Imunita – Imunitní systém v kostce

Náš imunitní systém patří k regulačním mechanismům těla a zajišťuje obranu, jak proti škodlivým mikroorganismům ze vnějšího prostředí (bakterie, viry, kvasinky, plísně atd.), tak i proti nežádoucím změnám v našem vlastním těle.

Problematika fungování imunitního systému je poměrně složitá, takže bohužel není možné se rozepsat podrobněji. Nicméně, protože určité informace o něm jsou zase důležité pro pochopení toho, proč jsou jednotlivé látky v naší výživě důležité pro správné fungování imunitního systému, je dobré říct o něm několik slov.

Imunitní systém se dá přirovnat k řádně fungující armádě, která chrání naše tělo. Dělí se na více různých buněk s odlišnými funkcemi, které spolupracují.

Látky, které považuje imunitní systém za škodlivé (ať už přicházejí z vnějšího nebo vnitřního prostředí) likviduje. Ty, jež jsou podle něho neškodné, nechá být.

Likvidace nepřítele v podobě cizorodých mikroorganismů probíhá dvojím způsobem. Jednak přímým kontaktem buněk imunitního systému s nepřítelem a jednak pomocí látek, které buňky imunitního systému vytvářejí a vypouštějí do okolí, aby zneškodnil vetřelce v lidském těle.

Jednotlivé součásti imunitního systému spadají buď do mechanismu imunity specifické nebo nespecifické. Do nespecifické imunity patří leukocyty, monocyty, makrofágy a dendritické buňky a různé součásti plazmy. Do skupiny specifické imunity náleží lymfocyty T a lymfocyty B, které se po diferenciaci do plazmatických buněk stávají producenty protilátek.

Všechny tyto složky směřují svoji činnost proti cizorodým vetřelcům v našem těle: antigenům (též označovaným jako imunogeny). Odborníci je definují jako cizorodé makromolekulové struktury, které jsou schopné vyprovokovat žádoucí imunitní obranu.

K nim patří i látky, které jsou schopné vyprovokovat v našem těle nežádoucí alergickou reakci, tedy alergeny. Jedná se sice o imunologickou reakce, ale bohužel reakci nepřiměřenou.

Nyní se vrátíme zpět k té činnosti imunitního systému, kterou potřebujeme-likvidaci cizorodých antigenů. Jakmile jedny z buněk systému, lymfocyty, rozpoznají, že se jedná o vetřelce, dají “povel” k tvorbě protilátek. Tyto látky antigen neutralizují, tak že se na něm nahromadí a doslova ho obalí. Tak vzniká tzv. imunitní komplex, který zbaví cizorodého vetřelce nakažlivosti.

Pokud ovšem zaútočí imunitní systém na tělu vlastní buňky, vzniká autoimunitní onemocnění, ke kterému patří například revmatoidní artritida nebo Crohnova nemoc.

Imunitní systém je tvořen buňkami, které, jak jsem zmínil, dělí na další skupiny s odlišným působností. Stejně jako v armádě, kde jsou průzkumníci, dělostřelci jako pěšáci, pokud to mohu takto přirovnat.

Tyto buňky jsou tvořeny v brzlíku, kostní dřeni, slezině a lymfatických uzlinách.

Buňky, které tvoří imunitní systém se celkově nazývají leukocyty, česky bílé krvinky.

Žijí jen krátkou dobu, řádově hodiny až dny. Dá se tedy říct, že denně jich vzniká a současně zaniká velké množství. Tyto krvinky buď přímo pohlcují cizorodé organismy (tato činnost se nazývá fagocytóza) nebo vytvářejí látky, které je likvidují.

Rozdělení bílých krvinek

Všechny bílé krvinky jsou bezbarvé. Proto základním kritériem pro jejich rozdělení je tvar jádra, a to, jak se zbarví (specifická obarvitelnost). Podle toho se dělí do dvou základních skupin, granulocytů a agranulocytů. Tyto dvě základní skupiny se zase dělí na další podskupiny.

Granulocyty

Tvoří většinu, 75 %, bílých krvinek. Dělí se na neutrofilní leukocyty, eozinofilní leukocyty, bazofilní leukocyty a žírné buňky.

Neutrofilní leukocyty

Neutrofilní leukocyty představují největší skupinu. Jsou také označovány jako mikrofágy. Představují, dalo, by se říct “pěchotu” imunitního systému. Napadají přímo cizorodé organismy a pohlcují je. Takto likvidují jak pevné částice, tak i různé typy bakterií. Tento proces se nazývá fagocytóza a patří k hlavním obranným reakcím našeho organismu.

