Divoce rostoucí byliny jako úžasný zdroj vitamínů a minerálních látek

Jarní příroda, se svou svěží zelenou barvou a vůněmi, přímo vybízí ke sběru léčivých bylin.

Brzy z jara roste lžičník lékařský, řeřišnice hořká, ptačinec prostřední, bršlice kozí noha, popenec břečťanolistý, česnáček lékařský, violka vonná, kopřiva dvoudomá. Každá z těchto bylinek je jedlá a každá hravě předčí jakoukoli konvenčně pěstovanou zeleninu. O ovoci ani nemluvit, neboť to, v porovnání se zeleninou, obsahuje podstatně méně vitamínů. Existují však výjimky, jako jsou drobné lesní a zahradní plody. Ať už angrešt, rybíz, borůvky, maliny, ostružiny, brusinky či například rakytník. Klasické jablko je sice skvělým zdrojem pektinu, takzvané jablečné vlákniny, nicméně, vitamínu C obsahuje žalostně málo. Na jeden celý plod tak připadne zhruba 5 mg. Přitom, doporučená denní dávka tohoto cenného vitamínu, činí asi 90 mg. Vezmeme-li kupříkladu medvědí česnek, ten ve svých 100 g obsahuje až 150 mg vitamínu.

Dýňové semínko je výtečným zdrojem zinku, mák zase vápníku, rukola pro změnu obsahuje železo, nicméně, kde se vlastně ty minerály berou? Z půdy. Pouze však tehdy, je-li půda dostatečně vyživená, není-li vyčerpána drancujícím konvenčním zemědělským hospodařením. Pak se totiž může stát, že ono dýňové semínko bude obsahovat jen zlomek zinku, stejně jako mák vápníku, rukola železa.

Berte to jako fakt, že výše zmíněná dýně si onen zinek nevymyslí. Namísto toho si jej bere z půdy, pokud tam tedy nějaký je. Množství člověkem obdělávaných ploch se sice mění, ale rozhodně ne tak výrazně, aby se mohlo neustále nacházet množství pozemků, kde je ještě v půdě dostatek minerálů, jako třeba zinku. Bohužel je to tak, na pozemcích dlouhodobě intenzivně obdělávaných je některých minerálů výrazný nedostatek a pak je jasné, že kvalitnější plodiny, jakékoliv, pocházejí z volné přírody, malých zahrádek, kde není vysoká intenzita pěstování a naopak dochází k relativně pestřejšímu hnojení. Takže i ta pampeliška sebraná někde v lese má pro člověka větší význam, než ta samá pampeliška vytažená z obdělávané plochy.

Je známo, že například ženšen se dá plantážnicky pěstovat, a také se tak pěstuje, abychom si jej dovezli z Koreje. Pokud však Korejec najde ve volné horské přírodě kořen ženšenu, ani jej nenapadne, aby ho k nám vyvezl, ale nechá si ho pro sebe, anebo když jej prodá, tak se opravdu vyvažuje zlatem. Takový je mezi nimi rozdíl.

Dále, porovnáme-li třeba jen borůvky, borůvku lesní s borůvkou kanadskou, v současné době již hojně pěstovanou na mnohých zahrádkách, tyto dvě plodiny nikdy nebudou totožné. Vysoce vyživená horská půda totiž vtiskne své borůvce lesní punc zdraví a opravdovosti. Tím nechci říci, že by byly zahradní borůvky podřadným ovocem, onen nutriční rozdíl je však patrný.

Divoce rostoucí bylinky

Jak jsme si vysvětlili již výše, divoce rostoucí bylinky jsou studnicí energie a zdraví, neboť se o ně stará sama matka příroda. Níže jsem pro vás vybrala několik léčivých bylinek, které lze stále ještě nasbírat a kterými si můžete velmi efektivně zpestřit jakýkoli zeleninový salát, pomazánku, smoothie, dušenou zeleninovou směs či čaj.

Sedmikráska chudobka

  • vyšší obsah vitamínu C,
  • protizánětlivé účinky,
  • umožňuje lepší vstřebatelnost vápníku,
  • mírní projevy migrény,
  • lze být využita jako jedlá bylina (naši předkové chystali pomazánky ze sedmikrásek),
  • výborným tipem je také nálev (bylinu vylouhujeme 20-25 minut, pijeme po dobu 5 týdnů).

Kopřiva dvoudomá

  • nesbíráme po ránu, bylina obsahuje vyšší množství dusičnanů, které s postupujícím dnem a hlavně slunečním zářením, sestupují do kořene. Obsah dusičnanů se zvyšuje po 15. květnu,
  • vyšší obsah šťavelanů, neužíváme při ledvinových kamenech,
  • kopřiva je ohnivá, povzbuzuje mdlou povahu,
  • semínka smíchaná s medem jsou považována za silné afrodiziakum,
  • lze nasušit na čaj, spařit a připravit podobně, jako špenát.

Řepík lékařský

  • používáme listy a květy ve formě nálevu,
  • bylinka na dýchací cesty,
  • celkově zklidňuje,
  • žádné kontraindikace.

Smetánka lékařská

  • sbíráme celou rostlinu, naši předci využívali i kořen, ze kterého chystali kávovinovou směs,
  • právě kořen se vyznačuje výraznými účinky na játra,
  • celkově snižuje krevní tlak,
  • pokud chceme použít listy do salátu, lístky přikryjeme (vyblednou, stanou se křehké a chutné),
  • květ pampelišky versus cukr, takzvaný pampeliškový med, není bezcennou záležitostí, podporuje enzymatickou činnost slinivky břišní, stejně jako anýz, fenykl, černucha, kořen anděliky, koriandr.

Svízel přítula (sláma panny Marie)

  • lepkavá bylinka,
  • sbíráme během květu,
  • pomáhá při zánětech ledvin, při borelióze, narušené lymfě, oslabené činnosti štítné žlázy, ledvinových poruchách všeho druhu,
  • odvodňuje,
  • léčí slinivku.

Česnáček lékařský

  • pepřovitá, česneková chuť,
  • užívají se listy, posilují činnost slinivky,
  • zmírňuje krvácení dásní, při paradentóze.

Popenec břečťanolistý 

  • bylinka vhodná do salátů, výborně se doplňuje s vejci v podobě pomazánky,
  • kvetoucí nať má největší účinek,
  • čistí dýchací, močové cesty,
  • do čaje v podobě nálevu,
  • v podobě tinktury mírní projevy senné rýmy, alergie => 5 kapek do vody, propláchne se nos.

Bršlice kozí noha

  • chuťově výborná, sladká,
  • snižuje kyselinu močovou,
  • tlumí bolest při artróze, revmatu,
  • zklidňuje překyselený žaludek,
  • protirakovinný účinek.

Kolik toho můžeme sníst?

Všeho s mírou. S množstvím to určitě nepřehánějme. Na chuť divoké zeleniny nejsme většinou zvyklí a polévka či rizoto připravené výhradně z plevele nás může chuťově zklamat. Zvláště, oplývá-li náš jídelníček přílišným množstvím soli a cukru. Mnohdy se také dočteme, že na tu energii, kterou bylinky poskytují, je třeba si postupně zvyknout. Jednoduše, poslouchejme své tělo, zvykejme si pozvolna, po troškách. Míchejme se zeleninou, kterou máme rádi. Vždy sbírejme jen bylinky, které bezpečně poznáme. Pokud si nejsme jistí, raději vždy ověřme, ať nepozřeme nic jedovatého.

Zpět nahoru