Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Bára jí jinak už od dětství, jak jste si mohli nedávno přečíst v jejím příspěvku. Nejí už řadu let maso, časem vynechala i mléko a mléčné výrobky. Stejně tak živí i svého patnáctiměsíčního syna. U nich doma se prostě Jí Jinak, ať si okolí říká, co chce. Pediatrička to také vzdala, protože Fabián je ukázkové miminko. Poprosily jsme Báru o její zkušenosti a fotky syna, abychom dodaly společně odvahu dalším maminkám malých dětí. Báro, díky!
Dámy a pánové, ráda bych vám představila Fabiána, mého syna.
A také trochu Helenu a Evu. Tyhle dvě sudičky mají totiž nemalý podíl na jeho výborné kondici. První jarní dny jsem pro svůj příspěvek zvolila zcela záměrně. Dnes totiž mohu říci, že jsme prožili již druhou zimu v pohodě a ve zdraví. Bez teplot, viróz, kašlíků a rýmiček. Před patnácti měsíci jsem, bez pravidelného požívání masa, mléka či chemických doplňků v těhotenství, porodila krásného „tabulkového“ chlapečka – 3,6 kg, 51 cm. A od té doby JímeJinak. Tedy vlastně až od příjezdu domů z porodnice. Tam to vypadalo s jídlem ještě úplně nejinak.
| Syn se narodil 10 minut po půlnoci, spánek nepřišel, za to mě po probdělé noci čekala báječná snídaně. Krajíc chleba a tavený sýr s příchutí šunky. Nesnědla bych toto menu ani v běžné situaci, natož po porodu. Najednou jsem měla pocit, jako bych potřebám svého těla rozuměla víc než dříve. I když se razí názor, jak je potřeba se po porodu pořádně najíst, já jsem cítila, že tělo nechce nic dovnitř, ale naopak, ještě potřebuje dostat něco ven. Tři dny jsem v porodnici nesnědla vlastně skoro nic. Pila jsem vodu a kojící čaj, zobla si trochu rýže a cítila se výborně. A také Fabiánovi to svědčilo. Jako jediná jsem nesnědla k obědu kynuté buchty a nedala si pomeranč jako dezert. A když pak v noci začalo kompletně celé novorozenecké oddělení nadskakovat urputným řevem chuďátek miminek, nakojených touto pekelnou kombinací, synátor si v klidu spal. Nejedla jsem žádné maso ani mléčné výrobky, přesto jsem kojila od prvního dne. |
Doma už jsme pokračovali podle JJ. Jedla jsem střídmě, Fabián si dál v klidu spal a já mohla zaplout zpět do pracovních povinností i péče o domácnost. Nedostavila se vůbec žádná únava v šestinedělí. Už po dvou měsících jsem začala jíst i veškeré luštěniny a zeleninu, přesto neměl Fabián nikdy žádné problémy s nadýmáním ani jiné obvyklé potíže.
| Syna jsem půl roku pouze kojila. Na konci šestého měsíce se ale začal dožadovat kojení ve stále kratších intervalech ve dne i v noci. Vydržela jsem to tak tři týdny, než jsem pochopila, jaký to bude žravec, a protože nejsem taková vzorná máma jako Helena, která to ukojila, vzala jsem na pomoc obilné mléko. Napoprvé ho syn odmítl, podruhé vypil půl lahve a potřetí se zamiloval. Dále jsem přes den pouze kojila a večer před spaním podávala obilnou specialitu. A Fabián opět pěkně spal. |
Koncem sedmého měsíce jsme začali zařazovat příkrmy, jak jinak než podle Jíme Jinak a šlo nám to skvěle. Přidávali jsme vše velmi zvolna, aby si syn stačil na nové chutě zvykat a byla to velká radost pozorovat, jak objevuje a jak se u toho tváří. Celý první rok jsme si vystačili se zeleninou a bezlepkovými obilovinami (rýže, jáhly, kukuřice). Žádné pribiňáky, žádné maso, ale skoro ani žádné ovoce. To jsme jedli zcela výjimečně, maximálně jednou týdně v tepelné úpravě. I bez toho všeho zůstává syn vzorným „tabulkovým dítětem“ a já se navíc dmu pýchou nad jeho zdravím. Nefrká, nekašle, nehorečkuje. Pravda, jednou měl dva dny rýmu „vodovku“, ale to jsme to s tím bobováním fakt přehnali.
