Dva hlavní způsoby, jak si zlepšit paměť a lépe se učit

cm mozek

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Také si myslíte, že nejlepší způsob, jak si zapamatovat delší text, je několikrát si ho přečíst, jak to dělá velká většina studentů? Má větší smysl naučit se jednu věc rychle a pořádně a pak přejít k další, nebo je lepší se už od začátku učit více věcí najednou a střídat je? A proč je dobré pro paměť hodně si psát? Odpovědi naleznete v dnešním článku.

Jak si zapamatovat více z každé přednášky

Nic není zadarmo. V knize Nauč se to! (v češtině v současnosti asi nejlepší zdroj informací pro studenty, trenéry a učitele) se píše:

„Čím větší úsilí se při vybavování z paměti vynaloží, tím silněji se nám věc zapíše do paměti“ (2017: 51).

Aktivní přístup je to nejdůležitější!

Ať už čteme učebnici nebo jdeme na přednášku, nejlepší možný přístup je vžít se do role, že to pak někomu převyprávíme. Kdykoliv víme, že budeme z látky skládat test, nutí nás to k větší bdělosti.

Zejména pokud nemáme přednášku jako povinnou, ale sami jsme se rozhodli na ni jít, je dobré si klást otázky: „Jak budu moci to, co se dozvím, aplikovat v běžném životě? Jak mě to může obohatit?“

Snaha vytěžit z každé přednášky či knihy maximum vede k aktivnějšímu poslouchání nebo čtení.

Zde je naprosto skvělé zapisování si. Největší profíci na poli bdělé pozornosti si zapisují. Komisař Columbo, který si pamatoval nemožné, si to nutné zapisoval na papírek. Lidem, kteří si chtějí lépe pamatovat sny, se rovněž radí, ať si své sny zapisují.

Kdysi jsem byl na přednášce Mariána Jelínka, se kterým jsem pak dělal pro Celostní medicínu rozhovor. Marián dával velmi hodnotný obsah a mě úplně fascinovalo, když jsem se podíval po aule plné studentů, že si poznámky dělal možná tak jeden z padesáti.

Nedovolíme si nepamatovat, máme-li extrémní motivaci si pamatovat (pokud např. jak už bylo řečeno, někomu slíbíme, že mu to pak celé převyprávíme; pokud jsme detektivové, novináři nebo pak z toho jako studenti máme skládat test).

Lepší než pouhé čtení poznámek nebo poslouchání výkladu je následné vlastní sebetestování. Napišme si nebo si nahlas řekněme, co a jak jsme si zapamatovali. To už nejsme pasivní konzument informací – látka se v paměti lépe fixuje. Použít můžeme i známou kartičkovou metodu (např. u slovíček, která si na kartičky napíšeme a pak náhodně „losujeme“).

Prokládané učení: intuitivně bychom neřekli, že může být tak efektivní

Peter Brown v knize Nauč se to! je velmi přímý:

„Střídat učení dvou či více předmětů nebo dovedností je účinnější alternativou než učení naráz“ (2017: 56).

Raději bychom všechno chtěli hned. Pro studenty může být prokládané učení matoucí. Sotva se do látky trochu ponoří, už se mají věnovat něčemu jinému. Také některým učitelům připadá tento způsob těžkopádný (protože není na první pohled tak atraktivní).

Nicméně studie ukazují jednoznačný přínos, když věci, které se učíte, střídáte: lépe všechno učivo zvládnete a lépe si ho zapamatujete. Ve výzkumu uváděném v Nauč se to! (s. 56) se studenti učili vypočítat objemy čtyř geometrických útvarů. Ti, co řešili napřed všechny příklady jenom na jedno těleso a pak přešli k dalším, měli během vlastního procvičování úspěšnost 89 %, zatímco druhá skupina, kde studenti typy příkladů střídali, 60 %. Neuvěřitelné výsledky však přinesl test za týden: Studenti z první skupiny vypočítali správně jen 20 % příkladů, kdežto ti, kdo praktikovali prokládané učení, dosáhli úspěšnosti 63 %!

Tj. krátkodobě se okamžitý výkon při používání této metody může zhoršit (protože naše vědomí musí zpracovat více informací najednou), ale pro paměť a dlouhodobé zapamatování je to mnohem lepší.

Na závěr má vlastní zkušenost plně potvrzující výsledky studií:

Jako lektor jsem při přípravě mého prvního celodenního semináře o štěstí postupoval intuitivně tak, jak si ze zkušeností autorů většina lidí myslí, že je správné: Rozdělil jsem látku kurzu do čtyř bloků: v jednom se učilo, „jak dosáhnout svých snů“, ve druhém vděčnost, ve třetím byl trénink smíchu, dobré nálady atd. Ale pak jsem zjistil, že je mnohem lepší (pokud jsem chtěl, aby si účastníci všechny ty věci lépe zažili a naučili se je), když se už od začátku aktivity střídají, postupně se prohlubují a přidává se na intenzitě. Možná, že na začátku to může působit lehce chaoticky, ale ke konci do sebe všechny kamínky skládačky zapadnou.

Mimochodem, velmi nás unavuje, když děláme dlouhou dobu jednu věc. Proto je střídání různých činností a oborů učiva skvělé kromě paměti, také i na udržení energie a pozornosti.

Literatura:

Brown, Peter, C. a kol. (2017): Nauč se to! Jan Melvil: Brno.