Hořčiny

V informacích o doplňcích stravy se často můžeme setkat s označením hořčiny. Nejedná se o skupinu chemicky jednotnou, řadí se tam například jak glykosidy, tak i alkaloidy. Celkově se tak označují látky hořké chuti. Díky této své hořké chuti vzbuzují chuť k jídlu a zlepšují trávení.

Již v ústech dráždí chuťové receptory a tím podporují tvorbu slin, což přispívá k dobrému začátku trávicího procesu. Poté v žaludku reflexně působením na sliznici, čímž zvyšují tvorbu trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Současně zlepšují motilitu svalstva trávicího traktu, což urychluje trávení potravy.

Takto působí v menších dávkách, ve větších již působí překrvení a podráždění sliznice.

V terapeutických dávkách jsou doporučovány při anorexii spojené s nedostatečnou tvorbou slin i žaludeční šťávy a s dyspepsií, dále při chronických gastritidách (záněty žaludeční sliznice) s hypoaciditou (snížená tvorba žaludeční kyseliny), dále při průjmech a obecně na podporu zvýšení sekrece žaludeční šťávy. Dále je možné je užívat ke zlepšení činnosti jater (hepatoprotektivum), žlučníku a žlučových cest.

V rostlinách se nachází například v pampelišce, v plodech jeřábu, v mařince vonné, sedmikrásce, pelyňku, šalvěji a mateřídoušce. Ve vyšších koncentracích jsou obsaženy např. v chmelu a řebříčku. Mezi hořčiny je možné řadit i alkaloidy chinin, strychnin a brucin, ty však mají kvůli své jedovatosti omezené užití. V současnosti se již nepoužívají, tato léčiva jsou označovaná obsolentní neboli zastaralá, můžeme se s nimi setkat ve starších lékařských knihách. Je třeba si ovšem také uvědomit, že strychnin a brucin jsou silné jedy.

Latinsky se hořčiny označují jako amara či stomachika. Pod názvem amarum se s nimi můžeme setkat v řadě bylinných směsí. Jedná se hlavně o tinktury neboli alkoholové výtažky. Můžeme je rovněž najít i v čajových směsích, v extraktech a přidávají se i do nápojů (např. tonik), kde kromě hořké chuti jiné užitkové vlastnosti většinou nemají.

Hořčiny se dělí do tří skupin:

  1. Pokud jsou hořké látky v droze poměrně samostatné, nazývají se čisté hořčiny (latinsky amara pura). Tyto hořčiny povzbuzují činnost trávicích orgánů. Můžeme je najít v hořci, vachtě nebo zeměžluči.
  2. Další skupinou jsou hořčiny aromatické (amara aromatica). Zde jsou hořčiny navázané na vonné látky (silice) v bylině. Je-li hořčina navázána na látky vonné, jedná se o hořčiny aromatické (amara aromatica). Můžeme je najít v pelyňku, puškvorci nebo řebíčku. Kromě hořké chuti mají i výraznou vůni. Ovlivňují činnost nejen trávicího traktu, ale i jater a žlučníku.
  3. Třetí skupinou jsou hořčiny ostré neboli amara acria. Zde je hořčina vázána na původní, ostře chutnající látky. Tyto látky mívají laktonovou strukturu a nelze je tedy dost dobře zaměňovat za alkaloidy nebo glykosidy, které chutnají také velmi hořce. Můžeme je najít v pepři nebo zázvoru.

 

Zpět nahoru