Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
O chřipce se hovoří každý podzim, ale v letošním roce se přece jenom zprávy liší. K obavám ze zmutovaného viru „obyčejné“ chřipky se vázalo i hodně článků na internetu. Důležitý je pro nás pohled hlavního hygienika Michaela Víta: „S prasečí chřipkou to může dopadnout úplně stejně jako s její španělskou kolegyní po první světové válce: přijde druhá vlna, a ta teprve udeří celou svou silou,“ řekl hlavní hygienik Michael Vít. Při pandemii španělské chřipky v letech 1918 a 1919 přitom zemřelo padesát milionů lidí.
Nenápadný virus v Mexiku
Nejprve to byla jen nenápadná místní epidemie. Vir kmene A/H1N1 zmutoval z virů lidské, prasečí a ptačí chřipky a začal napadat lidi v Mexiku. Nakazilo se jím kolem 1 600 lidí, přes sto z nich mu dokonce podlehlo. To bylo v dubnu. Pak se ale začal vir šířit. Nejprve jen do sousedních Spojených států, pak i na další kontinenty. Mutace viru má podle odborníků potenciál skutečně způsobit závažnou pandemii.
Španělská chřipka
- Vir je stejného typu jako vir dnešní prasečí (mexické) chřipky.
- Španělská chřipka v letech 1918–1919 zabila při pandemii 30 až 50 milionů lidí. Vyžádala si dokonce 3x až 5x více obětí než první světová válka.
- Jako každá chřipková pandemie přišla ve dvou vlnách.
- Při první vlně na jaře 1918 se nakazilo nejvíce lidí, ale nákaza nebyla zdaleka tak nebezpečná jako při podzimní vlně.
- V září 1918, když počet nakažených už klesal, začali lidé masově umírat. Nejvíce obětí bylo tehdy mezi mladými lidmi.
„To, co se děje teď, může být jen první vlna. Po ní vždy následuje vlna druhá, která je daleko nebezpečnější.“ řekl Vít. Prasečí chřipka se proto podle něj může začít chovat stejně jako španělská chřipka po první světové válce. Ta by podle něj mohla udeřit na podzim a smíchat se s případy obyčejné sezonní chřipky. Pokud by pandemie prasečí chřipky skutečně vypukla v nejhorší podobě, odhaduje Světová zdravotnická organizace počet obětí až na sedm milionů. Katastrofický scénář, se kterým pak počítá český pandemický plán vypracovaný původně pro ptačí chřipku, mluví o třech milionech nemocných a 12 tisících mrtvých. Navíc podle Zahranicni.iHNed.cz z 29. 6. 2009 úřady potvrdily světově první případ, kdy u člověka nakaženého virem tzv. prasečí chřipky nezabral lék Tamiflu, celosvětově první případ rezistence viru H1N1. Japonsko navíc zakázalo kvůli vedlejším účinkům používání Tamiflu dětem do 15 let.
Nenadálý nárůst?
Tolik články na internetu. Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o nenadálý nárůst onemocnění. Z pohledu původní čínské medicíny jde ale o dlouhodobě očekávaný jev. Možná si pamatujete varování, které jsme šířili před dvěma lety, v roce Ohnivé Krysy a Ohnivého Vepře. Ptačí chřipce, která se předtím vyskytla v Asii, stačilo jediné – to, co se odehrává v současné době – zmutovat a přijmout prasečí geny. Proto pro nás byl rok Vepře tak významný. K problémům tehdy naštěstí nedošlo, nákaza by se ale v roce Vepře chovala mírněji, než můžeme očekávat nyní.
Kolaps Kovu
Z pohledu čínské kosmologie se dnes jedná o situaci, která se může významně podepsat na celém lidstvu. Současný stav bychom mohli nazvat “hledáním nových pořádků”. Země, spoluvládce letošního Buvola (máme rok Hliněného, zemského Buvola), jako prvek reality ukázala na nereálnost naší ekonomiky a tvrdě nás nutí vypořádat se s krizí, jejíž konec je zatím v nedohlednu, a přinutí nás sáhnout si na samé dno. Podle stejných výpočtů nás ale bohužel čeká daleko dramatičtější vyhlídka, nutnost přehodnotit naše obecné priority, přepsat tabulku hodnot každodenního života.
Čínská kosmologie nazývá toto období kolapsem Kovu, prvku, který zabezpečuje pořádek, řád. Nic se neděje tak, jak má. Hezky to můžeme sledovat třeba na počasí, lidé umírají v záplavách při obyčejných letních bouřkách, nic nereaguje tak, jak bychom očekávali, například ani léky. Země prostě svým realistickým pohledem ukázala, že to, co jsme až doposud nazývali řádem, je spíš neřád, a hledá jak vysvětlení, tak i nápravu.
