Idiopatická nemoc

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Léta se zabývám příčinami nemocí, což považuji za základ každé medicíny, musím proto reagovat na hodně časté pojmenování a klasifikaci nemocí, které jsou označovány jako idiopatické.

Pojem

To vyjadřuje takovou situaci, kdy příčina není z různých důvodů pojmenována. Ano, je jasné, že není vůbec snadné příčinu pojmenovat. Řekl bych, že je to hodně těžké, vyžaduje velké úsilí a zahrnuje i značnou finanční náročnost jak pro zdravotní a sociální instituci, tak pro pacienta. Ale onu konkrétní nemoc, která se u pacienta rozvíjí, tyto okolnosti vůbec nezajímají.

Každý lékař ví, že musí hledat příčinu, protože je jasné, že příčina vždycky existuje. Po každé akci následuje reakce. Nemoc je tou reakcí, proto musela existovat i akce, tj. příčina.

Popis následků

Lékař tedy podniká vyšetřování, aby ji pojmenoval, provede různé testy, použije zobrazovací techniku, histologii… a dostává výsledky, které mu vytvoří mozaiku společně s klinickými projevy, a podle těchto výsledků je stanovena diagnóza. Jenže to nestačí, diagnóza nám pouze popisuje, jak nemoc vypadá, jak tělo reaguje, neříká nám však vůbec, proč tak tělo reaguje. Je zde popsán následek. Součástí diagnózy by měla být úvaha o možné příčině a souvislostech. Ale často bývá tato část přeskočena, nebo se prostě název nemoci uzavře jakožto nemoc idiopatická – tedy vzniklá z neznámé příčiny.

Jiné je napsat: Příčina zatím nebyla dostupnými metodami pojmenována.

Co (ne)bylo vyšetřeno

Pak je ovšem otázkou, do jaké hloubky se v tom pátrání postoupilo. Při osobním rozboru situace se pacienta ptám: Co všechno bylo vyšetřeno? Pacient samozřejmě přesně neví, co bylo vyšetřeno, ale odpoví: Doktor mi řekl, že bylo vyšetřeno všechno.

A pokud mám možnost listovat lékařskými nálezy a postupem vyšetřovacích metod, pak zjišťuji, že všechno vyšetřeno nebylo, často šlo o tzv. standardní vyšetření. Na základě standardního postupu byla stanovena diagnóza a přidáno slovo idiopatická. V encyklopedii a v učebnicích určené diagnózy je totiž popsáno, že nemoc je idiopatická. Cíle bylo dosaženo, diagnóza stanovena, nemoc byla zařazena kvůli statistice do příslušné kolonky a – jak je v encyklopedii napsáno, je nemoc idiopatická. Uzavřeno, hotovo.

Do zdravotního záznamu pacienta se napíše klasifikační značka nemoci a třeba se umístí do červeného rámečku a označí se vykřičníkem. Tato značka pak s pacientem cestuje celou dobu, kdy se snaží o léčení. K vyléčení samozřejmě nemůže dojít: Jestliže je nemoc idiopatická, je i léčba idiopatická.

Při léčbě se postupuje podle tabulek a navrhovaných farmaceutických postupů, s rizikem vytvoření závislosti na léku. Z ekonomického hlediska je navíc otázkou, který postup ve svých důsledcích vyjde jako dražší. Jestli podrobnější pátrání po příčině a specifická léčba, anebo standardní vyšetření a trvalá léčba. Tato otázka však není hlavním předmětem mé úvahy.

Komplexní rozbor odhalí souvislosti

Je hodně podstatné, zda se provede komplexní rozbor situace pacienta, neboť při rozboru vyjdou najevo někdy až neuvěřitelné souvislosti, které normálně člověka ani nenapadnou, že by mohly mít něco společného s nemocí.

