HLEDÁNÍ VIZE (rozhovor s Janem Bímem)

vize

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Někdy je naše poslání zahaleno v mlze. V určitém zlomovém období života se může ozvat volání. Na nás je, abychom jej následovali. Jan Fratišek Bím je dlouholetý poutník a průvodce a Celostní medicíně poskytl rozhovor právě k rituálu Hledání vize.

Honzo, jak jste se dostal k hledání vize?

Pojem Hledání vize se ke mně dostal někdy kolem roku 2005. Měl jsem vnitřní volání něco takového zažít. Jenže kdykoliv jsem na nějaký nabízený rituál narazil, tak se mi na něm něco nelíbilo. Nejčastěji vázání modlitebních pytlíčků. Tak plynul čas a volání zůstávalo. Pak jsem se přihlásil do školy Stargate, což je, když to hodně zjednoduším, jakási sebezkušenostní škola práce s rozšířenými stavy vědomí. Kromě různých holotropních dýchání, potních chýší a dalších technik tam také bylo Hledání vize. Včetně modlitebních pytlíčků

Rituál mne velmi oslovil. Přinesl mi hlubší vnímání mého života a mojí životní cesty. Proto jsem se rozhodl ho nabízet druhým. Učil jsem se to postupně napřed na dvou kamarádech a zjišťováním různých dalších forem rituálu. Postupně jsem vytvořil formu, která vychází z toho, co jsem zažil na svém rituálu, ale má úpravy tak, aby co nejlépe fungovala pro moderní lidi z naší společnosti. Dnes již sám rituál nevedu, ale předal jsem ho po letech dalším, kteří si rituálem prošli u mě a pak byli v podpůrném týmu.

Co nám hledání vize může přinést?

Obvyklou představou lidí, kteří se o Hledání vize dozvědí je, že dostanou „vizi“ – heslo nebo „obrázek“ podobný vizím, které mají firmy. To se ale většinou nestane. Většinou účastníci dostanou takové puzzle střípků.

Hledání vize nám může v okamžiku, kdy jsme se dostali na nějakou životní křižovatku, dát odpovědi, jak dále životem. Můžeme dostat odpovědi na tři důležité otázky: „Proč?“, „Jak?“ a „Co?“ Někdy i odpověď na otázku „S kým?“

Nejdůležitější je otázka „Proč?“ Na ni ale většinou nedostaneme během rituálu přímou odpověď. Obvykle přijde ve velmi hluboké podobě. Jen několika z asi 200 lidí, které jsem nějakou formou Hledání vize provázel, odpověď na tuto otázku přišla tak, že si ji přímo uvědomili. Pokud odpověď takto přijde, pak je většinou na celý život.

Druhou částí odpovědí jsou odpovědi na otázku „Jak?“ Jak mám kráčet svým životem v následujících letech. Většinou nepřijde jedna odpověď, ale skládačka střípků, které mohu číst z toho, jak jsem hledal své místo v lese, jak jsem pracoval s pytlíčky (pokud jsou v mé konkrétní formě rituálu), jak jsem vnímal přírodu kolem sebe, jak jsem sdílel v kruhu účastníků, co se mi zdálo, … Tyto odpovědi většinou mají platnost po dobu několika let a často se postupně objevují v toku života po rituálu.

Poslední skupinou jsou odpovědi na otázku „Co?“, která obvykle znamená, co mám dál ve svém životě dělat. Někdy takové odpovědi přijdou, ale často ne. Pak bývají někdy účastníci zklamaní, protože tyto odpovědi očekávali. Teprve časem zjistí, že vlastně nejsou až tolik důležité.

Ze všeho nejvíce je rituál Hledání vize „brána do nového života“, která se otevře v průběhu rituálu nebo v měsících po něm. Nikdo (účastníci ani doprovodný tým) nevědí dopředu, co rituál přinese. Proto je dobré si nedělat očekávání.

Jak hledání vize v praxi probíhá?

Existuje několik možných forem, jak můře rituál Hledání vize probíhat. Záleží, jakou domorodou tradicí se rituál inspiruje a jak byly tato tradice upravena pro použití v našich podmínkách. Co je všem formám společné, je půst od jídla a někdy i pití po dobu několika dní, často půst od spánku, půst od většiny technologických vychytávek a pomocníků typu mobil, sdílení v kruhu ostatních účastníků včetně doprovodného týmu, a hlavně osamocený pobyt v přírodě obvykle na jednom místě (v některých tradicích se může v průběhu střídat míst více). Tato základní kostra je pak v konkrétní tradici doplněna například potními chýšemi, vázáním „modlitebních pytlíčků“ – několik set pytlíčků z látky s tabákem, do kterých se vkládají poděkování a přání, kratšími „zkušebními“ pobyty v přírodě o samotě, řízenými vizualizačními meditacemi, společným bubnováním, psychologickými technikami typu práce s osobním příběhem (například formou Mapy života).

