Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ve stavu hlubokého soustředění je naše vědomí nezvykle dobře uspořádáno. Všechny myšlenky, pocity, záměry a smyslové vjemy jsou koncentrovány do jednoho bodu jako laserový paprsek. Cítíme se vyrovnanější a naše prožívání je harmonické.
Knihu amerického psychologa maďarského původu Mihaly Csiksezntmihalyiho O štěstí a smyslu života považuji za jednu z nejkvalitnějších děl o osobním růstu. Dnes ji nejspíše najdete už jen v některých knihovnách – výprava do fascinujícího světa výzkumů o štěstí a optimálním prožívání však rozhodně stojí za to.
Co je to FLOW
Csiksezntmihalyi popisuje podstatu osobního růstu takto: „Člověk nemůže mít radost, když vykonává dlouho stejnou činnost na stejné úrovni. Začne cítit buď nudu, nebo frustraci, a pak ho touha, aby se znovu cítil dobře, postrčí k tomu, aby rozšířil své dovednosti nebo objevil nové příležitosti pro jejich použití (1996: 16).“
Pro stav plynutí je charakteristická přítomnost alespoň jednoho, často i více nebo všech těchto faktorů:
- Zážitek nastává tehdy, pustíme-li se do úkolu, který máme šanci úspěšně dokončit.
- Musíme být schopni na to, co děláme, se soustředit.
- Daný úkol má jasně stanovené cíle.
- Poskytuje okamžitou zpětnou vazbu.
- Činnost vykonáváme s hlubokým vnitřním zaujetím, přitom však necítíme zvláštní námahu.
- Máme kontrolu nad tím, co děláme.
- Mizí starost o vlastní já, přesto po skončení zážitku dochází k transcendenci vlastního „já“.
- Je změněno vnímání času.
Plynutí je vlastní např. tanečníkům, horolezcům – a všem ostatním, kteří dennodenně překračují své limity. Dalším typickým příkladem může být vědec, který je tak ponořený do svého bádání, že úplně zapomene na čas kolem sebe. Nejde však jenom o umělce, sportovce nebo vynálezce, Csiksezntmihalyi na příkladu deseti nejstarších obyvatel jedné velké alpské vesnice ukazuje, že každá činnost vykonávaná s láskou a pozorností může být plynutím.
Jak být ve stavu plynutí co nejčastěji
Do stavu plynutí se dostáváme zejména při nových, náročných a extrémních činnostech. Zajímavé přitom je, že malé děti jsou ve stavu plynutí a dychtivého objevování krás života takřka pořád. U nich vidíme růst v čisté, ryzí formě. Od nich se můžeme učit a jimi inspirováni se můžeme ptát: „Jak mít z toho, co právě teď dělám, větší radost? Jak právě z této činnosti vytvořit zážitek plynutí?“
Pomoci do stavu plynutí nám může, když to, co je příliš složité, zjednodušíme. A co je příliš jednoduché (nebo nudné), učiníme zajímavějším. Je velikým darem, když máme možnost dělat to, co milujeme (což přináší prožitek plynutí často automaticky). Nejoptimálnějším je pak pro nás naučit se milovat úplně vše, co děláme – tj. být schopni vnímat v jakékoliv situaci požehnání, výzvu, krásu a vyšší smysl.