Podíváme-li se, k čemu slouží Kov v těle, vidíme, že jednou z hlavních úloh Kovu je obrana organismu. Nejdůležitějšími oblastmi Kovu v organismu člověka jsou plíce, tlusté střevo a kůže. Plíce, tlusté střevo i kůže samy o sobě odvádějí toxické a nepotřebné látky z těla, a brání tak tělu v nežádoucím zanesení. To ale není jediná možnost Kovu v naší ochraně. Pod kůží a na sliznicích proudí obranná energie, čínsky nazvaná WEI QI (wej-čchi). Tuto energii si můžeme představit jako železnou košili středověkých rytířů. Drobné kovové kroužky umožnily pohyb, a přitom bránily šípům zranit tělo. Čím je WEI QI v lepší kondici, tím jsou kroužky menší, nepronikne jimi žádný nepřítel, nezraní nás vir ani bakterie. Jak začne WEI QI klesat, kroužky se roztahují a dříve nebo později se zvětší natolik, že nás šíp nepřítele nejen zasáhne, ale i zraní.
Podle čínské medicíny patří naše kůže k vnějšku. Na tom se koneckonců čínská medicína shodne i s našimi úslovími, zevnějšek propíráme z hlediska kosmetiky, módnosti… Kůže se řadí k prvnímu rozhraní ze šesti rozhraní prostoru a ve FENG SHUI se pracuje s harmonií jednotlivých rozhraní (druhé rozhraní je oděv, třetí pokoj…).
Z toho vycházejí požadavky na kůži. Je naším zevnějškem, má proto odpovídat ostatnímu prostoru. Sedíme-li v trávě, má naše kůže obsahovat částečky prachu a všeho, co je kolem nás. K umouněnému okolí patří umouněné bytosti. Snažit se o přehnanou čistotu vede k poruše harmonie a k potížím, které se jednoho dne mohou projevit poruchou imunity. Dobře to vidíme na malých dětech. Ani se nám nechce věřit, že ti špindírové mohou patřit k elegantním maminkám. Strkají si do pusy lopatičky, krmí se pískem, a přitom jen srší zdravou vitalitou. Právě adekvátnost chování dětí, schopnost žít v harmonii s okolím, zajišťuje kvalitní ŘÁD, a díky tomuto řádu si udržují velmi dobrou imunitu, tedy aktivní, čilou a bdělou WEI QI. Tím samozřejmě nenabádáme k omezení čistoty, jen je zapotřebí vidět sebe v souvislostech, harmonicky splynout s okolím, s lidmi, časem i prostorem.
Z chování dětí se můžeme naučit ještě jednu přirozenou vlastnost. Ve chvíli, kdy se dítě necítí dobře, začne se ihned podle toho chovat a my rodiče se vzápětí snažíme zjednat nápravu. Výsledkem je rychlá podpora potřebných obranných reakcí organismu a návrat k harmonickému stavu dítěte, tedy ke zdraví.
Alfou a omegou je prevence
Na reakcích dětí vidíme možnost podpory Kovu – chovat se přiměřeně ke svému okolí, lidem kolem nás a hlavně k sobě. Rozdělit vše na důležité a pominutelné. Nejzásadnější zákeřností viru totiž bude stejně jako před lety schopnost napadení a devastace silných jedinců. Ti totiž na prvotní varování těla nepřistoupí, protože na pořadu dne mají spoustu důležitých věcí. Ponechají tak virům dostatek času a prostoru k namnožení do fatálního množství. A ve chvíli, kdy potom zkolabují, už může být pozdě. V tomto čase daleko víc než kdykoli předtím platí prevence, prevence a zase jenom prevence.
Prevenci můžeme rozdělit z pohledu čínské medicíny do dvou skupin. V první skupině bude vše, co podporuje základní energii našeho těla. Do ní patří správná životospráva, tedy rozumná strava, pohyb, přiměřená únava a následná obnova sil. Únava je nesmírně důležitá, pokud síly nevyčerpáme, nebude mít tělo prostor pro získávání energie nové, čisté, aktivní. Energie těla bude stárnout jako stárneme my, bude stále méně aktivnější, a až ji jednou budeme potřebovat, může selhat. Druhá skupina se už týká obranné energie WEI QI. Dostatečně silný organismus si obrannou energii dokáže sám doplňovat, ovšem při jeho oslabení dojde i k poklesu WEI QI. Doplnit základní energii je složité, vyžaduje to čas, a ten někdy nemáme. Proto volíme cestu doplnění pouze WEI QI i za cenu mírného poklesu energie základní, v tomto stadiu se budeme cítit unavení, tělo se ale bude schopno bránit.
Čínské tabulky pro tentokrát zcela odpovídají starému čínskému citátu: “Nebe a Země jsou bez blahovůle, deset tisíc bytostí jsou pro ně slamění psi.” Kdy si uvědomíme, že slaměné psy ve staré Číně házeli do řeky, bude pro nás jistější nespoléhat se na to “že to nějak dopadne”, ale vzít zdraví do vlastních rukou.