Homeopatie - Jsme skutečně zdraví? (4. díl) - Komplexní přístup ke zdraví

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Z předchozích řádků bohužel vyplývá, že skutečně zdravých lidí je v naší společnosti velmi málo. Světová zdravotnická organizace (dále WHO – World Health Organization) již v roce 1946 definovala stav zdraví takto: „zdraví je stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody. Tedy nejedná se jen o absenci nemoci nebo vady“. Podle WHO lze tuto definici zdraví zhruba chápat jako stav organismu, kdy se cítíte dobře, jak na úrovni fyzické (bezbolestný stav těla), emoční (bezbolestný stav mysli), tak na úrovni mentální (bez jakéhokoliv omezení mentálních funkcí). Přesto, že konvenční medicína zahrnuje pod psychická postižení jak patologické projevy našich emocí, tak poruchy mentálních funkcí, je uvedená citace překvapivě možná jediným bodem v problematice chápání lidského zdraví, ve kterém se současná medicína rámcově shoduje s homeopatií.

Přesto celostní pohled na člověka při léčbě nemocí bere v úvahu z těchto dvou jen homeopatie, která vnímá pacienta jako soustavu tří rovin – fyzické, emoční a mentální, ať už se jedná o jakýkoliv patologický stav. Myšlenka zdraví z pohledu homeopatie je chápána ještě výstižněji, a sice jako myšlenka svobody na všech rovinách, tedy svoboda od bolesti, expresivních vášní a egoismu.

Zvykli jsme si považovat se za nemocné pouze v případě, že churaví naše fyzické tělo. Tento pohled na zdraví a nemoc by však byl velmi zúžený. Pokud máme to štěstí a nepociťujeme žádnou bolest na fyzickém těle, ale projevuje se u nás nadměrně např. smutek, zlost nebo dokonce depresivní stavy – nemůžeme se považovat za skutečně zdravé. Stejně jako člověk, jehož fyzické tělo je zcela v pořádku, má navíc poměrně vyrovnanou psychiku, ale špatně spí nebo se u něj projevuje chronická zapomnětlivost. Ani tento člověk není v pravém slova smyslu zdravý.

Stav prožívání skutečného zdraví může připomínat chvíle čerstvé a šťastné zamilovanosti, kdy se cítíme po všech stránkách nadstandardně příjemně, veškeré problémy denního života se najednou zdají malicherné a přestaneme se jimi zabývat a trápit, máme neskutečně velkou touhu dělat dobro pro druhou osobu a zpravidla vůbec nemyslíme na sebe. Cítíme spoustu energie pro veškeré činnosti, které pro svůj život potřebujeme, dokonce i doposud vnímané fyzické potíže se spolu se zamilovaností zmírní nebo dokonce zmizí úplně a naše tužby se omezují pouze na to, abychom dali druhé osobě ze sebe to nejlepší. Tento „nadpozemský“ pocit je vlastně stav dokonalého a úplného zdraví na všech rovinách. I když se Vám může zdát dosažení tohoto stavu v dnešní době příliš nereálné, rozhodně to neznamená, že by se každý z nás neměl pokusit se k tomuto stavu alespoň přiblížit.

Zodpovědnost za vlastní zdravotní stav si neseme každý sám. Jenom my sami můžeme pro své zdraví a zdraví svých dětí udělat nejvíce, pokud budeme chtít. Vhodné formy prevence a odpovídající způsob nepotlačující léčby, totiž může velmi výrazným způsobem zvýšit kvalitu nejen našeho života, ale i života příštích generací.

Moderní vs. klasická homeopatie

Pro člověka, který se homeopatií nikdy nezabýval, bude možná překvapením, že homeopatická doktrína je značně rozpolcená. Laik se tak může setkat s termíny jako konstituční homeopatie, moderní homeopatie, kvantová homeopatie, francouzská homeopatie nebo dokonce homeopsychoterapie. Homeopatie, tak jak byla založena Dr. Hahnemannem, tedy klasická homeopatie, stojí na čtyřech jednoduchých pravidlech, kterými jsou zákon podobnosti, minimální dávka, jeden lék v jednom čase a individualizace každého pacienta. Pokud homeopat poruší byť jedno z těchto pravidel, není homeopatem v pravém slova smyslu. Může tak docházet k tomu, že veřejnost považuje za klasickou homeopatii i praktiky, které nejsou v souladu s učením Dr. Hahnemanna a tedy ani se základními homeopatickými principy. Zkušenosti lidí, kteří tyto metody praktikují, pak nevypovídají nic o klasické homeopatii a jejích výsledcích.

Do spojitosti s homeopatií je také chybně dáváno používání různých pomůcek a přístrojů, které podle teorií moderní, nikoliv však klasické homeopatie, napomáhají nalezení správného léku. Klasická homeopatie je tak neprávem spojována s praktikami, o kterých se uznávaní klasičtí homeopaté ve svých knihách nezmiňují. Jedná se např. o přístroj doktora Volla EAV, který umožňuje elektroakupunkturní diagnostiku a používá se v jiných odvětvích alternativní medicíny. Dále jsou to okultní praktiky jako např. možnost posílat energii z léku na dálku místo jeho reálného užití nebo jeho výběr podle kyvadla či data narození.