Asi má velký význam i to, že se jedná o rituál – rituálů obecně v naší společnosti ubývá…

Ano. V našem životě máme mnoho „rituálů“ typu hrníček kafe než začnu pracovat či si pravidelně čistit zuby. Máme ale málo opravdových rituálů, které nám pomáhají proměnit náš způsob života. Tyto opravdové rituály často nazýváme přechodovými rituály, a ty naše společnost skoro ztratila. V podstatě nám zbyly dva – svatba a pohřeb. Hledání vize může mít podobný vliv na další život jako svatba.

Jaký význam má při hledání vize deprivace – půst, méně pohodlí a spánku?

Deprivace různých typů jsou důležitou součástí tohoto rituálu. Jejich hlavním účelem je změnit stav vědomí tak, abychom si na důležité otázky odpovídali z mnohem hlubších a zásadnějších vrstev psyché než rozumová mysl, ve které jsme v naší kultuře skoro „zakleti“. Dříve a v mnoha kulturách dodnes je častá deprivace od jídla, pití, spánku a pohodlí důležitou součástí života, která přináší velkou schopnost „dobře“ procházet běžným životem. Pan Bárta ve své knize 7 zákonů mluví o resilienci. V naší „pohodlné“ kultuře ji máme velmi nízkou. Proto i jemná forma deprivace třeba půst na 4 dny je pro nás významným faktorem proměny vědomí (pro většinu populace až nepředstavitelným). Pro pastevce z plání Afriky je to něco naprosto běžného.

Co lidé na konci pobytu nejčastěji cítí?

Je to individuální. Nejčastější vjem bezprostředně na konci je únava a lehký zmatek. Část toho zmatku souvisí s postupným návratem do normálního stavu vědomí – primárně rozumového a rozum často nedostal odpovědi, které čekal. Proto je nesmírně důležitá integrace prožitků a výsledků rituálu do běžného života. Většina tradic dostupných u nás nabízí účastníkům setkání po několika měsících až roce, ve kterém se opět sdílí v kruhu. Teprve na tomto setkání obvykle „vize“ zaklapne. Některé formy rituálu toto integrační setkání nemají (jen formou sdílení v kruhu po návratu z osamocení v přírodě) nebo ho mají příliš brzy (v řádu několika dní nebo jednotek týdnů). Pak je integrace individuální záležitostí účastníka. Z vlastní praxe doporučuji absolvovat rituál v tradici, která takové integrační setkání nabízí a zúčastnit se ho. Z některých ročníků rituálu, který jsem vedl, se vytvořil vzájemně podpůrné kruhy účastníků, kteří se po nějakou dobu setkávají a sdílejí. To integraci prožitků a střípků vize velmi podporuje.

Jak důležité je celý proces provádět v tichu a o samotě? A jak ticho důležité i pro náš běžný život?

Samota a ticho by měly být součástí všech přechodových rituálů nebo přípravy na ně. Jen tak máme možnost nahlédnout do hlubších vrstev své psyché a svého vědomí. Hraje důležitou roli třeba i u dálkových poutí typu Camino Santiago nebo meditačních retreatů. Mělo by být ale třeba i během přípravy na svatbu, porod, delší pobyt v cizině, dlouhou cestu apod.

Pro obyvatele mnoha částí světa je naše „pohlcenost vzruchy a myšlením“ nepochopitelná. Pro mne taky. Stačí, když dva tři dny nemám možnost být alespoň půl hodiny o samotě v tichu a hned cítím, jak jsem nervóznější, roztěkaný, špatně se soustředím a ztrácím vjem o tom, co je pro mne v životě opravdu důležité a lehce to zaměním za dosažení nějakého výkonu. Proto se snažím každý den takovou chvíli pro sebe mít. Nejčastěji formou meditace nebo tiché „bezmyšlenkové“ procházky přírodou.

Vím o Vás, že také děláte koučovací procházky pro podnikatele. S čím se Vám podnikatelé nejvíce svěřují nebo co nejčastěji řeší a jak taková procházka vypadá?

Nejen pro podnikatele, ale pro každého, kdo se potřebuje na svůj život a sám sebe podívat jiným způsobem, nabízím vycházky do přírody s mým intuitivním nasloucháním. Nazývám to doprovázené poutě. Obvykle trvají jeden až dva dny, ale mohou být ojediněle i delší. Pracujeme s tím, co mi klient řekne, se synchronicitami, které se samovolně dějí v přírodě kolem nás a s vnímáním tělesných a energetických pocitů. Je to někde mezi psychoterapií, koučinkem a spirituálním doprovázením. Více o doprovázených poutích je možno dohledat na mém webu.

Honzo, moc Vám děkuji za rozhovor.

Webová stránka o hledání vize: www.hledani-vize.cz

Webová stránka Jana Bíma: https://www.janbim.cz

Jiří Hamerský

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.