Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nejčastěji jsou to různé deprese, které pramení ze strachů. Pocity bezvýchodných situací, nízké sebevědomí, i ztráta zaměstnání a neúspěšné hledání nového, různé fóbie, závislosti…. Potom problémy ve vztazích ať již partnerských nebo jiných rodinných, pracovních atd. Fyzické bolesti – bolesti ramen, krční páteře, hlavy atd. Opakované úrazy. Je toho opravdu hodně a jsou to různorodé problémy, opravdu se dá řešit téměř vše.
Kořeny této metody sahají až do starého Egypta, kde byla nazývána „Rozmlouvání s Bohem ve mě“.
Tato metoda se u nás v ČR provádí dvěma způsoby.
Jeden způsob, kterým provádím regrese já, a na kterém téměř 40 let pracoval a stále pracuje Ing. Andrej Dragomirecký, je ten, při kterém terapeut působí na klienta mentálně pouze tak, že mu v průběhu terapie neustále vsugerovává informaci, že si dobře vybavuje své prožitky. Slovně provází klienta pouze tak, že se ho ptá, co vidí, co slyší, vybídne jej k podrobnějšímu prohlédnutí si okolí atd. a pokud se klient dlouho zdržuje v jednom okamžiku, slovně jej pobídne, aby pokračoval dál. Do klientových prožitků terapeut nezasahuje žádnou změnou.
Druhý způsob, který se v ČR také provádí, je ten, že terapeut sleduje vybavované klientovy prožitky a vědomě změní negativní na pozitivní, tak jak to sám považuje za správné. Tuto metodu já považuji za ne příliš dobrou, protože je do klientova podvědomí zanášeno něco, co v jeho paměti nikdy nebylo a i když se to stalo ve snaze pomoci, nemusí být vždy terapeut tak dobrý, že to, co do jeho podvědomí vloží, se stane skutečným přínosem.
Metoda hlubinné abreaktivní psychoterapie je založena na tom, že každá bytost má vědomí a podvědomí. Vědomé a smyslové vjemy se ukládají v paměti. Od počátku bytí každé bytosti se tvoří paměťová časová přímka. Prožitá traumata a bolesti se zaznamenávají na této přímce jako takzvané engramické události. Jsou to stavy, které vyvolaly zúžený stav vědomí. Zároveň s nimi jsou na časové přímce uloženy i signály z čidel, to znamená zvuky, světlo, tma, barvy, změna tělesné teploty, zrychlený dech, zrychlený tlukot srdce atd. Do paměti se uloží i to, co jsme zaslechli nebo jakkoliv vnímali i nevědomky, třeba i v bezvědomí či narkóze.
Před zahájením terapie je nutné pojmenovat problém, který chce klient řešit. Někdy je terapií vyřešeno problémů víc, některý problém mohl být v současné chvíli i prioritní, aniž by si to klient připustil, ale všechno se děje tak, jak se dít má.
Při terapii si klient nejprve vybaví poslední situaci, kterou prožil v souvislosti s řešeným problémem. Zároveň s vybavením si této situace, zaznamená tělo i tělesné pocity, které se vynoří ze záznamu paměťové stopy. Klient si prochází tuto poslední událost a vnímá s ní spojené tělesné pocity. Potom je terapeutem požádán, aby si vybavil další podobnou událost, kdy vnímal stejné nepříjemné pocity v těle. Takto se postupně vybavují a zpracovávají všechny minulé situace a události s problémem spojené. Se zpracováním poslední události dojde k abreakci, to znamená k plnému pochopení souvislostí a vyčištění problému z paměťové přímky.
Klient se může vrátit do přítomnosti a terapie je u konce.
- Platí zde zásada, že vše, co bylo klientem vyřčeno, nebude terapeutem bez klientova svolení nikdy nikde prezentováno.
- Po každé této terapii se klientovi znatelně uleví, protože hlubinná abreaktivní psychoterapie dosáhne až ke skutečné podstatě problému.
- Je-li prováděna důsledně a správně, dává vynikající výsledky v čištění a odblokování lidských potíží a zároveň dává nahlédnout do duchovních zákonitostí.
U mnohých klientů učiní rychlý pokrok v chápání těchto souvislostí, neboť klient zjistí, jak se nám vracejí všechny naše karmické dluhy, a pochopí, že existují principy Vesmíru, se kterými, když se ztotožní, začne žít šťastnějším životem a životní překážky se mu snadněji překonávají.
