Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak nedělat chyby ohledně vlastní budoucnosti? Jak si užívat přítomnost, ale nenechat se jí zcela emočně pohltit? A proč je dobré se už nyní na své „zítřejší“ já umět naladit? Vítejte ve světě Hala Hershfielda, profesora psychologie Kalifornské univerzity v Los Angeles! Hershfield se více jak 10 let zabývá výzkumy, jak se svým budoucím já navázat spojení. Jsme-li totiž od své budoucnosti odpojeni, může to mít dalekosáhlé důsledky nejen pro naše fyzické zdraví a celkovou pohodu.
Měníme se v průběhu času?
Je-li nám například dvacet, budeme mít v důchodě pořád ty samé vlastnosti? V psychologii často mluvíme o pěti základních dimenzích osobnosti – otevřenosti k novým zkušenostem, svědomitosti, přívětivosti, extroverzi a neuroticismu. U většiny lidí se už v průběhu deseti let života prokážou významné změny u jedné z nich. Ale čtyři z pěti zůstávají takřka totožné. Vítězí kontinuita.
Jak říká Brent Robers, jeden z výzkumníků toho, jak se osobnost mění v čase: „Není to tak, že by lidé v průběhu desetiletí úplně přetvořili svůj charakter.“ (Hersfiled, 2024:13).
Jedna z častých chyb, kterou ohledně budoucnosti děláme, je, že si myslíme, že budeme mít v budoucnosti tytéž emoce, myšlenky, přání a potřeby, jaké má naše současné já. Avšak zároveň naše osobnost se většina případů zase až tak dramaticky nezmění. Zejména jedinci s vyšší mírou empatie proto mohou být schopni vyciťovat jaké kroky v přítomnosti jsou příznivé i pro jejich budoucnost. Ostatní nezoufejte: Hershfieldovy rady a postupy, které si dnes ukážeme, jsou zejména o tom, jak empatii vůči svému budoucímu já zvýšit.
Vztah k budoucímu já zásadně ovlivňuje kvalitu našich rozhodnutí
Znáte lidi, kteří si vůbec nepřipouští, že by mohli zestárnout a kteří se chovají ke své budoucnosti neskutečně nezodpovědně? Ve většině případech zřejmě s pojmem „budoucí já“ vůbec neoperují. Pro ně, i pro nás všechny, je tu první praktický tip:
Hershfield v jednom svém výzkumu vytvořil pro jeho účastníky mimořádný zážitek: pomocí virtuální reality viděli sami sebe ve virtuálním zrcadle. Polovina spatřila své současné já, zatímco druhá polovina byla konfrontována, s pomocí softwaru digitálně upraveným, zestárlým já. Když následně vyplňovali dotazníky, tak ti, kterým byla ukázána jejich možná budoucí podoba, se rozhodli dát více peněz na hypotetický spořící účet.
Jde o to, že k cizím lidem se chováme jinak než k sobě. „Pokud své budoucí já vnímáme jako cizí, není divu, že často dnes děláme věci, kterých zítra litujeme“ (2024: 39). A naopak, čím více jsme schopni své budoucí já empaticky vnímat, tím lepší rozhodnutí činíme. Jak se ukázalo, simulace naší vizuální podoby v budoucnu pomáhá nevnímat toto své budoucí já jako až tak cizí. Zároveň se potvrdila i poučka z marketingu charitativních organizací: Častěji přispějeme někomu, koho si dovedeme reálně představit. Když účastníci výzkumu najednou své zestárlé já vizuálně spatřili, nebylo proto divu, že měli větší ochotu začít více sami pro sebe (pro svou budoucí verzi) spořit. Existuje mnoho aplikací – nebo dnes už i s pomocí AI – si může svou budoucí podobu vytvořit digitálně každý (titulní foto dnešního článku je „budoucí já“ našeho pana psychologa).
