“Druhý dech” pro centrální nervový systém

Může to znít jako fráze, ale skutečnost je taková, že dnešní časy přinesly závažné změny i na poli pracovní činnosti s nutností osvojit si a naučit se něco zcela jiného, než co člověk doteď dělal. Na udržení zaměstnání musí člověk nejednou absolvovat vysokou školu – často po třicítce, čtyřicítce a při práci. Jak to probíhá v realitě?

Po celodenním shonu krátký spánek (v lepším případě, v horším skoro žádný), ráno se člověk probudí unavený, v práci nervy, shon, stres. Všechno chce udělat tak, jak se vyžaduje. Po práci přicházejí na řadu zejména pro ženy nákupy, domácí práce. Na večerní hodiny zůstane učivo, které ne a ne “lézt” do hlavy. Mezi řádky se zaplete “synovi musím zítra koupit kalhoty”, “ty záclony jsou už špinavé, musím je vyprat” – a za hodinku, dvě se člověk budí s hlavou sklopenou nad knihou a strnutou šíjí. “Zase jsem se nic nenaučil/a,” řekne si, a druhý den se vše opakuje a únava se nelítostně prohlubuje. Časem se přijde na to, že ani káva, ani “křídla dávající” energetické nápoje nepomáhají, a čím dál častěji to “skřípe” i s tělesným zdravím. Stres se prohlubuje a mentální funkce se zhoršují.

Duše bydlí v srdci, ale pracuje v mozku
Čínská tradice říká, že mozek pro svoji dobrou činnost potřebuje souhru všech energetických soustav, všechny kvality energie. Jakmile je nedostatek či disharmonie v kterémkoliv systému, zákonitě se to projeví i na jeho funkcích. Základnou požadavku na zabezpečení vyváženého, dobrého chodu mozku (CNS) je průchodná, zdravá síť cév – vždyť jejich prostřednictvím se do něj dostanou potřebné živiny a jakákoliv porucha v srdečně-cévním systému vede ke zhoršení procesů: ať už v řídicí činnosti, anebo ve “vyšších” – mentálních nebo “poznávacích” – analytických a paměťových schopnostech.

Stav psychiky, duše je dalším kardinálním faktorem. City a emoce dokážou blokovat i mentální procesy. “Duše bydlí v srdci, ale pracuje v mozku”, říká stará moudrost. Jak dokáže pracovat duše ubíjená strachem, úzkostí, napětím a potlačovaným hněvem? Myslím, že na to je jednoduchá odpověď, takové stavy jsme zažili asi všichni.

Samozřejmě, nenaučí se za nás, ale s jejich pomocí se zkrátí doba osvojení si informací, přičemž jejich “trvalost” není zkrácená – právě naopak. V potřebnou chvíli se vynoří i takové vědomosti, které jsme už považovali za dávno zapomenuté. Koneckonců, můžete si to ověřit sami.

 

Zpět nahoru