Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Život má pro ženu připraveny různé role a pozice, které v průběhu svého bytí musí zvládnout. Ať už jde o úlohu dcery, manželky, matky, babičky – všechny své tzv. funkce zvládne dokonale. Až na jednu. V běhu času jaksi zapomene na hlavní roli, na své poslání, na to být sama sebou, být ženou.
Žena prochází v životě různými etapami. Snad nejkrásnější je období, kdy se stane a je matkou. Zároveň se však tato část života ženy-matky stává nejtěžší ve chvíli dospívání jejích dětí, kdy se osamostatňují a postupně opouštějí rodné hnízdo. Je to období plné těžkých zkoušek. Mnoho žen-matek neumí a nedokáže „přetnout pupeční šňůru“ se svými ratolestmi ani v době, kdy už děti dosáhnou věku dospělosti a musí se postavit na vlastní nohy. Ženy-matky zažívají pocity prázdnoty a nenaplnění. Nemají se o koho starat, stále si myslí, že děti, jsouce již dospělé, soustavně potřebují jejich pomoc a péči. Ale žena-matka si musí uvědomit, že všechno má svůj čas a trvání. Takový je koloběh života, co svět světem stojí, je čas žití i čas umírání, je čas být dcerou, manželkou a matkou, jsou to úkoly dané v určité chvíli. Ale vše plyne, všechno má svůj čas na to určený.
Najít vlastní já
Žena-matka si potřebuje odpovědět na otázku, kdo je a jaký je její hlavní úkol na této Zemi. Odpověď je těžká, ale zároveň jednoduchá. V první řadě je ženou a její pravým posláním na Zemi je být ženou! Ten nejpřirozenější a nejvznešenější úkol. Nežít a neřešit problémy svých dětí či jiných členů rodiny, ty si musí vyřešit především oni sami. Jinak to ani nejde, každý z nás se musí učit a růst. To se naučí jen z vlastních zkušeností a chyb. Každý má právo dělat vlastní přešlapy i tzv. špatná rozhodnutí. Jen díky nim se posouvá dál. Období po čtyřicítce je dobou, kdy žena začíná přehodnocovat svůj dosavadní život. Ptá se sebe samé, jak dál žít. Nejednou se dostaví stavy smutku a beznaděje, zažívá pocity marnosti a nenaplnění. Cítí se být ztracena, bez smyslu života, ale zároveň ví, že zažitým způsobem dál žít nechce. Chce, aby její život byl ještě naplněný a měl smysl. I já osobně jsem nebyla výjimkou. Po čtyřicítce jsem přehodnocovala svůj život. Chtěla jsem své bytí naplnit smysluplnými činnostmi, věcmi, na které mi při výchově mých tří dětí nezůstal čas. Když mi bylo 42 let, zapsala jsem se na dálkové vysokoškolské studium do města 300 km od mého bydliště. Studium na škole s technickým zaměřením nebylo vůbec jednoduché. Ale nedá se zapomenout na ten úžasný pocit, když jsem po pěti letech promovala společně se synem!
Pečujme o sebe
Milé dámy! Darujme si lásku, vraťme se ke své ženské podstatě a zaměřme svou pozornost a péči na sebe samé, dlužíme si to. Vzdělávejme se, tancujme, radujme se ze svého těla, ze sebe samých, co všechno ještě můžeme dokázat! Naslouchejme své duši jako malému dítěti, schoulenému v našem nitru. Co nám tiše šeptá? Co jí dělá radost, po čem touží? Duše ženy ukrývá mnohá tajemství, dosud neobjevená svou majitelkou. Je to Popelka, která chce vyjít ze „sklepa“, kde je již tak dlouho uvězněna, na světlo. Tak velmi touží po realizaci svých snů a tužeb, ale my jsme jaksi pozapomněly naslouchat jí a z různých důvodů nepřikládaly důležitost jejímu tichému hlásku. Změňme to, dokud je ještě čas. Jinak se nevyřčené bolesti a nevyplakané slzy duše projeví v psychosomatickém onemocnění.
Zdroj: www.energy.cz