Přípustnými pomůckami klasického homeopata jsou pouze knižní nebo počítačové repertorium a materie medika (tj. souhrn obrazů homeopatických léků) a jediným vodítkem k nalezení similima (tzn. léku, který je nejpodobnější symptomům pacienta podle základního principu homeopatie „podobné se léčí podobným“) jsou individuální symptomy nemoci. Nutností je tedy několikaleté, respektive celoživotní studium homeopatie, nikoliv použití přístroje, který práci udělá za homeopata. „Homeopatie je příliš sofistikovaná disciplína na to, aby se dala naučit na několika seminářích. Její zásady jsou jednoduché ve svém pojetí, ale obtížné k plnému pochopení, a vyžadují roky intenzivního studia a zkušeností, stejně nebo více jako je tomu na standardních lékařských fakultách.“¹

Čím se řídit při výběru homeopata?

Ke stále zvyšující se popularitě homeopatie v posledních letech přispívají pozitivní zkušenosti lidí, kteří měli možnost tuto léčebnou metodu sami vyzkoušet. Pokud Vás tato metoda zaujala také a zvažujete využití služeb profesionálního homeopata, zjistěte si nejdříve o jednotlivých homeopatech dostupné informace, které vám napomohou najít toho pravého. Výběr kvalitního homeopata je prvním předpokladem úspěchu při řešení vašeho zdravotního stavu.

Stejně jako v jiných oborech, tak i v homeopatii se bohužel nachází kromě opravdu erudovaných a úspěšných odborníků také ti méně kvalitní, kteří, buďto díky nedostatečnému vzdělání v oboru nebo porušování základních homeopatických pravidel nejenže nedosahují ve své práci přesvědčivého procenta úspěšnosti, ale mohou zdraví svých klientů nevědomě i poškozovat. V praxi toto občas můžeme pozorovat, pokud při výběru nesprávného léku dojde k efektu potlačení původních symptomů (stejný princip jako u potlačení alopatickými léky, viz. výše), např. pokud dojde po podání homeopatika k vymizení bradavic, ale zároveň se objeví nespavost nebo noční můry, nemůže být v žádném případě tento stav nazýván kurativní reakcí (méně závažný stav zde přešel do hlubší, závažnější patologie). Stejně jako v případě, pokud se po vymizení ekzému objeví astma (porušení základního Heringova zákona léčby), nevede tento postup v léčbě k upevnění zdraví pacienta, nýbrž k celkovému zhoršení jeho zdravotního stavu.

Abyste předešli případnému zklamání při volbě Vašeho homeopata, přinášíme několik indicií k tomu, jak takového kvalitního homeopata snáze detekovat.

KVALITNÍ (KLASICKÝ) HOMEOPAT:

absolvoval několikaleté homeopatické studium klasické homeopatie, ukončené závěrečnou zkouškou, doložitelné certifikátem o zkoušce či studiu (je ochoten se jím kdykoliv prokázat)
pokud nemá lékařské či zdravotnické vzdělání, měl by mít odpovídající znalost fungování lidského těla včetně fyziologie, aby podle symptomů dokázal rozpoznat život ohrožující nebo podezřelé stavy a vědět, kdy je nutné klienta odkázat na lékařskou pomoc vždy, když je to zapotřebí
nepředepisuje léky na základě diagnózy, ale vždy bere v úvahu komplexní stav organismu tak, jak se projevuje na rovině fyzické, emoční a mentální (tzn. dodržuje všechny zásady a pravidla klasické homeopatie tak, jak je formuloval její zakladatel Dr. Hahnemann)
provádí pečlivý a podrobný vstupní pohovor s pacientem, který obvykle trvá v časovém rozmezí od 1 – 3 hodiny času, protože není možné zjistit veškeré údaje potřebné pro nalezení správného léku za 10 – 15 min
vždy předepisuje pouze jeden lék v konkrétním čase (nikdy ne kombinaci několika léků najednou)
ke stanovování příčiny nemoci či výběru léku nepoužívá okultní praktiky, kyvadlo, tarot, numerologii nebo přístroje, jejichž praktická schopnost vybrat homeopatický lék nebyla nikdy prokázána
homeopatický lék vybírá pouze na základě svých znalostí, s použitím počítačového nebo knižního repertoria a materie mediky (knižního lékopisu)
NIKDY svévolně NEVYSAZUJE ani NEDOPORUČUJE VYSAZENÍ alopatických léků, které užívá pacient, v ideálním případě spolupracuje s ošetřujícím lékařem pacienta na řešení jeho zdravotního stavu
pro případné konzultace během léčby je většinu času k zastižení na uvedených kontaktech
nepředepisuje homeopatické léky preventivně na stavy, které ještě nevznikly ani nedává rutinní doporučení (jako např. Thuja na bradavice a po očkování, Arnica před porodem, atp.) a neslibuje vyléčení chronických chorob v řádu dnů
dokáže pacientovi odpovědět na jakékoliv otázky týkající se léčby či osvětlit nejen základní homeopatická pravidla, ale také očekávaný průběh léčby (včetně existence počátečního zhoršení) a stanovit prognózu případu
má upřímný zájem o váš zdravotní stav, je laskavý a má klidné vystupování.

