Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Léčivá rostlina dub je nepřehlédnutelným fragmentem nejen naší přírody – a díky za něj. Jeho vlastnosti jsou po všech stránkách člověkem neobyčejně využitelné. Je dodavatelem cenného vodě-odolného tvrdého dřeva s ušlechtilou texturou vhodného nejen pro stavbu mostů, ale i pro výrobu masivního nábytku, čehož se využívalo zvláště v před-dřevotřískové době.
Hladká kůra z tenkých větví se dříve využívala v koželužství pro vyčiňování kůží zvířat. Ale nyní ji spíše využijí bylinkáři a hlavně já na Dubové kapky, tinktura z dubové kůry. Kdo je zná, tak ví, že bez nich není život možný, což je podle mě hlavní důvod, proč vymřeli neandrtálci. Dub roste převážně v nížinách a nalezneme jej tam skoro všude. Pro vysoký ekonomický efekt se dříve pěstoval v takzvaných dubinách – na jaře se do dobře zalité hlinitopísčité půdy sázely žaludy, které rychle razily a sto let pilně rostly nahoru a dalších padesát košatělo, načež se v plné síle stromů kácelo a ekonomicky využívalo. Dub se ale jinak dožívá mnoha set let, pakliže se nepotká s nějakým listo-kazným hmyzem a houbami, které ho nyní dost trápí, jak v přírodě často vidno. Pohled na bezlisté duby v létě je smutně podobný bezzubým perspektivám našich důchodců.
Z pražených žaludů se dělávala kdysi také náhražka kávy. No, nebyla nic moc a muselo se do ní přidávat mléko, aby jeho bílkoviny reagovaly s tříslovinami v roztoku a člověk neměl nutkání na zvracení. Třísloviny jsou hlavní účinnou složkou dubové kůry a je nutno kůru dostatečně povařit, aby se rozpustily do léčebných roztoků. Pro zevní aplikace se jí dává asi hrst na 1 l vody, vaří se 10 – 15 minut a půl hodiny spařuje. Při hemeroidech raději dvě hrsti hrubě drcené kůry do 3l vody.
Kůra se sklízí z maximálně 3 cm větviček z jara, když míza umožní snadné odloučení kůry od dřeva. Jinak je to skoro nemožné. V celku se snadno suší, nasekaná před sušením obtížněji, ale lépe se dále zpracovává!!! (kdo to zkusí jinak, pochopí, proč ty vykřičníky). Dlouhým skladováním se množství účinných tříslovin značně snižuje a po třech letech klesá na čtvrtinu. Také vlhko, kyslík ze vzduchu a částečně i světlo způsobí, že třísloviny kůry dubu rychle degradují na velmi hnědo-barevné nahořklé, ale neúčinné flobafeny, po kterých máte hezké hnědé nevypratelné a skoro nesmytelné fleky.
Zvláštností tříslovin dubu je tvorba nerozpustných komplexů s jedovatými alkaloidy, těžkými kovy a bílkovinami. Mimoto třísloviny mají ještě adstringentní efekt, tedy schopnost stahovat a zmenšovat dotčený tělesný povrch (zánětlivé, podrážděné, mokvající, alergizované, krvácející plochy) za tvorby dočasného povlaku chránícího tkáň před mikroby, plísněmi a viry a zároveň zabraňujícího pomnoženým virům opustit poškozené buňky. Mikropotvory jsou povléknuty a je jim znemožněna látková výměna. To nabízí bylinkářům a fytoterapeutům neobyčejně široké pole použití.
