Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dobromysl obecná patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiacea). Sbírá se z ní nať. Jméno dobromysl je odvozené z řeckého origanon nebo origanos (oros = hora a ganos = lesk, ozdoba). K jejím lidovým názvům patří voněklas, červená mysl či zimní majoránka. Listnatý stonek je okrouhle čtyřhranný, často fialově naběhlý, většinou lysý, někdy až vlnatě chlupatý.
Listy jsou krátce řapíkaté, vejčité, celokrajné nebo mělce vroubkované, žláznatě tečkované, tupé, se třemi páry postranních žilek. K hlavním složkám patří silice. Důležitými silicemi jsou thymol a karvakrol. Je využívána jako expektorans a choleretikum. Silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, hlenů ve sliznicích dýchacích cest, působí mírně dezinfekčně, uvolňuje křeče hladkého svalstva v trávicím ústrojí a svaloviny dělohy. Má stimulační účinek na centrální nervový systém a zlepšuje náladu. Hořčiny povzbuzují tvorbu žaludečních šťáv a zvyšují chuť k jídlu.
V léčebných dávkách nemá droga vedlejší škodlivé účinky (používá se jako běžné koření). Při dlouhodobém používání vyšších dávek se mohou objevit komplikace v činnosti štítné žlázy (způsobené thymolem). Tato 20 až 50 cm vysoká vytrvalá bylinka byla používána již ve starém Egyptě jako lék proti křečím a bolestem různého původu. O pár století později – ve středověku lidé věřili, že je dobromysl ochrání před „zlou mocí“. Proto byla součástí „svatojánského kvítí“, tedy směsi rostlin, které byla přisuzována zvláštní moc – bylinky trhané na sv. Jana (24. června) měly ochránit nejen lidi ale i jejich stavení a zvířectvo od nemocí a všeho zlého.
Dobromysl obecná známá spíše jako oregano má široké uplatnění především v italské a francouzské kuchyni. Má podobné chuťové vlastnosti a tedy i využití jako majoránka. Je neodmyslitelnou součástí směsi bylin nazývané Provensálské koření (bazalka, estragon, oregano, rozmarýn, saturejka, tymián…).