil, že můžeme při mnoha situacích čerpat řešení a znalosti z již odzkoušeného, a to nám umožní i rychlejší a snazší cestu k řešení.