Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nejasnosti okolo doporučené dávky jednoznačně vyplývají z nemožnosti je stanovit na základě standardizovaných experimentů, realizovaných na lidech. Přesto existují jakési mantinely, stanovené buď konkrétními zákony, či vyhláškami, které z nedostatku informací a přesných dat bývají výsledkem neoficiálních jednání mezi odborníky, zastupujícími orgány schvalujícími prodej doplňků stravy a zástupci výrobců léčiv.
Až příliš často se stává, že konsensus zúčastněných stran není k výrobcům doplňků vstřícný. Na druhé straně chápu obavy schvalovacích orgánů, vyvolané obtížemi při stanovení objektivní minimální a na druhé straně naopak maximální „bezpečné“ denní dávky desítek, ne-li stovek potravních doplňků a přírodních látek, tím spíše složitějšího doplňku stravy. Doporučené dávkování, uváděné výrobcem, je většinou jen spekulací nebo je výsledkem jakési „srovnávací analýzy“, případně vychází z odborných studií. Schvalovací orgán má za úkol zvážit, zda neexistují důvody pro úpravu dávkování, a to vždy směrem „dolů“.
Jsem přesvědčený o tom, že většina doplňků, je-li používána v množstvích, doporučených výrobcem a schválených ministerstvem, je naprosto bezpečná. Na druhé straně je ve většině případů schválené dávkování tak malé, že konzument nemůže pocítit žádný efekt (pokud nezapůsobí známý „placebo efekt“). Problém je řešitelný použitím zvýšených dávek, které nemůže být uvedeno v návodu přiloženém k produktu nebo na jeho etiketě.
Je to ke škodě uživatele, jenž od výrobku žádá zřetelný a konkrétní efekt. O to víc je překvapující, že mnoho uživatelů doplňků podvědomě odmítá zvýšené dávky z obav z vedlejších účinků. Ty ovšem nejsou na místě! Tento negativní přístup je způsoben varováními odborné veřejnosti před již zmíněnými „nepříznivými důsledky konzumace doplňků“. Nemohu vyloučit ani působení jiného vlivu, a to zdůrazňováním negativním dopadů podávání léků. Možným dalším faktorem je ekonomická náročnost doplňků, tím spíše konzumovaných ve zvýšených dávkách. Doplňky totiž nehradí zdravotní pojišťovny.
Situace vynikne při porovnání s podáváním léků. V případě léků totiž pacient s lékařem nikdy nediskutuje o oprávněnosti použití léku a zvoleném dávkování, natož o své obavě z možných vedlejších účinků. Když zjistí, že mu lék „nedělá dobře“, málokdy si stěžuje a nežádá jeho výměnu, protože si buď myslí, že takový postup není možný, nebo se obává negativní reakce lékaře. Pouze ti pacienti, kterým léky nevyhovují, se někdy rozhodnou vyzkoušet nějaký doplněk.