Eozinofilní leukocyty

Tyto bílé krvinky obsahují především látky s antihistaminovým účinkem. Pohybují se, ale nepohlcují je přímo, na rozdíl od neutrofilních leukocytů, škodlivé částice nebo mikroorganismy. Pomocí enzymů, které obsahují, rozkládají tzv. prozánětlivé mediátory (tedy látky, které zesilují a urychlují průběh zánětu). Při alergických reakcích rovněž pohlcují komplex, který se vytvoří, když se na alergen naváže protilátka. Pomáhají i při parazitárních infekcích, kdy ze svých granul vypouštějí látky, které poškozují parazity.

Bazofilní leukocyty a žírné buňky

Tyto dvě skupiny buněk jsou uváděny často společně. Bazofilní leukocyty jsou málo pohyblivé buňky, které se účastní alergických reakcí. Jejich granula obsahují histamin a heparin. Histamin je řazen mezi hormony a neurotransmitery (dá se říct “neuropřenašeče”). Není obsažené jen v jádrech bazofilních leukocytů, ale tam je ho většina. V klidové stavu zůstává v jádrech. Pokud ovšem pronikne do organismu alergen (antigen), který se naváže na protilátku (imunoglobulin E), dojde aktivace bazofilního leukocytu a histamin se z buňky dostává ven, naváže se na histaminové receptory, a to spouští alergickou reakci. Heparin je složený cukr (vědecky mukopolysacharid), který snižuje srážlivost krve (antikoagulans). Proto se podílí také na procesu srážení krve a agregace trombocytů (srážení krevních destiček).

Podobně jako bazofilní leukocyty působí i žírné buňky. Rozdíl je v tom, že bazofilní leukocyty cirkulují v krevním řečišti, kdežto žírné buňky se nacházejí hlavně v podslizniční tkáni. Oba typy buněk se také zúčastní obrany proti parazitárním infekcím.

Agranulocyty:

Lymfocyty

Lymfocyty jsou buňky různých velikostí. Pohybují se krevním řečištěm a zasahují v místech kde došlo k zánětlivé reakci nebo poranění. Jsou těmi hlavními buňkami pro průběh specifických imunitních reakcí. Dělí se na tři druhy: lymfocyty T, lymfocyty B a tzv. NK (z anglického “natural killers”, doslova “rození zabijáci”).

Lymfocyty T

Jsou základními buňkami specifické (někdy se používá termín získané) imunity. Zde bych se zastavil u slova “specifická”.  Lidé se rodí už s vrozeným imunitním systémem, který představuje, řekněme, základ pro další jeho rozvoj. To, s čím se narodíme, je tedy vrozená, člověku již daná, imunita. Rovněž je označována jako nespecifická, protože reaguje na cizorodé látky (částice, mikroby apod.) nebo podněty stejným způsobem.

Naproti tomu specifická (vrozená) imunita je dána až zkušeností imunitního systému po setkání s vetřelcem, s antigenem. Na základě tohoto setkání systém získá imunologickou zkušenosti a pokud se opakovaně antigen dostane do těla, už ví, jak proti němu účinně zasáhnout. Specifickou imunitu dále ještě dělíme na protilátkovou a buněčnou. Ovšem platí, že oba druhy imunity jsou vlastně stránkami jedné mince a musí spolu nezbytně spolupracovat, aby došlo k potlačení infekce.

Nyní zpět k lymfocytům druhu T. Ty se nadále ještě dělí podle funkce na lymfocyty TH (pomahači, helper), na lymfocyty TC (cytotoxické, „specifičtí“ zabíječi), lymfocyty TS (supresorové, tlumivé) a lymfocyty TM (memory, „paměťové“).

Jak fungují jednotliví členové tohoto týmu?

TH lymfocyty mají regulační funkci. Jakmile jsou aktivovány, začnou vytvářet tzv. regulační působky, označované jako cytosiny. Stimulují například vytváření a množení cytotoxických a supresorových buněk, podporují diferenciaci a zrání B-lymfocytů, aktivují makrofágy a zpětnou vazbou si kontrolují a regulují svou vlastní činnost.

TS lymfocyty jsou takoví “zakončovači”. Po likvidaci patogenu ukončují imunitní reakci. Jinak by mohlo dojít k tomu, že by mohly aktivované imunokompetentní buňky poškodit vlastní tkáně (autoimunitní reakce). Tlumí také aktivitu lymfocytů T i B.

TC lymfocyty obíhají (nebo dá se říct putují) tělem a likvidují cizorodé buňky podle určitých specifických znaků. “Specializují” se na buňky napadené viry nebo působí proti nádorovým buňkám.

Jakmile jsou obě tyto skupiny buněk úspěšné, změní se na paměťové buňky – TM lymfocyty, které dlouhodobě uchovávají schopnost vytvořit příslušné protilátky. Vytvoření takových paměťových buněk je principem očkování.

