Doktorka Quinnová a imunita dnes

Pokud probíhal v televizi seriál o doktorce Quinnové, upřímně rád jsem ho sledoval, zvláště ty kapitolky, kdy lékařka řešila různé medicínské situace. Takové, nad jakými se dnes ani nepozastavíme, ale tehdy, v devatenáctém století, při nich šlo často o život. Jak řešila chirurgické situace bez techniky, jež máme dnes k dispozici, a jiné situace zase bez dnešních léků. Často si vystačila jen za pomoci bylin a přírodních postupů.

A musela navíc i překonávat předsudky a nepochopení lidí lpících na starých postupech. Pokud byla postavena do řešení infekčních epidemií, třeba případů záškrtu, neměla k dispozici antibiotika, byla bezmocná a stála nad pacientem, který bojoval o život. Buď nemoc překonal, nebo jí podlehl. Přežil ten jedinec, který měl zdravý a silný imunitní systém. Takové situace vyvolávaly mezi obyvateli strach, hrůzu i paniku. Nelze se divit. Tehdy nevěděli o bakteriích, virech, o hygieně, o karanténě. S těmito pojmy se museli postupně seznamovat s příchodem pokroku a vzdělanosti.

Dnes dostanete angínu, lékař předepíše antibiotikum a je zažehnáno, ale pozor, situace by byla naprosto stejná, kdyby nebylo antibiotik! Angínu tedy nelze považovat za banální záležitost. I dnes záleží na tom, v jakém stavu má jedinec imunitní systém.

Jak jsme na tom s imunitou dnes?

V devatenáctém století nemoc přežil jedinec, jehož imunitní systém se dokázal vetřelci ubránit, jeho imunita se bojem s bacilem posílila. A lze předpokládat, že se při dalším kontaktu s bacilem již lépe vypořádal. Můžeme říci, že jeho imunitní systém byl pevný. Takový jedinec dospěl, založil rodinu a předával dětem svou „pevnou imunitu“. Ovšem na druhé straně byla vysoká úmrtnost ostatních lidí, zvláště dětí. Dle statistik byla vysoká kojenecká úmrtnost.

Dnes máme díky antibiotikům a očkování nízkou kojeneckou úmrtnost. Ale s kvalitou imunity je to jinak.

Dítě, které má infekci, by tehdy zemřelo, dnes přežije díky antibiotiku. Problém nevyřešil imunitní systém, ale za imunitu to vyřešilo antibiotikum, kromě toho ovšem devastovalo střevní mikroflóru, a tím přispělo k dalšímu oslabení imunity; za jistou dobu proběhne další infekt, který je řešen stejným způsobem. Jedinec dnešní doby pomocí moderní vědy přežívá, dospěje, založí rodinu a předává svým dětem „antibiotickou imunitu“. A to se odehrálo již po několik generací od objevení penicilinu.

Takže jakou má dnešní populace imunitu? …

A k tomu přidejte stresy, špatnou životosprávu, hektický způsob života, oslabení, vyčerpání, únavu. Přesně takové situace vyhledává bakterie, čeká až se imunita oslabí a zaútočí.

A co se stane?

Lékař nasadí antibiotikum. Nic to není, antibiotikem to zvládnete. Po ukončení léčby antibiotikem můžete pokračovat ve svém životě, jste zdráv. Bacil byl pacifikován. To je situace, kvůli které píši tento článek. Říkám:

„Je to mylná představa“! Léčení nemoci nekončí ukončením antibiotik, ba naopak.

Skutečné léčení má teprve začít

Imunitní systém je nemocný, nedokázal se s bacilem sám vypořádat. A tato situace se nemění, je naopak po antibiotiku ještě horší.

V průběhu řádné rekonvalescence má proto nastat proces, který by se dal nazvat budování, obnova imunity, a současně má nastat totální změna způsobu nahlížení na zdraví a nemoc, často je nutná změna stravování, pitného režimu, pohybové aktivity, režimu dne, spánku a odpočinku. Je na řadě otužování. Ruku na srdce, kdo opravdu uskutečňuje otužování a kdo raději sklouzne zpět do své představy: Však se zase tak moc nestalo, vždyť máme antibiotika.

Raději se snažím povzbudit k procesu budování imunity.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.