Středně silný odvar z jedné lžíce dubové kůry na hrnek doporučoval k pití zvláště pan farář Ferda (Sušice) při různých indikacích jako detoxikační prostředek. Ve vodním roztoku se tak dařilo silně omezit vstřebávání škodlivých látek na bázi bílkovin ze střev, kde se díky cukrům a škrobům bílé mouky či brambor daří plísním silně otupujícím jaterní činnost, detoxikaci játry a nepřímo tak i imunitu. Toto dávkování se mi ale zdá silné pro možnost průniku tříslovin u lačného člověka do jater a omezení jejich činnosti. Optimalizoval bych to na podle mne bezpečnější dávku pro vnitřní užití, což je asi 1 čajová lžička s čepicí řezané, maximálně rok staré, dubové kůry, která se 5 minut povaří ve 2 dcl vody a 10 minut odstaví k záparu. Nebezpečí předávkování nehrozí, protože to je fujtajblové pití tříchlapové (dva vás drží a třetí to do vás lije…). To snesete opravdu tak nanejvýš jeden až dva dny a hned jste raději zdraví, už jen pro tu chuť!
Dubový odvar ale nedoporučuji pít lidem s problematickou srážlivostí krve, srdečně cévními problémy, trombózou a hustou krví, protože má vliv proti modřinám, nadměrnému menses, krvácení z nosu a podobným stavům. Zdá se, že nějakým způsobem tlumí zánětlivé procesy v těle nespecificky buď přímou reakcí vstřebaných tříslovin bez ohledu na jejich minimum, nebo reaguje s různými patogeny kolujícími tělem, včetně jednobuněčných parazitů. Docela mi připadá, že tyhle potvůrky jsou na dub alergické.
Opakuji, že vnitřně je možné jen velmi krátkodobé pití dubového čaje při průjmových onemocněních a zánětech kdekoliv v trávicí trubici a kupodivu i při úvodu do zánětu ledvin. Překrvení zanícených sliznic zklidňuje dub vnitřně i zevně relativně rychle, ale pití je nutno kontrolovat, protože třísloviny blokují v podstatě mechanicky (povlakem) po několik hodin také jaterní buňky a játra při nadměrném pití dubového odvaru nemohou správně pracovat, otékají a pobolívají. Takže vás čeká užívání ostropestřecového čaje…
Je ještě jedna zvláštní vlastnost tříslovin, kdy při jednorázové příliš silné dávce například proti salmonelám, úplavici, průjmu, škrkavkám, roupům nebo tasemnici se po chvilce tak stáhne sliznice žaludku tříslovinovým povlakem, že vypudí jeho obsah včetně dubu ven, kudy přišel. A proto, aby se třísloviny dostaly dál do trávicího systému, je vhodné přidat zeměžlučový čaj a u hlístů speciálně i pelyněk nebo šalvěj, v jejichž silici obsažený thujon je navíc omezuje v pohybu, oblbne a tak jsou vyloučeni se stolicí. A přidat lžičku kuchyňské soli na půllitr! Faktem je, že tohle vypít je dost tvrdý trest za nemyté ruce.
Tinktura z dubové kůry, se vzhledem k obsahu lihu vnitřně nepoužívá, protože jsou mnohem účinnější než vodní roztok. Snad jen zcela výjimečně jednorázově nebo několikafázově při akutních průjmech, kdy nemáte ani možnost bez intimních zastávek dojít k lékaři, natož čekat kdesi ve frontě u něj na příchod zdraví. Teď mě ale napadlo, že snad by šlo čekat na záchodě. Hlavně, aby vás ale někdo na povel „další!“ nepředběhl a jiný loudil nezasedl ohřáté prkénko splachovavšivše… Dubovek® bohatě postačí, když si stříknete neředěných občas do krku z rozprašovače, aby vás tamo neangínobolelo a mohli jste se oddávat řevu, zpěvu a přednášení bez chrčení. Plíti netřeba. K tomu účelu lze výše uvedený silnější Ferdův odvar i kloktat, a zda vyplivnout, je na vás. K případnému výplachu nosu je nezbytná psychická příprava, protože je to velice nepříjemné a je vhodné si třistakrát připomínat, jak je to účinné. Anebo si jako alternativu připravit odvar z řepíku.