Mohu uvádět příklady, např. že by problémy kolem zánětů kloubů, artritid, mohly souviset s příjmem mléka, s existencí plísní ve střevu, zvýšenou střevní propustností, existencí střevní dysbiózy… Nebo že bolest hlavy může souviset s potravinovou alergií, že „astma“ nemusí být astma, ale že záchvaty kašle a dušnosti vyvolává jícnový reflux. Že problémy psychické souvisejí s nedostatečnou funkcí štítné žlázy, anebo s jaterní chorobou.

Formy nemoci mající tentýž podklad

Často vnímám následující jev. V dětství se do červeného rámečku pacientovi napíše „atopický ekzém“. Dotyčný nositel takového označení si na svou nemoc zvykne. Jednou je ekzém v klidu, jindy kůže zčervená, proto si ložisko namaže mastí. Prostě začne považovat idiopatickou nemoc za svou součást… Atopický podklad nemoci však stále existuje. A je třeba si uvědomit, že je to trvalý problém. Pro tuto nemoc je charakteristické, že se vyskytuje v různých formách a že tyto formy střídá. Např. zmizí povrchový – kožní projev, ale nemoc se projeví jinou formou, často vnitřní nemocí, takže vás ani nenapadne, že je to stále totéž onemocnění, které má stejný základ.

Další reakce

Nepojmenovaná příčina vytvoří výchozí situaci pro reakci imunity, vnitřního regulačního systému, metabolizmu, homeostázy atd. A začnou se přidávat různé další poruchy.

Pokud vás začne trápit nějaká zdravotní potíž, zajdete na příslušné oddělení nemocnice, které odpovídá vašemu momentálnímu projevu nemoci: dnes je to na ortopedii, zítra na kožní, později např. na nefrologii, či neurologii, dokonce na psychiatrii.

A vaše idiopatická značka jde s vámi. Lékař vás vyšetří, popíše svůj nález, diagnózu, k vaší značce přidá jednu, dvě, či tři další značky, svůj návrh momentální léčby a posílá vás dál, abyste ještě zaléčili další projev stejné nemoci na jiném oddělení, kde se bude odehrávat to samé.

Nebo jiný příklad. Pokud si váš imunitní systém nedovede poradit s alergenem, také imunolog nedokáže příčinu pojmenovat, resp. určit, proč si imunitní systém nedovede s alergenem poradit, a označí příčinu za idiopatickou, pak si musí vaše tělo na alergén zvykat svým adaptačním mechanizmem, a to se odehrává přes tvorbu kortizolu, adrenalinu atd. Buď to dokáže sám, anebo to zvládne pouze s pomocí léků, třeba antihistaminik, nebo kortikoidů. A pokud se neustále setkáváte s alergenem (protože někdy se nelze alergenu vyhnout), nemusí se to projevit očekávanou reakcí, protože se na něj regulační systém už přizpůsobil, jenže onen adaptační mechanizmus neustále pracuje se zvýšenou intenzitou. A nyní k tomu přidejte jiné životní stresy, civilizační faktory a působení jiných hormonů (u žen hormonální antikoncepci) a výsledkem je, že regulace hormonů v těle selhává, adaptační mechanizmus to prostě už přestává zvládat, dostává se do nerovnováhy a projeví se problémem zdánlivě (s alergií) nesouvisejícím, hypertenzí, gynekologickými problémy, depresí atd.

Prostě všechno souvisí se vším. Je to ledová kra, která pluje na vodní hladině, vy z ní vidíte jen menší, vyčnívající část, ale ta největší část je skryta pod hladinou. Není to „jen“ ekzém, „jen“ alergie.

Změna

Proto musí nastat totální změna celého životního směřování, myšlení, přístupu k tělu ve zdraví, v nemoci, k léčení. A vždy se vyplatí, třeba i se zpožděním, vrátit se ve svém hledání na začátek, kdy byla vaše nemoc označena jakožto idiopatická, a skutečnou příčinu pojmenovat.

Nikdo to za vás neudělá.