Homeopatie – Potlačení symptomů nebo léčba? (3. díl)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Dostáváme se k fenoménu potlačení symptomů. Léčba je potlačující, pokud odstraní lokální symptomy, ale celkový zdravotní stav se zhorší. V závislosti na síle obranného mechanismu, který je často dán dědičnými vlivy a mírou genetické zátěže, se u různých lidí může potlačení projevit různými způsoby. Pokud vezmeme v úvahu dítě, které má silnou vitalitu, ale trpí na kožní potíže, např. bradavice, nebude potlačení bradavic tak snadné, což se projeví tak, že po jejich odstranění se bradavice objeví ve stejném nebo vyšším počtu kdekoliv na těle.

U dítěte, které bude mít úroveň vitality nižší, může dojít k tomu, že po odstranění bradavic nebude organismus schopen vytvořit je znovu a namísto toho se objeví potíže hlubší, například astma. Pokud bude toto dítě léčeno správně podle Heringových zákonů a astma zmizí, objeví se za nějakou dobu znovu bradavice. U člověka s velmi slabou vitalitou může dojít k tomu, že po potlačení bradavic se objeví psychické potíže nebo např. poruchy spánku a neklid. Princip objevení se hlubších potíží po potlačující léčbě potvrzuje například observační longitudinální studie, která proběhla na Homeopatické klinice v italském městě Lucca, podle jejíchž předběžných výsledků se zdá, že dětští pacienti s atopickou dermatitidou (AD) léčenou homeopaticky (nedochází tedy k potlačení, ale ke skutečnému vyléčení) mají nižší tendenci k zachování AD a rozvoji astmatu a alergické rinitidy v dospělosti.1

 

K potlačení ale může dojít i v homeopatii, pokud je při výběru léku věnována pozornost lokálním, nikoliv celkovým symptomům. V takovém případě není na vině okultní povaha homeopatie, jak s oblibou popisují křesťanské magazíny, v nichž se objevují zpovědi „homeopatů“, kteří si například zmizení bradavic a následný výskyt psychických potíží vysvětlují tím, že homeopatie má cosi společného s ďáblem. Vysvětlení je mnohem prostší a chyba není způsobena okultní povahou homeopatie, ale tím, že „homeopat“, který toto tvrdí, nebyl obeznámen s fenoménem potlačení a lék nebyl předepsán podle pravidel klasické homeopatie s ohledem na celkové symptomy, ale pouze na základě lokálních symptomů jako např. bradavice.

 

Klasická homeopatie je extrémně složitá právě kvůli velkému množství pravidel a také znalostí, bez kterých se její správná aplikace neobejde. Díky tomu mnoho lidí hledá zkratky, jak se vyhnout dlouholetému studiu, a pokud se jim nedaří, obviňují homeopatii nebo vymýšlejí teorie, které ji očerňují. Homeopatie má mnoho pravidel a zákonitostí a selhání přijde vždy, když jsou tato pravidla jakkoliv porušena.

 

Jak jsme na tom se zdravím celkově?

Za posledních 150 let se v průmyslově vyspělých zemích díky zavedení hygienických opatření, zvyšování životní úrovně a rozvoji konvenční medicíny, výrazně prodloužila délka života obyvatel. Na první pohled se tedy může zdát, že pokud se dožíváme vyššího věku, jsme zřejmě celkově zdravější. Opak je bohužel pravdou.

 

Dokladem toho, že celkové zdraví lidstva upadá, je enormní nárůst chronických onemocnění, jehož jsme v posledních desetiletích svědky. V populaci klesla odolnost vůči infekčním nemocem, rok od roku se zvyšuje počet lidí s alergickými či autoimunitními nemocemi, chronickými nesdělnými (nepřenosnými) chorobami či duševními poruchami. Problematikou nárůstu chronických nemocí se dnes zabývá mnoho institucí a situaci pečlivě monitorují. Dle Evropského výběrového šetření o zdraví v České republice z roku 2008 se podíl respondentů s nějakým chronickým onemocněním ve srovnání s předchozím šetřením z roku 2002 zvýšil o 12 %. Podíl osob, které trpěly nebo trpí nějakou dlouhodobou nemocí, vzrostl z 55 % na 67 % u mužů a z 65 % na 77 % u žen. Je velmi pravděpodobné, že tento vzestupný trend v současné době pokračuje i nadále. Za předpokladu, že tyto údaje platí i pro letošní rok, můžeme zjednodušeně říci, že:

 

pouhá 1/4 obyvatel České republiky má dobré zdraví,

zbylé 3/4 obyvatel patří mezi trvale nemocné.2

 

Uvedená fakta jsou velmi alarmující. Možná se ptáte, proč tomu tak je, když zdravotnický systém je u nás na velmi vysoké úrovni? Je to proto, že dnešní medicína je sice velmi účinná při řešení akutních a život ohrožujících stavů, ale u léčby chronických onemocnění poněkud selhává. To potvrzuje i dokument Rady pro výzkum, vývoj a inovaci – Úřadu vlády ČR. „Jedním ze základních stavebních kamenů úsilí o zajištění lidského zdraví je objasnění vzniku a rozvoje chorob, a to zvláště chorob postihujících významnou část populace a mající negativní společenské (psychosociální) a ekonomické důsledky. Mezi taková onemocnění patří civilizační choroby, které jsou spojeny s nezdravým životním stylem populace (nemalou úlohu však také hrají genetické dispozice). Jedná se zejména o cerebro- a kardiovaskulární onemocnění (ateroskleróza, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda či hypertenze), metabolické choroby (obezita, diabetes mellitus), zhoubné novotvary, nemoci pohybového aparátu (revmatoidní artritida, degenerativní onemocnění), imunitní onemocnění (alergie) a neurologická a psychická onemocnění (Alzheimerova choroba, deprese, degenerativní onemocnění, epilepsie). Vzhledem k dosud ne zcela jasné etiologii a patogenezi těchto onemocnění není možné účinně zaměřovat prevenci, vyvíjet nové léčebné postupy a stanovovat odpovídající způsob léčby, což vede k tomu, že stávající léčba je v mnoha ohledech spíše jen symptomatická či necílená.“3

 

Co způsobuje nárůst chronických onemocnění?

Odborníci se shodují na tom, že příčinou je kombinace nevhodného životního stylu, znečištěného životního prostředí a genetických predispozic daného jedince. Na prvním místě v žebříčku rizikových faktorů vzniku civilizačních chorob je uváděna nevhodná strava, nebezpečné látky, aditiva a toxiny přijaté stravou, dále pak toxický vliv okolního prostředí (znečištěné ovzduší, elektrosmog v kancelářích a bytech, chemie používaná v domácnostech i v běžném životě atp.). Často je však přehlížen a bagatelizován negativní vliv užívání konvenčních léků. A to i přesto, že prakticky neexistuje konvenční lék, který by nežádoucí účinky na lidský organismus neměl.

 

Dlouhodobé užívání stále silnějších dávek alopatických léků nebo polyterapie (užívání několika léků na různé potíže najednou) jsou pro každý organismus výrazným stresem, který zapříčiňuje soustavné oslabování naší obranyschopnosti a mnohdy stojí za vznikem chronického stavu. Na tento fenomén upozorňuje např. dokument MUDr. Jolany Markové s názvem Vznik chronických migrén z nadužívání léků proti bolesti nebo projekt Ministerstva zdravotnictví o poškození jater léky.

 

Mnohé lékařské instituce vyspělých zemí samy považují nadužívání chemických léků nebo nerespektování antibiotické politiky za závažný problém současného zdravotnictví.4 Výskyt civilizačních onemocnění dnes nepostihuje pouze dospělé pacienty, ale stále častěji bohužel také děti, které jsou medikovány od útlého věku. S první aplikací chemických látek se dítě setká již ve věku kolem 2. měsíců při první dávce povinné vakcinace. Opakovaná aplikace potlačujících léčiv a vakcín od raného věku tak přispívá k prohlubování patologických stavů, což je také v praxi velmi často pozorováno. Nemusí se jednat pouze o symptomy na fyzickém těle, můžeme pozorovat i stavy, kdy po použití chemického léčiva dojde k progresi patologického stavu dítěte na emoční nebo mentální rovinu. Řada rodičů si např. všimla, že ve velmi krátké době po aplikaci vakcíny, se u jejich dítěte ztratily již dříve nabyté schopnosti či projevy adekvátní jeho věku a dítě prodělalo jakýsi skok zpět ve svém vývoji. U starších dětí mohou být psychické odchylky po působení léčiv na jejich organismus skryté, protože je lékaři nedávají do souvislosti s původním onemocněním, a buď je mají za novou poruchu, nebo je úplně ignorují.

