Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Odkud se bere uspokojivý pocit sytosti a odkud pak vtíravý pocit hladu, jež mnohé budí ze spaní? Jak dlouhé pauzy mezi jednotlivými pokrmy činit a jak uzpůsobit architekturu talíře, abychom z pokrmu ještě hodnou chvíli profitovali? Jak naskočit na svou energetickou vlnu, aby nám vydržela do samotného večera? Hledáte-li odpověď, čtěte dále.
Hormony
Za pocitem hladu nestojí pouze prázdný žaludek vydávající kručivé signály, klesající hladina krevního cukru, ale také mozek, nervy a hormony. Přitom dva posledně jmenované jsou moudrými prostředníky, jež doručují zprávy do mozku, přesněji hypotalamu. Když opomenu inzulín, z hormonů zmiňme především ghrelin vylučovaný žaludeční sliznicí, zvyšující pocit hladu a jdoucí ruku v ruce s leptinem, který naopak pocit hladu tlumí. I leptin nacházíme v žaludku, primárně jej však najdeme v tukových buňkách. A zde pak platí přímá úměra, čím více tuku v těle, tím více leptinu. Čím pak tuku méně, tím také méně leptinu a větší pocit hladu.
To vše se zdá být logickou pojistkou těla, neboť tyto hormony zodpovídají taktéž za metabolismus a právě onen kontrolovaný příjem potravy. Ne vždy je to však takto ideální. Proč? Kromě inzulínové rezistence, kdy jsou buňky netečné vůči inzulínu, existuje také leptinová rezistence, kde, pro změnu, na leptin nereaguje mozek. A tak, ačkoli je v těle leptinu dostatek, mozek toto % velmi špatně vyhodnotí a spouští další a další pocity hladu. Obézní se pak dostává do začarovaného víru, ve kterém se točí a točí a neví, jak z něj vyskočit. Důvodů, proč se takto děje, přitom existuje několik, většinou je to nevhodně seskládaná strava, stres, nedostatek pohybu, mnohé studie pak dokládají nadbytek fruktózy ve stravě.
Fruktóza, přirozeně se vyskytující ovocný cukr, který je doprovázen vlákninou, enzymy, vitamíny a minerály a tělu tedy v rozumné míře neškodí. U glukózo-fruktózového sirupu, případně čisté fruktózy, jakožto sladidla, se to říct nedá. Takto „znetvořená“ fruktóza, ač sice nezvyšuje hladinu krevního cukru, což se třeba u diabetu může zdát výhrou, se pak negativně podepisuje na stavu našich jater, ledvin, později také cholesterolu atd. Proto nerozumím, proč se fruktózou přislazují všechny ty rádoby zdravější diabetické pamlsky, které primárně konzumují diabetici II. typu, tedy lidé obézní, kterým by mírnější či razantní redukce pomohla. To jim pak lépe nějakou tu přirozeně doslazenou sladkost umožnit, ale naučit je sportovat.
Vysoký glykemický index
Opustíme-li na moment tajemný svět hormonů, zkusme si vysvětlit, jak některé sacharidové potraviny mají doslova dar udržet stabilní hladinu krevního cukru a na delší dobu tak navodit uspokojivý pocit sytosti, aby pak jiné naopak hladinu vyrovnaných glykémií čeřily. Bude se většinou jednat o průmyslově zpracované sacharidové potraviny, které pozbyly vlákninu, svou přirozenou podobu, živoucí energii a zůstalo jim pramálo, povětšinou jen jejich chatrný sytící efekt. Takové potraviny pak uspokojí na chvíli, neboť hladina cukru po nich kolísá, prudce se zvedá a prudce také klesá, což rozpohybuje opět hormonální systém, přesněji inzulín a mnohdy také glukagon.
 |
Ráda používám pivní příklad, kdy k pivu, v tabulce glykemického indexu drží status glykemického rekordmana, vždy nutno něco zakousnout. Je to tím, že díky maltóze, tu tvoří dvě molekuly glukózy, prudce stoupne hladina cukru, která je inzulínem stažena mnohdy na minimum. A my, abychom opět srovnali cukernatou hladinku, máme se tendence dojídat. Nechci však, aby to odneslo pouze pivo, takto se bude chovat také bílá rýže, rýžové chleby, burizony, sladké limonády, pšeničná mouka či krupice, mnohé cukrovinky, těstoviny, pochutiny atd. Proto pozor, pociťujeme-li během dne velmi často hlad, zkusme zapřemýšlet, z čeho všeho jsme mnohdy schopni jídelníček poskládat. |
Dlouhodobě zvýšená hladina krevního cukru
Dekompenzovaný diabetes pak rovněž ovlivňuje uspokojivý pocit sytosti. Chybí-li tělu totiž inzulín, případně na něj nedovede odpovědět, buňky si nevezmou ani jednu molekulu glukózy, sic ji mají na dotek. A tak hladoví a hladoví, ačkoli kolem nich hojnost. To se pak samozřejmě podepisuje na příjemném pocitu sytosti, který nepřichází, ačkoli máme tendence se dojídat. Tak, jako hladovějí naše buňky, hladovíme rovněž my. Bez inzulínu to jednoduše nepůjde. Své by mohli vyprávět diabetici I. typu, ještě předtím, než jim byla jejich porucha diagnostikována. Mnozí doslova zhubnou na kost, to jak se tělo snaží využívat tuk, jakožto jediný zdroj energie, protože ze sacharidů to není umožněno.
Hladové pauzy mezi jídly
Den, během kterého se stěží zvládneme najíst, nám na náladě nepřidá, tělu totiž mnohdy třeba sáhnout do zamčených zásob. A aby z nich uvolňovalo, přetvářelo a sytilo, to také značnou část energie spotřebuje. Je-li tedy náš jídelníček seskládán pouze ze snídaně a obědu, je zcela logické, že si po příchodu domů, organismus vyžádá vše, co mu třeba. A základním pomocníkem bude vlčí hlad, jenž nás donutí mnohdy se přejíst. Pokud do jídelníčku vpravíme svačinky, zajistíme tělu kontinuální příjem energie, ze které bude moci profitovat, což přidá na klidu i nám.
Jedno moudré pravidlo praví: „Jíme-li během dne správně, budíme se s příjemným lačným pocitem, na oběd již poměrně dost kručí v břiše a k večeři pak usedáme klidní, s přiměřeným pocitem hladu.“ Kdo z nás to však takto má? Není to spíše naopak? Budíme se hladoví a stejně hladoví pak zasedáme k večeři. Během té jíme a jíme, aniž bychom mnohdy znali únosnou míru.
Zinek
Zinek přikládám jako zajímavou informaci na závěr. Nejen, že podporuje naši imunitu, stimuluje produkci testosteronu, upevňuje oční rohovku, zasluhuje se o kvalitní vzhled vlasů, zubů a nehtů, rovněž je potřebný k vytvoření kyseliny chlorovodíkové, jež je nezbytnou složkou žaludečního trávení. Zinek pak její produkci stimuluje, což zároveň podporuje pocit chuti. Tím samozřejmě nechci vybízet k tomu, abychom omezili zinek na úplné minimum a vyhnuli se tak vtíravému pocitu hladu. To opravdu nikoli. Jen chci naznačit, jak je naše tělo složité a spletité a kolik nejrůznějších mechanismů ovlivňuje něco tak základního, jako je stravovací režim dne. A ačkoli do mnohého nemáme co mluvit, neboť je čistě v režii těla, stále ještě zůstává hezká řádka know how, u kterých smíme sami držet otěže.