Godot nepřichází

cm nemocne dite2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Příchod Godota (Samuel Beckett) symbolizuje naději, čekáním na něj se však stupňuje bezvýchodnost a absurdita. Čekání na Godota znamená vyhlížení někoho, kdo nikdy nepřijde. To je základní téma mého dnešního článku, kterým chci vyjádřit podobnou situaci v našem zdravotnictví a také v léčivých postupech klasické medicíny. U obou je to čekání na uzdravení.
Uvedu v článku své teze.

Základními pojmy jsou zdraví a nemoc. Nebudu uvádět definice, co tato slova vyjadřují, ale chci se zamyslet nad přístupem ke zdraví a nemoci. Každý z nás chce být zdravý a žít naplno, chce pracovat, studovat, milovat, mít rodinu. Někomu se to daří, jinému ne. Zdraví se totiž snadno naruší, objeví se nemoc a s ní starosti, bolesti, vybočení z běžného života, omezení. Podle přírodních zákonů přichází nemoc jako následek něčeho, co zapříčinilo nový stav. Je možno ho změnit?

1.teze:

Tělo se samo snaží pomocí svých nástrojů vrátit se do stavu zdraví! Nemoc je jistě důsledkem nějakých chyb, ale její symptomy, třeba horečku, lze chápat i jako její nástroje k nápravě celkového stavu… Lze ji chápat i tak, že pomocí projevů nemoci se chce tělo uzdravit.

2.teze:

Jde tedy o to, jak se člověk sám postaví ke své nemoci a léčení: Porozuměl své nemoci a napomáhá tělu tak, aby se uzdravilo? Nebo se jen snaží svou nemoc zastavit? Nemoc se nejprve projeví akutními příznaky, třeba bolestí, zánětem, horečkou. Člověk má tyto příznaky respektovat, uložit tělo do klidu, zásobit ho posilujícími prostředky, odstranit stres. Má dát příležitost například horečce, aby zničila bacil, aby se mohl imunitní systém s tímto vetřelcem vypořádat. Jestliže se tak stane, bacil bude z těla odstraněn vlastním imunitním systémem a zdraví se obnoví. A tělo se bojem s bacilem dokonce posílí pro další období.

3.teze:

Každý si musí ujasnit, kde je začátek jeho problému. Určitě není v okamžiku, kdy se první příznaky nemoci projevily, ale většinou je v hlubší historii každého jedince. V těle se vytvořily podmínky pro nemoc, až se jednoho dne pomyslná nádoba naplnila a začala přetékat. Přišel spouštěcí faktor a nemoc se projevila.
Jestliže je nemoc pouze potlačena (například horečka zastavena, bacil zničen antibiotikem, zánět uhašen protizánětlivým lékem), pak došlo jen k dočasnému zlepšení stavu a ústupu bolesti. Tělo se s bacilem (vetřelcem) nevypořádalo samo, nýbrž to za něj udělalo antibiotikum. Jenže „člověčí nádoba“ zůstává „plná“, čeká jen na další „přetékání“. Takovým ošetřením imunitní systém neposílil, ba naopak. Nemoc se snadno a brzy zopakuje, a pokud je znovu postupováno v léčení stejným způsobem, přechází nemoc do chronického stavu.

  • V roce 1900 byly chronické nemoci vůči akutním v poměru 50 na 50, ale roku 2000 dokonce již v poměru 90 (chronických) na 10 (akutních)…

To hovoří jasně: Ošetření akutních onemocnění proběhlo často rychlým zásahem potlačujícího medikamentu a vedlo postupně až do chronického stadia…

4.teze:

Snaha těla uzdravit se existuje i ve stadiu chronickém. Přechod do zdraví ale musí projít přes stadium akutní, to je znovu přes zánět, teplotu, bolest, a v tom případě je opět rozhodující postoj člověka samotného ke své nemoci a k léčení. Poslechnu tentokrát varování nemoci, nebo ji zase zastavím v naději, že „přijde Godot“? Klasicky postupovat znamená nasadit lék natrvalo, aby se nemoc nemohla opakovat. Pohlédněme znovu na graf, abychom si ujasnili, proč dnes máme poměr chronických nemocí k akutním 90 na 10. Pochopíme, že tímto postupem je definitivně uzavřena cesta k samostatnému uzdravení! A chronicky nemocných pak jen přibývá…

Chronicky nemocný pacient je trvale závislý na lécích, dostává se do invalidity, eventuálně do deprese. Jeho život je podle statistiky sice prodloužen, ovšem kvalita přežívání je často na nízké úrovni. Tento způsob léčby vyhovuje farmaceutickým firmám, protože ony mají chronickým pacientem zajištěn odbyt svých léků. Horší je to s pojišťovnami a stejně tak je marná snaha každého ministra zdravotnictví o změnu zákonů, novelizaci vyhlášek a úsporná opatření. Je naprosto jedno, která politická strana vládne, očekávaný Godot stejně nepřijde, protože samotný systém léčení nerespektuje schopnosti lidského organizmu využít vlastní uzdravovací procesy – nedává mu k tomu šanci.

Prioritním zájmem je co nejdříve být schopen návratu do pracovního procesu bez ohledu na to, co bude v budoucnu.