Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hřebíček je plný protikladů i proti-záporů. Získal jméno po trochu atypicky obézním malém hřebíku 15×2,8, kterému je toto jižní koření podobné, jako kdyby mu z oka vypadlo. No, nebudu se rozšiřovat nad problémem lidového rčení, z kteréhož oka, to by bylo na dlouhé lokte. Ostatně rozšiřovat jsem nemyslel tak úplně vážně, protože jsem právě v procesu hubnutí, a dlouhé lokte jsou také zavádějící, protože ty u nás má jen NĚKDO, tedy hlavně ti, kteří nemají prázdné kapsy a mají velké oči, ale plebejci je mají výrazně kratší, prázdnější a menší – lokty, kapsy i oči (oči od neustálého přimhuřování nad činy oněch s dlouhými lokty a naditými kapsami; kupodivu ne od míření, které by dlouhé lokty rychle zkrátilo…). To záleží prostě na tom, jak použijeme hřebíček i hlavičku…
Když si před půl-tisíciletím španělský král fajnšmekrovsky vymyslel, že chce hřebíček coby koření do paštiky, tak pro něj poslal někam na západ mořeplavce Magellana a ten při tom objevil svůj obávaný jihoamerický průliv a tekutý hrob desítek tisíc námořníků mezi Ohňovou zemí a Chile. On tam totiž oceán kroužící rychlostí pomalé chůze kolem Antarktidy směrem na východ má zúžený profil Ohňovou zemí a nerovné dno, proto to tam skoro pořád s loděmi dost fofrem drncá (ale nejvíce u mysu Hornova). Takže zvláště v období objevení zlata na západě severní Ameriky, dokud tam nezačal jezdit vlak, jich dost kleslo ke dnu.
Než přivezl Magellanův personál zdržením se různými šarvátkami náklad hřebíčku do Španěl, tak to trvalo skoro 3 roky, což se stalo tehdejším rekordem v obeplutí zeměkoule a zároveň důkazem, že je alespoň tam, kudy pluli, kulatá. Při tom objevili Tichý oceán, protože měli cestou do Indonésie pěkné počasí. Ale také hlad. Navíc Magellan to tam ve rvačce s domorodci nějak přehnal a tak byl při této příležitosti z výpravy přesunut k předkům.
Jinak je v Číně Hřebíkovec kořenný či vonný znám jako koření již 2500 let. Sbírá se z něj kalich s poupětem, které nesmí při sušení ztmavnout. Silice s vysokým obsahem fenolického eugenolu má řadu zajímavých vlastností – brzdí růst mikroorganizmů, místně prokrvuje a tlumí lokálně i bolest, stimuluje tvorbu trávicích šťáv, odpuzuje hmyz a také revmatizmus.
I když u nás plusmínus desetimetrový strom hřebíkovec neroste, je zdejší spotřeba jeho sušených květních poupat značná, protože se hodí na kořenění kdečeho. Například ke kořenění sladkých pokrmů, kompotů, polévek, omáček, nádivek, paštik, trvanlivých uzenin, rýže, masa, láku okurek a tak nějak na kde co. Mně ale zrovna moc nechutná, protože nasládlá chuť hřebíčku čím dál blíž k němu v potravině přechází do hořké, mně osobně divné. Moje matka ovšem hřebíček milovala, takže jsme ho měli v potravě často a všude.
Znecitlivující vliv silice hřebíčku se tradičně uplatňuje hlavně v případě bolestí zubů, kdy se využívala i tinktura, nebo při bolestech v krku hřebíčková voda jako kloktadlo.
Silicí se potírala paradentóz-ní dáseň i bolavý zub, čehož se v dřívějších dobách vlivem nedostatečné dentální péče ve zkažených hubách hojně využívalo. Stejné využití měla i tinktura vyrobená namočením hrsti hřebíčku na několik týdnů v půl litru silné kořalky, moderněji, chcete-li, lékárenského lihu (nejlépe více než 70%ního). Někdo se takovou přípravou ani nezdržoval a brav do úst hřebíček přímo, cumlaje, oddaloval nutnost návštěvy obvodního kováře za účelem extrakce neboli vyrvání pokaženého zubu.
Preventivně se využívala hřebíčková zubní voda, vzniklá prostým namočením několika hřebíčků do teplé vody. Tu si můžete připravit jako přírodní nechemickou dezinfekci snadno tak, že do malé termosky nalijete asi půl litru vody a přidáte 1 polévkovou lžíci hřebíčků, necháte je do druhého dne namočené. Pak je hned k použití. Ze stejné dávky lze udělat ještě jeden nálev s téměř shodným účinkem. Hřebíček vodu konzervuje, takže ji můžete používat, než ji postupně spotřebujete.