Pokud to tedy shrneme, tak zásadním úkolem lymfocytů typu B je identifikovat antigen, zpracovat informaci a zahájit „cílený útok“, tedy specifickou imunitní odpověď. To může být tak, že stimulují lymfocyty B, aby vytvořili specifické protilátky, nebo stimulují tvorbu efektivních cytotoxických lymfocytů T. tímto způsobem reagují jak na nepřátelské antigeny, tak na alergeny. V alergickém zánětu spolupracují s lymfocyty B na tvorbě specifických protilátek.

Lymfocyty typu B

Tyto lymfocyty mají na starost tvorbu protilátek (imunoglobulinů). Tuto vlastnost získaly už v kostní dřeni (je označována jako imunokompetence). Na rozdíl od lymfocytů typu T, které si ponechávají své antigenní receptory na svém povrchu, lymfocyty typu B je uvolňují do okolního prostředí jako protilátky. Tyto lymfocyty mají ale i na svém povrchu i povrchové antigenní receptory. Jakmile se ukončí imunitní odpověď, část b lymfocytů se mění na paměťové buňky, které odpovídají za protilátkový typ specifické imunity.

NK buňky

Tyto buňky nejsou řazeny k předcházejícím dvěma skupinám a patří naopak do nespecifické imunitní odpovědi. Obsahují hrubá granula v cytoplazmě. Rychle a agresivně napadají cizorodé prvky v organismu, jako jsou nádorové buňky, parazité nebo bakterie.

Monocyty (makrofágy)

Monocyty jsou největšími buňkami imunitního systému. Mají schopnost fagocytovat z cév do tkání. V tkáních likvidují bakterie, cizorodé buňky i částice anorganického původu. A to není jejich jediná funkce monocyty produkují několik enzymů, hormonů a složky dalších látek, které se účastní srážení krve, řízení krvetvorby, obranných reakcí a dalších činností probíhajících v našem těle. Pro všechny tyto své činnosti musí mít jednu zásadní vlastnost: musí umět rozlišit vlastní a cizí buňky, nemocné (poškozené) a normální buňky, buňky nádorové, anorganické prvky apod. Mají na svém povrchu receptory pro rozpoznávání imunoglobulinů a komplementu. Ty jsou důležité pro vzájemnou interakci imunokompetentního buněčného systému a antigenu. Často zasahují při infekcích a zhoubných leukémiích.

Další skupiny buněk imunitního systému

V imunitním systému je řada dalších buněk, které mají jednak funkci výkonnou a jednak funkci regulační. K nim patří protilátky, cytokiny, imunohormony, HLA-molekuly, komplementový systém a receptory.

Protilátky

Protilátky (imunoglobuliny) patří mezi základní molekuly imunitního systému. Jsou označovány zkratkou Ig. V lidském krevním séru existuje 5 hlavních tříd imunoglobulinů, lišících se složením, velikostí a zastoupením; jsou označovány IgG, IgM, IgA, IgD a IgE.

Cytokiny a imunohormony

Hlavní funkcí těchto buněk je regulace imunitních reakcí a přenos dorozumívacích signálů mezi vlastním imunitním systém a dalšími orgány v těle. Základní úlohou cytokinů je regulovat směr, rozsah a délku trvání imunitních reakcí. Rozdělují se do několika skupin podle své funkce a typu buněk, které je uvolňují, nebo podle buněk, které na ně působí.

HLA-molekuly (antigeny)

HLA systém je soustava antigenů přítomných v těle zejména na bílých krvinkách. Jeho obdobou, ovšem mnohem jednodušší, jsou skupiny červených krvinek. Tyto molekuly hlídají zejména čistotu těla. Ta se stanovuje například při transplantacích, ale také při diagnostice nejrůznějších nemocí.

Úkolem HLA-systému je také řídit imunitní odpověď a rozhodovat, jak a na co bude zaměřena.

Komplementový systém

Jako komplement je označován systém plazmatických bílkovin vytvořených zejména jaterními buňkami (méně také makrofágy). Jeho složky jsou přítomny v séru v neaktivní formě a různým způsobem se aktivují. Tento systém podporuje fagocytózu a zánětlivé procesy.

Složky komplementu jsou přítomny v séru v neaktivní formě a aktivují se různým způsobem. Komplement podporuje fagocytózu a zánět. Pokud je ho málo, je oslabena fagocytární schopnost buněk a nedostatečně se odbourávají na sebe navázané antigeny a protilátky, které při svém přebytku dovedou vyvolat i nepříjemné nemoci. K posílení jeho přítomnosti přispívá vitamín C.

Tím by bylo řečeno několik slov o našem imunitním systému. jedná se samozřejmě o rozsáhlou problematiku, o které vycházejí tlusté odborné knihy. Ale pokud chceme uvažovat o vztahu potravy, doplňků stravy, střevní mikroflóry či například také včelích produktů (jak bude pojednáno v dalších článcích), je dobré si to připomenout.

 

Související články:

 

Imunita aneb jak si po celý rok udržet v rovnováze svou obranyschopnost

Vybudujte si co nejlepší imunitu

Ajurvéda a imunita

 

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.