Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Fruktóza je označovaná jako ovocný cukr (méně často jako levulóza) vzhledem k tomu, že se často nachází v mnoha druzích ovoce, například v jahodách, ostružinách nebo borůvkách. Najít ho lze ve velkém množství i v medu, dále rovněž v některé zelenině (v melounech, sladkých bramborách, cibulích nebo kukuřici). Fruktóza je z chemického hlediska řazena mezi monosacharidy – ketózy.
Průmyslově se fruktóza získává z cukrové třtiny, cukrové řepy nebo kukuřice. Je asi o pětinu sladší než glukóza a někdy se zpracovává v tzv. glukózový sirup (glukózo-fruktózový sirup v poměru přibližně 40:60). Tento sirup se využívá jako další surovina v potravinářském průmyslu. V potravinářském průmyslu se fruktóza využívá jako náhražka cukru, alternativa k umělým sladidlům, v nealkoholických nápojích, dresincích, omáčkách a podobně.
Často výrobci využívají schopnosti fruktózy barvit danou potravinu do lehce hnědé barvy. Dalším důvodem je ve srovnání s glukózou nižší cena a vyšší sladivost. Fruktóza je mnohými vnímána jako přírodní sladidlo, ale i ji je třeba konzumovat s mírou. Jako pozitiva lze uvést, že má nízký glykemický index a tak nezvyšuje hladinu cukru v krvi tak jako bílý cukr či med. Glykemický index vyjadřuje, jak moc a jak rychle se změní obsah glukózy v krvi (glykémie) v průběhu dvou hodin po podání dané potravy. Potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou většinou hůře stravitelné, a proto se pomalu vstřebávají. Vzrůst glykémie je tak pouze pozvolný. Jako jeden z příkladů sirupů obsahujících fruktózu lze uvést agávový sirup.
Až potud v pořádku. Pokud ji konzumujeme v rozumném množství, tak to nevadí. Problém ovšem nastává v tom, kdy sníme více potravin s obsahem fruktózy a činíme tak dlouhodobě. Fruktóza je totiž, jak již bylo naznačeno, přítomna v nejrůznějších potravinách – v Coca Cole, ochucených minerálkách, ovocných džusech, jogurtech, pečivu, ale i dokonce ve slaných tyčinkách či brambůrkách a mnoha dalších pochutinách. Řada vědců uvádí, že vysoký příjem fruktózy přispívá k obezitě i poškození jater. Zvyšuje riziko vzniku cukrovky a kardiovaskulárních nemocí a je také jednou z příčin obezity.
Proč? Již bylo řečeno, že fruktóza má nízký glykemický index. To ovšem není způsobeno jen tím, že se pomalu vstřebává. Do krve prostoupí snadno, ale většina buněk, včetně ß-buněk Langerhansových ostrůvků, ji nedokáže přijímat. Z tohoto důvodu je její vliv na hladinu inzulínu (a z ní druhotně odvozené hladiny glukózy) jen velmi malý. Kam ale tedy mizí? V tom je právě zakopaný pes.
Přímo z portálního oběhu je velice efektivně vychytávána játry. Jak konstatují biochemici, zde se buď přeměňuje na fruktóza-1-fosfát a buď se ukládá ve formě glykogenu, nebo je odbourána na laktát či acetyl-koenzym A. Acetyl koenzym A je v tomto případě ovšem zdroj problémů, protože může posloužit jako výchozí látka pro syntézu mastných kyselin – jak říkají odborníci, lipogenezi de novo.
Dlouho si lékaři tohoto jevu vůbec nevšímali. Pokud máte vyvážený příjem a výdej energie, takto mnoho tuku nevznikne. Ovšem se zvýšenou konzumací velkého množství potravin bohatých na fruktózu může dojít k tomu, že v jejich játrech je nadbytek fruktózy přeměněn v tuk. A to už je špatné, protože to může být východiskem ke vzniku steatózy až jaterní cirhózy.
Hromadění lipidů v játrech může vést k rozvoji steatózy a posléze eventuálně až k jaterní cirhóze. Dalším problémem je, že některé meziprodukty lipidového metabolismu navíc snižují citlivost tkáně k inzulínu. Tento jev, označovaný jako tzv. inzulínová rezistence je (spolu s pozdějším poklesem vylučování inzulínu) jedním z průvodních jevů diabetu 2. typu. Nebezpečí ovšem nehrozí jen játrům. Lipidy jsou totiž baleny do VLDL částic a posílány krevním oběhem k dalším tkáním, kde teoreticky mohou působit obdobně.
Fruktóza tudíž zvyšuje syntézu tuků, které se ve zvýšené míře usazují v cévních stěnách. A zde je již jasné, proč její nadměrná konzumace může být jednou z příčin cévních chorob i ischemické choroby srdeční. Zvyšuje také množství tzv. viscerálního tuku, což je tuk, který je uložen mezi orgány. Tento tuk uvolňuje hormony a ovlivňuje metabolismus, takže výsledkem je zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu a u žen rakoviny prsu.
Dá se to vlastně shrnout tak, že příjem fruktózy znamená zvýšené riziko vzniku nežádoucích tukových zásob. Jako zajímavost lze uvést fakt, že zatímco glukóza se spálí a přemění na tuk jen z 5 %, fruktóza se přemění na tuk ze 40 %. Otázkou je, že je potřeba ještě odborně prozkoumat, nakolik to znamená skutečné riziko vzniku nemocí zmíněných v tomto článku.
Problémem je, že stanovení celkového příjmu fruktózy není tak snadné (v dlouhodobých studiích s velkým počtem pacientů se to často dělá jen pomocí dotazníků). Zvýšený přísun těchto cukrů je navíc často pozorován u osob, které toho více snědí a méně vyběhají. V těchto případech je bohužel značně obtížné získat solidní fakta, která by podezření o nežádoucím dopadu zvýšené konzumace fruktózy definitivně potvrdila. Nicméně je třeba se mít na pozoru a nekonzumovat fruktózu v nadměrném množství.