Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je třeba udělat důležité rozhodnutí. Hamlet si otázku položil jednoznačně: „Být či nebýt“. Nám bude stačit, abychom se rozhodli, zda být zdráv či nemocen. Zdraví je logická záležitost a stačí pochopit jeho principy a podmínky. Nemoc je nelogická, málokdy přijdeme na její původ a prakticky nikdy na její skutečné příčiny. Pokusme se si logiku nemoci vysvětlit. Člověk se narodí, a pokud jej nestihne smůla a on přijde na svět zdravý, vyhlížející jako skutečný člověk, tak v tom okamžiku si rodiče musí uvědomit, že dotyčný človíček zde na zeměkouli bude chtít prožít 80 nebo 90 let. Chce je prožít v tělesné schránce, která bude nejzdravější, nejkrásnější a nejfunkčnější, a také s duší, která mu nebude přinášet zlo, neštěstí, smutek, ale bude sluncem v jeho životě. Kupodivu se tyto maximalistické požadavky dají celkem zajistit, pokud bude mít člověk potřebné znalosti.
Zdá se, že pryč je doba, kdy lidé naprosto věřili druhým lidem, kteří se nazývali lékaři, a nechávali je rozhodovat „o nich bez nich“, protože sami neměli potřebné znalosti, aby mohli na lékaře dohlížet, oponovat mu, vybírat si z předložených návrhů. Již ve starověku vznikala přísloví o tom, že vůz si nechá člověk opravit od koláře, ale nemocnému chce radit každý. Přesto se v současné době tak zvedá informovanost lidstva o nemocech a jejich léčení, že kdekterý laik je schopen velmi slušně oponovat lékaři. Mně však nejde o konfrontaci mezi medicínou a pacientem, ale o dobu než se z člověka pacient stane, tedy o dobu, ve které svádí každý člověk souboj s nastupující nemocí. Dostane se ke slovu či nikoliv? Člověk, narozený člověk, je jako čistý rybník. Voda je v něm průzračná, prohánějí se v ní rybky a na břehu štěbetají ptáci. Hned od prvního okamžiku však do rybníka začne proudit nečistota. Z okolních luk deště připlaví hnojiva, chemikálie na zabíjení hmyzu, plevele či hlodavců, ze vzduchu do rybníčku padá spad, síra, sloučeniny dusíku, saze, prach a do dříve čirého potůčku lidé vylévají splašky, odhazují vše, co se jim nehodí, a voda tento neřád přináší do našeho rybníčku. Tak se postupně stává z rybníčku smetiště, stoka, bahnisko. V takto jednoduchém příměru je vlastně celá filozofie nemoci. Samozřejmě, že odpady a jedy ničí život v rybníčku, přežívají v něm jen ty nejodolnější druhy ryb, život pozvolna slábne, až nakonec se rozpadne celý ekologický systém rybníčku a ten pozvolna ztrácí svoji původní funkci.
Samozřejmě, že může přijít někdo, kdo rybník vyčistí, pustí do něj jen filtrovanou vodu, zakáže v okolí rybníku hnojit, práškovat a vůbec rozsýpat jedy a život v rybníčku se začne obnovovat. Také však může přijít jiný člověk a nasype do vody chlórové vápno, modrou skalici a jiné desinfekční prostředky, nebo nalezne na světě takové ptáky, kteří jsou schopni se živit igelitovými obaly. V tom případě se opět život v rybníčku obnoví, ale je to jiný život a nevím, jestli při pohledu na něj budeme mít stále v duši pocit harmonie a přirozenosti tak, jak je to obvyklé.
V tak jednoduchém příměru je celá filozofie nemoci. Když stále před sebou budeme mít dva obrázky našich rybníčků, budeme vždy každou chvíli vědět, co dělat. Protože však žádný rybník na světě nemá jen přítok, ale má i odtok, tak bude část těchto jedovatých látek z rybníku vytékat někam, nevíme kam, ale víme, že se nic na světě neztratí, ale že tyto jedovaté látky udělají neplechu někde jinde.
Ukázka z knihy Tajenky života – kniha první.
Knihy Josefa Jonáše naleznete v naší nabídce.