Někteří lidé nevyhledávají tuto formu terapie, protože mají strach, že by se nemuseli z některého minulého okamžiku vrátit atd.
Hlubinná abreaktivní psychoterapie skutečně ve většině případů dosáhne až do životů minulých, ale v průběhu celé terapie je klient při plném vědomí a kdykoliv si může odskočit nebo jakkoliv terapii přerušit.
To, že by klient zůstal někde v minulém životě, se nestává ani při terapii hypnózou. Hypnóza je ale trošku tvrdší způsob odblokování. Tvrdší proto, že je při ní klient poslán terapeutem přímo k jádru problému, takže mnohdy přímo do života minulého a tento skok je příliš velká změna proti životu současnému.
Při terapii hlubinné regrese se postupuje pomalu od situace k situaci a tudíž je tato metoda jemnější.
Metoda hlubinné abreaktivní psychoterapie není vhodná pro kohokoliv.
Například klienti dlouhodobě užívající psychofarmaka nebo jakékoliv jiné návykové psychotropní látky, si sice dobře vybavují situace, ale nedochází po jejich projití k abreakci. Je nutné mnohokrát terapii opakovat a ani potom není úspěch zaručen. Také by u těchto lidí mohlo dojít k nečekaným reakcím, mohlo by dojít i ke zhoršení jejich momentálního stavu, ze kterého by potom mohl klient vinit terapeuta, ale které by bylo způsobeno jeho návykovými látkami.
Také není vhodné tuto metodu používat v těhotenství, kdy traumatizující události znovu-prožívané matkou by mohly vnést traumata i do podvědomí dítěte.
Hlubinnou abreaktivní psychoterapií se dají řešit různé deprese, neurózy, vztahové problémy, poruchy spánku, stresy, pocity nejistoty, nepřiměřené reakce, fóbie, fyzické bolesti, závislosti, sexuální problémy, deviace, poruchy osobnosti atd.
Někdy přicházejí klienti s potížemi, jejichž příčinu nenalezli ani po mnohých lékařských vyšetřeních. Jedná se o podvědomé vnímání a zafixované vjemy a s nimi spojené potíže. Například na semaforu svítila červená barva, když na přechodu pro chodce zranilo auto dítě. Dítě si zlomilo ruku. Po letech pociťuje potíže s rukou vždy, když někde svítí červené světlo. Lékaři pátrají, ale nezjistí příčinu, souvislost s červeným světlem nikoho nenapadne. Hlubinná abreaktivní psychoterapie dojde až k bodu, kdy podvědomí vnímalo světlo spojené s bolestí, situaci vyčistí a problém se již neopakuje.
Bývá obvyklé, že podobný druh úrazu klient prodělal v několika po sobě jdoucích minulých životech. Všechny tyto události se projdou a vyčistí.
Klient si při procházení znovu i když v lehčí míře prožívá i emoce a částečně i bolesti s událostí spojené.
Pokud si někdo klade otázku, zda doopravdy jde o prožívání minulých životů, nelze nijak dokázat, že ano, ale je to velmi pravděpodobné. Hlavní však je to, že klient po projití traumatizující událostí, která se mu jeví jako některý minulý život, a která je zpracována až do vymizení potíží, ho současných problémů zbaví. Což je cílem této metody.
Mnoho problémů se ale skrývá už v životě současném. Například znovuprožitím si svého vlastního porodu se člověk může zbavit např. strachu ze tmy, ze stísněných prostorů, z neznámých prostorů, ze změny prostředí, mohou odeznít bolesti hlavy, páteře, ramen atd.
S porodním traumatem jsou spojeny i pocity nedostatku lásky, když dítě nebylo očekáváno s láskou, pak zjišťuje, že se vlastně nechtělo ani narodit. Po narození mnozí prožívali nevlídné a nešetrné zacházení.
Ani procházení porodními cestami není pro dítě vůbec jednoduché a mnohdy se jedná o velmi traumatizující zážitek, který způsobuje problémy v pozdějším věku.
Ten, kdo si pomocí psychoterapie svůj porod znovu prožil, mnohem citlivěji vnímá jak důležité je početí dítěte v lásce, laskavé promlouvání k děťátku během prenatálního období, jak důležitý je citlivý přístup lékařského personálu k rodičce a jakou láskou má být zahrnuto dítě při příchodu na svět, aby mu byl co nejvíce ulehčen tento mezník v jeho životě, tento přechod mezi světy.