Také reference spokojených klientů, kteří mají s daným homeopatem pozitivní zkušenost, mohou být při výběru dobrým vodítkem. Nejjednodušší cesta k ověření stylu práce konkrétního homeopata je kontaktovat jej přímo nejlépe telefonicky a na výše uvedené se dotazovat.

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že homeopatie není okultismem, nikdy nebyla jeho součástí a naplňuje parametry vědy. Velmi často bývá filozofie homeopatické léčby a její principy špatně pochopeny, proto může docházet k chybné interpretaci a z toho plynoucích závěrů. Homeopatie stojí už od doby svého založení na pevně daných principech, které jsou neměnné a prakticky snadno ověřitelné. Ani vitální síla, kterou Hahnemann ve své době nazval duchovní, nemá s okultismem nic společného. S tímto pojmem pracuje také medicína čínská, akupunktura nebo jóga, pouze je v těchto metodách nazývána odlišně.

Díky hluboké filozofii homeopatie jsme schopni také blíže porozumět tomu, proč se zdraví obyvatel vyspělých zemí neustále zhoršuje navzdory tomu, že je zdravotní péče poskytována prakticky každému, a proč neustále čelíme zvýšenému nárůstu chronických onemocnění, včetně těch, které vážným způsobem zasahují psychiku a snižují kvalitu života. Vše vyplývá z toho, že homeopatie má velmi podrobně zpracovanou filozofii vzniku i léčby nemoci, která pokud směřuje od fyzického těla směrem k psychice, nejedná se o skutečnou léčbu, ale o potlačení. Tento princip platí nejen pro homeopatii, ale i pro ostatní terapie. Podle něj pak můžeme zhodnotit, jakou měrou je daná metoda přínosná pro zlepšení našeho celkového zdraví.

V zemích, kde se obyvatelům nedostává tolik potlačující terapie včetně očkování, se objevuje výrazně méně závažných chronických chorob fyzického charakteru (např. roztroušená skleróza) a byl zaznamenán i nízký výskyt psychických nemocí (a s tím spojený nárůst sebevražd). I ve státech s nejvyšší úrovní zdravotní péče na světě na tom nejsou s průměrnou délkou dožití v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi nejlépe. Pokud by byla nejdražší a nejlepší zdravotní péče zodpovědná za prodlužování délky života, měly by být USA na prvních příčkách, opak je však pravdou.² V roce 2012 činily veřejné výdaje na české zdravotnictví celkem 247 miliard korun, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2000.³ Největší podíl na nákladech mají právě chronické nemoci, jejichž výskyt neustále vzrůstá a léčba těchto nemocí se stává nejnáročnější.⁴ Přitom podle studie, kterou si nechala provést švýcarská vláda, je homeopatie nejen účinná, ale také bezpečná a nákladově efektivní.⁵

Objevuje se také řada moderních směrů a odvětví homeopatie a dochází k tomu, že jsou za homeopatii považovány i metody, které jsou v rozporu s jejími základními principy a vedou k pošpinění její pověsti, což má na homeopatii celkově negativní dopad. I v 21. století pokračuje exploze zájmu o přírodní medicínu, proto se dá také předpokládat, že s rostoucím zájmem o tyto metody budou také lidé vyhledávat homeopatickou pomoc. Pokud se kdokoliv rozhodne široké, nikoliv však neomezené, možnosti homeopatie vyzkoušet, je nutné mít na paměti, že nalezení kvalitního homeopata je prvním důležitým krokem k efektivní léčbě.

Úspěšná homeopatická léčba obvykle změní pohled na fungování lidského zdraví všem, kteří ji absolvovali. Každý, kdo o homeopatii hovoří bez předchozích zkušeností nebo hlubších znalostí jejích principů, může jen těžko pochopit, v čem je její skutečná síla a jak nesmírně cenné poznání nám její zakladatel zanechal.

Citovaná literatura:

Vithoulkas, G. Homeopathy: Medicine for the New Millenium. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, 2008. s. 5. ISBN 0-7225-0989-8
Vithoulkas, G. New Model for Health and Disease. Athens: International Academy of Classical Homeopathy, Centre of Homeopathic Medicine S.A., 1995. s. 1-19, 49-52. ISBN 1-55643-087-6
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Ekonomické informace ve zdravotnictví 2012. [Online] 2012. [Citace: 6. únor 2014] http://uzis.cz/publikace/ekonomicke-informace-ve-zdravotnictvi-2012
Asosiace inovativního farmaceutického průmyslu. Kolik stojí stát chronicky nemocný pacient. [Online] 2012. [Citace: 12. únor 2014] http://www.aifp.cz/cs/aktuality/informace-pro-media/kolik-stoji-stat-chronicky-nemocny-pacient/
Bornhöft, M. Homeopathy in Healthcare: Effectiveness, Appropriateness, Safety, Costs. Springer-Verlag Berlin Heidelberg New York, 2011. ISBN 978-3-642-20638-2