| A i nadále pokračujeme bez nutnosti kompromisů. Samozřejmě jsme si museli najít své tempo, svůj styl a není vše jako z knih. Vypozorovala jsem u syna největší apetit ráno. Proto snídáme kompletní talíř a talířek. Nejen, že ho zdlábne s ohromnou chutí, můžeme pak také vyrazit za celodenní zábavou s dobrým pocitem. S sebou bereme termotašku s obilnou kaší, termosku s obilným mlékem, někdy domácí ovocnou přesnídávku. Obilné mléko je pro nás ohromná výhra. Když například rostlo synovi několik zubů najednou a žádné příkrmy nezvládal jíst, rozmixovala jsem mu do obilného mléka luštěninu i zeleninu. Měl pak místo kompletního talířku kompletní lahev. Tu využíváme občas dodnes. |
„Obilné“ s červenou čočkou považuje Fabián za skvělou lahůdku. Kolem dokola poslouchám nářky ostatních maminek, jak jejich ratolesti neradi zeleninu, nejí kaše… říkám si pak, je to opravdu náhoda? Fabián jí všechnu zeleninu, doporučované luštěniny i obiloviny, vlastně není potravina, se kterou by měl problém. Jsem skutečně takový šťastlivec nebo je to daleko jednodušší – není natláskaný piškoty z bílé mouky a cukru, nemá zničené chuťové buňky šunkou a sýry? Za mě je B správně.
| Ovšem, i my jsme měli drobná stravovací nedopatření. Když už se syn něčeho nežádoucího zmocní, netrhám mu to z ruky (stává se to totiž opravdu ojediněle a poprvé až po roce). I tak již ochutnal makovou buchtu, sladovou sušenku a chléb. Ani tady se ale nepotvrdila teorie, jak se tyto děti vrhají po všem, co nedostávají. Buchtu pouze trochu rozdrobil, sušenku rozkousal a vyplyval, jen chleba, ten mu skutečně šmakoval. Když ale zamávám lahví „obilného“, zahodí cokoliv a jde po něm. Protože manžel jí maso asi 2x týdně, jako rybář zejména ryby, nabídla jsem Fabiánovi třikrát i maso. Jednou snědl kousíček ryby, jednou o něco méně domácího králíka, ale dále ho jíst odmítá, a to i když sedí s taťkou u stolu. No tak přece ho nebudu nutit, že?
Dále pokračujeme podle JJ. Okolí už si zvyká, argumenty dochází… Fabián je totiž můj sladký důkaz. Takhle se roste bez masa i kravského mléka, takhle se žije bez otravných nemocí. I naše pediatrička již pouze měří, váží a konstatuje: „stravu si řešíte sama…“. Vsadím se totiž o lahev obilného mléka, že takhle zdravých chlapíků v kartotéce mnoho nemá. |
A to ho vůbec nechovám jako nějakou skleníkovou květinku (jak tu v předchozích příspěvcích někdo uváděl). Každý den chodíme na nějaký kroužek mezi pokašlávající děti, celou zimu jsme chodili plavat (jako jediní bez absence), i v zimě jsme venku klidně hodiny.
| Sepsala jsem tento dosti chvástavý článek pro všechny matky, které nemají takovou podporu v partnerovi, jakou mám já, které jsou smutné a vysílené z neustálého boje se svým okolím, pro ty, kterým předsudky a netolerance kazí pozitivní myšlení. Tím vším je totiž skutečně možné docílit toho, že dobré jídlo nepomáhá. Pokud svému dítěti opravdu poskytujete kompletní stravu podle JímeJinak, nenechte si nikým vzít pohodu. A mým synem klidně mávejte jako důkazem. Roste, sílí, krásně jí a spí, kaká pravidelně každý den, má akorát vlasů, zubů i nehtů, nemá žádné vyrážky, prostě nic. Když porovnávám synovo míry s čísly, jež má můj manžel v pamětní knížce z dětství, pak je vidět, jak ho výškou přesně kopíruje, váží o cca 600 g méně než on, mimino krmené sunarem od třetího týdne života a omáčkami s knedlíkem jen o pár týdnů později. |
Nestyďte se za to, JezteJinak, nakupujte kvalitní suroviny a biopotraviny bez ohledu na řečičky, že je to jen móda, kojte, do kdy budete chtít, kašlete na hukot davu, mějte „Radost z jídla“ a „Radost ze zdravých dětí“.
S láskou Bára a Fabián