Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vystavení organismu hluku v pracovním prostředí je faktorem, který způsobuje řadu fyziologických (zdravotních, somatických) a psychologických dopadů. Můžeme sem zařadit:
- potíže s pozorností a koncentrací
- únava
- agrese
- potíže se spánkem
- potíže se srdcem
- iritabilita, podrážděnost
- poruchy řeči
Hlučné pracovní prostředí se dnes nespojuje pouze s dělnickými profesemi, kde pracovníci pracují např. na stavbě, ve výrobní hale, nebo s těžkými mechanizovanými nástroji. Hlasitě zapnuté rádio nebo hudba v rámci obchodu s oblečením, zábavného podniku, baru nebo pracoviště v blízkosti frekventovaných komunikací, cest, letiště apod. jsou jen krátkým výčtem prostředí, kde jsou zaměstnanci vystavováni nepřiměřené zvukové zátěži.
Tělo se proti hluku snaží bránit tím, že zvýší srdeční rytmus a krevní tlak, a do krevního řečiště uvolní hormony, jako je např. kortisol a adrenalin, které mají za cíl připravit organismus na boj se stresem. Nicméně dlouhodobě takto lidské tělo fungovat nemůže, a proto, když stresor na organismus působí dlouhodobě, může tento stav vést k vážným zdravotním dopadům, jak jsou kardiovaskulární potíže (vysoký krevní tlak – hypertenze, zvýšená tepová frekvence srdce), bolesti hlavy a migrény, srdeční infarkt, snížení imunity organismu, žaludeční vředy a jiné. Zajímavostí je, že tyto nežádoucí efekty se můžou vyskytovat u obou extrémů výskytu zvuku na pracovišti – a to jak při nadměrné hlučnosti, tak při nedostatečné zvukové stimulaci. Nižší úrovně hluku můžou zpočátku působit jako obtěžující, nepříjemné, negativně ovlivňovat soustředění a pozornost, působit stres a způsobovat výše zmiňované zdravotní symptomy a komplikace. Vysoké úrovně hluku způsobují zpočátku potíže se sluchem, zvonění, pískání, zaléhání v uších, přičemž pravidelné a dlouhodobé vystavení vede až ke ztrátě sluchu a jiným zdravotním dopadům.
Výzkumy ukazují, že lidé lépe snášejí hlučné prostředí v případě, mají-li možnost (nebo minimálně pocit, že mohou) hluk ovlivnit. Hůř snášíme hluk, který je nepravidelný, přichází neočekávaně, i když má menší intenzitu, jak ten hluk, který je silnější a pravidelný. Je to z důvodu, že na pravidelný zvuk si organismus dokáže do určité míry zvyknout; neočekávaný, nárazový zvuk působí víc rušivě, stresogenně.
Nebezpečí práce v hlučném prostředí spočívá také v tom, že dopady hluku se v organismu postupně kumulují. V pozdějším věku, když má pak jedinec už vážné zdravotní potíže, tyto jsou pak už často velmi hluboké, až nezvratné (např. potíže se sluchem, ztráta sluchu), nebo vyžadují obtížnou, dlouhodobou nebo doživotní zdravotní péči (medikace kvůli kardiovaskulárním potížím apod.). Pozor by si měli dávat zejména pracovníci, kteří pracují v hlučném prostředí. Měli by používat ochranné pomůcky (sluchátka na uši apod.) a nevystavovat se dalším zdrojům hluku mimo zaměstnání. Každý další hluk se pak za den načítá: velmi neblaze pak působí na organismus a psychiku a celkový zdravotní stav, když zaměstnanec po práci v hlučném prostředí jede například domů (MHD, křižovatky), pak doma nebo na zahradě jede posekat trávník nebo se věnuje jiným svým koníčkům, které jsou relativně hlučné, když poslouchá hlasitou hudbu (přes sluchátka nebo reproduktory) nebo televizi apod. Ztráta sluchu způsobena hlukem je pomalá, postupná a člověk jí nepozoruje, nepociťuje přitom žádnou bolest.
Nejlepší zbraní proti potížím se sluchem ve smyslu somatických a psychologických dopadů je prevence. Člověk pracující v hlučném prostředí nebo kdokoli, kdo se často, pravidelně nebo dlouhodobě vyskytuje v jakémkoli hlučném prostředí i mimo zaměstnání, by měl zpozornět, jakmile pozoruje některé varovné signály. Ty můžou zahrnovat například pískání v uších během nebo po práci, nebo pocity zaléhání v uchu (uších) během dne v práci či doma na konci dne. Varovným signálem nepřiměřené hlučnosti na pracovišti je taky to, když si člověk v práci všimne, že když chce kolegovi sedícímu v okruhu jednoho metru něco říct, musí kvůli hlučnému prostředí zvýšit hlas.
Jak stárneme, přirozeně se zhoršuje naše schopnost slyšet zvuky o vysoké frekvenci. Na schopnost zpracovávat tyto tóny s vysokou frekvencí má neblahý vliv právě vystavování se hlučnému prostředí. Lidé s potížemi nebo ztrátou sluchu, která byla způsobena hlukem, můžou třeba slyšet, když na ně někdo mluví, ale nemusejí dobře rozumět části nebo celému sdělení, protože nezachytí písmena s obecně vyšší frekvencí při vyslovování, jako jsou F, T, K, C nebo S. Nebezpečí spočívá v tom, že člověk nemusí zachytit zvuky, které mají varovný nebo signalizační význam, např. budík při raném probouzení, klakson blížícího se auta, zvukovou signalizaci těžkého pracovního stroje, požární alarm, zvukovou signalizaci mikrovlnné trouby nebo jiného spotřebiče apod.
Nejlepší zbraní je prevence. Proto když pociťujete vedle fyziologických symptomů (jako je hučení, pískání nebo zaléhání v uších, bolesti hlavy apod.) současně i psychické příznaky (pokles koncentrace, podrážděnost, potíže se spánkem apod.) a pracujete v hlučném prostředí, je dobré tyto první příznaky nezanedbat a konzultovat je se svým lékařem a zaměstnavatelem. Ten by měl zabezpečit vyhovující pracovní podmínky podle zákoníku práce ve smyslu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (ochrana proti hluku, sluchátka na uši, zmírnění hlučnosti apod.)