Účinnou ústní vodu lze vyrobit také rozmícháním několika kapek hřebíčkové silice (nebo kávové lžičky tinktury) v deci vody. Touto vodou lze i kloktat při potížích a bolestech v krku, případně ji inhalovat při problémech se zánětlivými průduškami pro její dezinfekční efekt. Podobně se nechávala odpařovat do místnosti i čistá hřebíčková silice, která navíc silně odpuzuje hmyz. Pro tento účel postačí i jen ponechat hřebíčkovou vodu na talíři v místnosti v blízkosti okna a mouchy i komáři si návštěvu u vás rozmyslí. Hřebíček ale smrdí i mravencům, takže po přídavku lžičky silice nebo lžíce tinktury na kbelík vody na mytí podlah vám mravenčí faraóni odmítnou pochodovat po umytých plochách.
Místo pracné tinktury můžete používat zředěnou čistou silici 1:4 lihem nejméně 70%ním, která voní akceptovatelně a je dobře použitelná jako repelent potřením pokožky či postřikem oděvu (pozor asi 5 minut na hořlavost neodpařeného lihu).
Není tedy od věci si přidávat trochu hřebíčkové tinktury do vody na umývání dětí před vypuštěním do přírody jako repelent. Ovšem mytí dětí před použitím přírody je vlastně nesmysl, protože dítka jsou vypouštěna ven vymydlená a omýt potřebují až po návratu, abyste si je poznali a vybrali jen ta vaše, nebo ta hodnější. Takže před vypuštěním jim jen po-sprejujte z rozprašovače hřebíčkovou tinkturou, případně těsně před aplikací ředěnou v poměru jedna lžíce na deci vody pokožku i oděv, nebo místo tinktury použijte stejným způsobem lžičku silice, která ale způsobí, že budete výrazně von, což není titul, ale zápach, dáma vonná…
Při nebezpečí výskytu klíšťat je jako prevence vhodné vzít si lahvičku s hřebíčkovým sprejem do přírody s sebou a každou hodinu či dvě se jím po-šplíchat. Je lepší to udělat několikrát zbytečně, než riskovat boreliózu, protože potom vás mohou zachránit už jen dubové kapky přiložené v obkládku na probodnuté místo. Problémem je ale to, že borélie můžete od klíštěte obdržet, i když po vás jen leze nebo ho hladíte. Proto, než cokoliv s klíštětem uděláte, musíte ho zakápnout dubovkami, které všechny přítomné borélie na jeho povrchu hned zničí. A klíště vlastně také. Takže potom ho stačí jen speciálním háčkem na klíšťata jednoduše odstranit a jít se napít nějakého čaje na podporu imunity, třeba tymiánové směsi. Totéž platí pro druhé nebezpečí klíšťat – infekční klíšťový zánět mozku či mozkových blan a třetí nebezpečí ehrlichiózu.
Hřebíčková silice se pro její prokrvujíc a bolest tlumící schopnost používá i při revmatizmu na bolavé klouby či svaly nebo do mastí a masírovacích prostředků.
Ayurvéda doporučuje hřebíček i pro posílení srdečního svalu.
Hřebíček jako koření zlepšuje chuť k jídlu a uvolňuje křeče v břiše související se špatným trávením, zlepšuje vylučování trávicích enzymů a ubližuje patogenním mikroorganizmům ve střevech způsobujícím koliky, průjmy a přílišnou plynatost.
A za žádoucí vedlejší účinek při jejím užívání lze považovat výrazně omezující vliv silice na výskyt střevních parazitů.
U silice je různými autory uváděn i příznivý efekt na akné, afty, proti zvracení, pro snížení cukru, ke zklidnění pokožky, posílení organizmu, zlepšení spánku, do vanových koupelí, do aromalamp a také jako přídavek do masážních prostředků, kdy například do decky oleje přikápnete 3 kapky hřebíčkové silice atf. (zkratka: a tak fšelijak…).
Když to s hřebíčkem umíte, je to výborný pomocník, takže teď můžete začít experimentovat. Nasypte si 50 g hřebíčku do půllitru vodky nebo slivovice, uložte na měsíc do tepla domova, každý den s tím za-šejkrujte a vzniklý nápoj, kterému můžete důvěrně říkat „Cloumák“, pak můžete pokusně vyzkoušet na všechno, co jsem vám tu napsal. Směska vůní potom mnohého zarazí a některé i porazí.
Moderněji ale postačí zakoupit hotovou hřebíčkovou silici a … je to!