 

Avšak změny v chování dítěte obvykle zaznamenává celá rodina. Z původně šťastného a spokojeného dítěte se tak stává hyperaktivní, nespokojené vzteklé dítě, které hůře navazuje sociální kontakty nebo velmi špatně spí. Okolí často odbyde takovou zásadní proměnu v chování dítěte slovy, že jde jen o období v jeho vývoji a že není nutné si takových stavů všímat, protože je to víceméně normální.

 

Narůstající agresivita, opožděný vývoj či vada řeči, neschopnost se soustředit, nespavost či věčně špatná nálada u malých dětí zcela jistě normální není. To, že tyto stavy dnes ve společnosti pozorujeme stále častěji, neznamená, že jde o normu, ale patologický stav, který nepřichází bez vyvolávající příčiny. Případné další potlačující terapie mohou pak zdravotní stav dítěte dále zhoršovat. To, že děti nezatížené chemickými léky a aplikací vakcín jsou výrazně zdravější, potvrzuje také řada volně dostupných materiálů a studií. Jednou z nich je zpráva členů společnosti The Immunisation Awareness Society, která přináší data z Nového Zélandu. Tabulka srovnává výskyt některých chorobných stavů u očkovaných a neočkovaných dětí.

 

Zdravotní stav očkovaných a nenaočkovaných dětí5

 

Další zdroje odkazující na podobné studie najdete např. v knize Varovné signály očkování od Prof. RNDr. Anny Strunecké, Dr.Sc., nebo na stránkách Vermont Coalition for Vaccine Choice a Vaccination Council.

 

U dospělých pacientů se odehrává stejný proces. Procento výskytu psychických poruch v dospělé populaci v posledních desetiletích prudce stoupá, v 60. letech byl jejich výskyt zhruba kolem 15 %, v současnosti již 35 – 40 %. Dle statistiky Světové zdravotnické organizace vyhledá psychiatrickou péči každý čtvrtý občan EU. Dle hrubého odhadu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR je v evropských zemích6:

 

40 % lidí postiženo depresivními a neurotickými problémy,

15 % má osobnostní poruchu,

3 % lidí trpí závažným psychotickým onemocněním (schizofrenie, bipolární afektivní porucha).

 

Konvenční medicína zpravidla nenachází žádné souvislosti mezi potlačením fyzické patologie a následným narušením psychiky či mentálních funkcí. Z pohledu homeopatie však chronické choroby na různých rovinách organismu nevznikají náhodně, ale mají svůj řád (viz. Heringovy zákony léčby). K tomuto poznání dospěli homeopaté díky pečlivému klinickému pozorování pacientů v praxi za více než dvě stě let existence homeopatie. A právě dosavadní úspěchy homeopatie v léčbě chronických chorob dokazují, že toto poznání bylo a je správné a že respektování zákonitostí vzniku a léčby nemocí vede v drtivé většině případů k trvalému navrácení zdraví nejen subjektivně, ale také objektivně na základě lékařského vyšetření.

 

Citovaná literatura:

  1. US National Library of Medicine National Institutes of Health. Homeopathy in paediatric atopic diseases: long-term results in children with atopic dermatitis. [Online] 2012. [Citace: 6. únor 2014.] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22226310
  2. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008. [Online] 2008. [Citace: 6. leden 2014.] http://www.uzis.cz/publikace/evropske-vyberove-setreni-zdravi-ceske-republice-ehis-2008
  3. Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Zdravá populace: Podrobná specifikace prioritní oblasti. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.vyzkum.cz/storage/att/BF66DE401FDE82EE6D28351209C2A40C/Priloha%206.pdf
  4. Státní ústav pro kontrolu léčiv. Dodávky a jiná hodnocení. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.sukl.cz/vseobecne-informace-2
  5. Claridge, S. VaccineInjury. The comparison of vaccinated versus unvaccinated. [Online] 2005. [Citace: 6. leden 2014] http://www.vaccineinjury.info/vaccinations-in-general/vaccinatedunvaccinated.html
  6. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Ochrana duševního zdraví občanů ČR. V ČR se porušují práva duševně nemocných. [Online] [Citace: 6. leden 2014] http://www.nrzp.cz/aktualne/tiskove-zpravy/123-ochrana-dusevniho-zdravi-obcanu-cr.html