Glycin

Glycin (Gly, G) je aminokyselina, která se řadí mezi aminokyseliny s nepolárním postranním řetězcem. Působí jako inhibiční přenašeč v centrálním nervovém systému, hlavně v míše, mozkovém kmeni a v sítnici. Na postsynaptické membráně neuronu tvoří tzv. glycinové ionotropní receptory. Tyto receptory jsou vlastně vrátní, rozhodují, jaké ionty vstoupí do neuronu. Tudíž se aktivují a následně se otevřou iontové kanály. Těmito kanály vstupují do neuronu chloridové ionty. Dojde k tzv. hyperpolarizaci, kdy je na membráně buňky zvýšeno povrchové napětí. Důsledkem je snížená dráždivost buňky a tzv. inhibiční postsynaptický potenciál (IPSP). To má za následek, že se nepřevede vzruch mezi neurony.

Glycin patří mezi aminokyseliny ne-esenciální. To znamená, že si je organismus umí vytvořit sám (v tomto případě z jiných aminokyselin serinu a threoninu). Tvoří se z něj i další látky v našem těle jako jsou porfyriny, puriny, glutathion, kreatin. Je tedy tzv. prekurzorem. V našem těle se nachází hlavně v kůži, ve svalovině nebo v pojivové tkáni. Nevyskytuje se nikdy samostatně, vždy je součástí molekul proteinu.

Jaké má funkce v organismu?

Napomáhá regulaci hladiny cukru v krvi a využití glukózy. Reguluje syntézu žlučových kyselin a jejich následný vliv na štěpení tuků. Důležitou roli má i při syntéze hemoglobinu a sekreci růstového hormonu. Jak již bylo zmíněno, jednou z látek, která se z něho tvoří, je kreatin. Proto ho často jako součást diety užívají ti, kteří chtějí dosáhnout nárůstu svalové hmoty. Může být užíván jako prevence svalové degenerace. Ve velkém množství je obsažen v kolagenu.

Glycin pro svoje univerzální využití v organismu zůstává středem pozornosti vědců. Glycin je pro svou různorodou funkci v organismu předmětem stále probíhajících výzkumů. Některé z nich již ukázaly, že v kombinaci s antipsychotiky může příznivě působit na stavy související s mentálními onemocněními. Jeho využití se předpokládá také jako prevence epileptických záchvatů, při léčbě hyperaktivity, schizofrenie, bipolární poruchy.

Nedostatek glycinu je poměrně vzácný. Může se objevit u podvyživených osob, pacientů s rakovinou či AIDS. Nedostatek glycinu je také možný u pacientů s trávicími obtížemi či únavovými stavy. Jako doplněk stravy je často užíván diabetiky, osobami s poruchou paměti, schizofrenií či mozkovou mrtvicí.

Glycin je obsažen v řadě potravin – v sójových bobech, špenátu, kapustě, květáku, zelí, fazolích, okurkách a ovoci (zejména kiwi a banán). Maso, ryby (makrela, platýs, tuňák, humr, treska) či sýry (mozzarella) jsou rovněž bohatým zdrojem glycinu.

Jako zajímavost na závěr lze zmínit, že poprvé byla tato aminokyselina objevena francouzským chemikem Henrim Bracconotem v roce 1820, kdy byla izolována z želatiny. Vzhledem k tomu, že byla sladké chuti, její objevitel se tehdy domníval, že se jedná o cukr. Pozdější však výzkumy odhalily přítomnost atomů dusíku, které se v cukru nevyskytují. A tak byl pojmenován glycin.

Zpět nahoru