Zevně se využívá odvaru z dubové kůry k ošetřování zdraví vzdorující pokožky nebo sliznic krku, nosu a rodidel. Ani sliznice konečníku nepřijde zkrátka, zvláště když jste si ji dlouhým sezením na záchodě pros… a obdrželi jste svědivost nebo hemeroidy. V takovém případě je namístě asi půlhodinová sedací koupel v lavoru s 1 – 2 l teplého dubového odvaru, kde za občasného stažení řitních svalů trpělivě vyčkávejte na návrat zdraví, které jste dlouhým sezením tamo prostolicovali. Upozorňuji, že po stolici (nejlépe netlakové v podřepu; nesedět!) při hemeroidech nebo výhřezu konečníku je nanejvýš vhodné se postavit k umyvadlu na jednu nohu, strčit zadek do umyvadla, omýt mýdlem a chladnější vodou, srovnat zatlačením prstem přečnívající tkáň zpět a chvilku cvičit uzavírání řitními svaly, aby se to opět srovnalo!
Dubový odvar ve vodě je velmi vhodný při poševních infekcích a plísních k výplachům, ke klystýrům, oplachům pokožky při ekzémech, popáleninách a zánětech pokožky. Také při proleženinách a cukrovkářských prasklinách tmavnoucích nohou. Potom ovšem trochu tmavnou nohy i od tříslovin (doporučuji odbarvit omytím asi 3 – 5% roztokem vitamínu C).
Tinktura z dubové kůry (alkoholický koncentrát, protože vodní je na toto slabý) lze kápnout na afty, parodizující dásně, běsnící zuby (od nedostatku tříslovin dosud málo hnědé) i do bolavého ucha či na akné a uhry (zvláště po vymačkání, kdy působí jako stahující adstringens) nebo kousance a bodance od hmyzu. Zmiňuji se proto, že nepatrná část tohoto lektvaru vetřeného do kůže se vstřebává i do podkoží, kde zřejmě reaguje stejným způsobem jako na povrchu například s boreliemi nebo jedy bílkovinného původu (většina jedů), tedy v podstatě se vším, co nám vadí ve slinách a jedech čehokoliv nás bodajícího, kousajícího a žeroucího. V těchto případech se projeví i protialergický a antihistaminický účinek dubu snížením palčivosti, otoku a tendence k rozškrábání pupenců. Každopádně je zde reálná naděje, že přinejmenším část toxična bude eliminována dříve, než se dostanete do fronty k místnímu lékaři, lékárníkovi, do nemocnice či k hrobníkovi. Dubovky® jsou také to nejlepší na drobné ranky, odřeniny a na meziprstní plísně nohou, co znám. Přidávají se i do masťových základů na výrobu dubových mastí, které se osvědčují při ekzémech a zvláště při ekzému atopickém, kdy se ovšem maže tak tence, aby mohla pokožka dýchat.
Došly-li chlórové tablety, lze přidat trochu tinkturu z dubové kůry na nejméně hodinu do dvoulitrové láhve s vodou z hygienicky nejistého zdroje, třeba při přechodu rumunských hor, což abstinenti z nedostatku rakije jinak odstonají průjmem a odřeným zadkem (akutní nedostatek WC papíru). Třísloviny ve vodě reagují se všemi škodlivinami, ale po vyreagování a oxidaci jsou už neškodné. Voda je sice chuťově jiná (tak trochu jako ze studánky pod dubem…), ale mnohem bezpečnější než ze studánky pod kravínem vedle dálnice…
Třísloviny dubu v jakékoli aplikaci jsou nepřítelem všech bacilů, virů, plísní, chlamydií a vůbec všech mikropotvor a akcelerují odbornou terapii angín, zánětů nosohltanů, bolestí v krku i nemožnosti mluvit. Třísloviny dubu (duběnek) jsou dokonce jako tanin využívány i farmakologicky do mastí a čípků.
Dub se prostě Pánubohu povedl a je na nás ho chránit.
PS: A jestlipak víte, že studánka pod akátem má jedovatou vodu z kořenů akátu, aby se omezily konkurenční rostliny?