Proč často ohledně odhadu budoucnosti selháváme
Následující poučku zřejmě naši čtenáři znají i odjinud než z Hershfieldových výzkumů, přesto ji rád zopakuji: Nikdy nedělejme rozhodnutí v extrémních emocích! Podle našeho pana profesora psychologie děláme velkou chybu, když svoje současné emoce příliš promítáme na své budoucí já. Také si chybně myslíme, že naše preference se v následujících letech nezmění.
Ve své knize VAŠE BUDÚCE JA uvádí, co se emocí týče, Hershfield jeden příklad z Jižní Korei: V roce 2008 zde zavedli povinné období na „vychladnutí“ při rozvodu. Musíte počkat několik týdnů od podání žádosti o rozvod, než byste rozvod mohli skutečně dokončit. Pozoruhodné bylo, že počet žádostí o rozvod se vůbec nesnížil (lidé vnímali počáteční velmi negativní emoce a měli je za trvalé), ale co se skutečně reálně výrazně snížilo, byl samotný počet rozvodů!
Hershfield hovoří o tom, že přítomnost vnímáme pod emocionální lupou (s. 75). Přítomnost vtáhne celou naši emocionální pozornost. Další chybou je, že o budoucnosti sice přemýšlíme dopředu, ale velmi povrchně.
Často také říkáme „ano“ na nejrůznější nabídky narozenin, prezentací, možnosti jít s přáteli na koncert atd. Jde o to, že když nás někdo o něco požádá dnes, tak při pohledu na prázdný kalendář se to může jevit jako dobrá volba. Avšak ukazuje se jako moudré nechat si v kalendáři pro budoucnost i nějaký prostor pro „nečekané události“ a své budoucí já nadměrně nepřetěžovat.
Samostatnou kapitolou vztahu k budoucímu já je prokrastinace. Hershfield cituje profesora Pychyla: „Odkládání je touhou, aby naše budoucí já udělalo věci, kterým se naše současné já chce vyhnout.“ A jak dále pravil prof. Pychyl: „Vím, že moje budoucí já to nikdy nebude chtít udělat o nic víc jako moje současné já. A soucítím se svým budoucím já: bude pod obrovským tlakem, proto to udělám raději teď“ (s. 90).
3 postupy, jak se svým budoucím já lépe propojit
Mnohé bylo již vyřčeno, mnohé Vás čeká v opravdu nevšední knize VAŠE BUDÚCE JÁ. Pojďme si ale přesto říct ještě na závěr tři praktické postupy, jak vztah se svým budoucím já zlepšit:
1. Napište svému budoucímu já dopis
Můžete začít formulací „Mé drahé budoucí já“ a popsat své – např. o deset let – starší verzi současný život + ve druhé polovině dopisu se zaměřit na to, kde byste chtěli za deset let být. Zkušenosti z praxe ukazují, že ještě větší účinek má, když napíšeme dopis i opačným směrem – od našeho budoucího současnému.
2. Jednejte z pozice ideálního budoucího já
Jeden student ze severní Kalifornie si po přečtení několika Hershfieldových výzkumů vytvořil strategii, s jehož pomocí se mu podařilo zbavit se většiny kil své nadváhy: Použil on-line nástroj na vytvoření obrazu svého ideálně vypadajícího budoucího já a vytištěnou fotku si nalepil v koupelně na zrcadlo a v kuchyni na dveře ledničky: „Vždy, když jsem si šel dolů pro zmrzlinu Hagen-Dazs, uviděl jsem tuto vizualizaci a vrátil se nahoru,“ pravil student (s. 142).
3. Uvažujte o dnech, nikoliv o rocích
Budoucnost se pro vás stane bližší, když začnete přemýšlet v kategorii dnů. Když byli účastníci výzkumu požádáni, aby začali přemýšlet nad důchodem, tak ti, kterým byl důchod vyčíslen, že nastane za 10 950 dní začali 4x častěji spořit než ti, kterým byl údaj řečen klasickým způsobem: že důchod nastane za 30 let (s. 150).
Jiří Hamerský
Literatura: Hershfield, H. (2024): Vaše budúce ja. Bratislava: Eastone books.