Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Člověk, který má různé projevy diskomfortu v břiše s poruchou fungování střeva, nerad slyší a přijímá tuto diagnózu. Jestliže totiž absolvoval řadu vyšetření, při nichž se na nic nepřišlo, má pocit, že si s tím lékaři nevědí rady, a tak vytvoří nejasnou diagnózu, že máte „podrážděné střevo“ a že „jsou za tím nervy“.
Tak nějak slýchávám v poradně stesky pacientů o této diagnóze. Není třeba se tomu divit. Syndrom dráždivého tračníku patří mezi chronická onemocnění a statistiky vypovídají, že se tímto syndromem trápí zhruba 11 % obyvatel světa.
Mnoho faktorů
Jedná se o multifaktoriální onemocnění a bývá často spojeno s jinými nemocemi, třeba s funkční poruchou žaludku či refluxní chorobou jícnu. Lékaři se shodují, že přibližně polovina pacientů popisuje psychiatrické příznaky typu deprese, úzkosti či poruch příjmu potravy. Je také nutno myslet na infekční příčiny.
Častá funkční porucha
Nejčastěji se zobrazuje příčina funkční poruchy na ose mozek − střevo. Když máte zdravotní potíže, navštívíte svého lékaře. On se nejprve zaměřuje na zjištění objektivní podstaty vašich potíží, potřebuje vyloučit, zda není příčinou třeba nádor, polyp, divertikl, vřed, zúžení nebo rozšíření střeva, hiátová hernie, dále prozkoumává zánětlivé parametry, aktivitu jater, žlučníku, slinivky atd. A pokud jsou nálezy normální (zobrazovací technika jako RTG, sono, magnetická rezonance) nevykazuje patologii, je možno pomýšlet na funkční poruchu. Ta se totiž zobrazovací technikou přímo neprokáže. U některých nemocí máme k dispozici tzv. markery, které v případě pozitivity lékaři naznačují, že by očekávaná nemoc mohla být přítomna navzdory tomu, že nemoc není jinak prokázána. Např. markery na sledování alergie, zánětů, onkologických stavů apod. V případě syndromu dráždivého tračníku však takové markery nemáme.
Diagnostika
Základem diagnostiky dráždivého tračníku je hloubkový rozbor, vyhodnocení všech informací, které je možno získat z anamnézy, z přítomných příznaků a různých objektivních vyšetření, jak bylo výše uvedeno. Lékaři mají dokonce vypracované schéma klasifikace, jako je IV. revize římských kritérií, a tak mohou vyjádřit větší nebo menší pravděpodobnost, že se jedná o syndrom dráždivého tračníku.
Podstatné je, že se jedná o benigní onemocnění. Tato informace je pro pacienta důležitá k jeho uklidnění, má vnímat, že lékař učinil dokonalý rozbor, a společně k tomuto závěru dojdou. Při rozboru vyplavou na povrch faktory, které negativně působí na nervové ose mozek – střevo a jež jsou podstatou funkční poruchy. Jinými slovy, informace z mozku se nedostane k cílovému orgánu správně, a ten pak nemůže dobře pracovat, např. se ovlivní peristaltika střeva. Je buď silná a podporuje průjem, nebo ochablá a podporuje zácpu, nebo se dokonce obě funkce střídají. Jednou průjem, podruhé zácpa.
Postup řešení
Medikamentózní ovlivnění tohoto procesu nemusí být úspěšné, nejspíše jde jen o pokus a omyl, při kterém není řešena příčina. Faktory, jež mají být určeny rozborem, musí přestat působit. To je vlastně základní kámen pro řešení uvedených potíží. Pokud nebudou určeny a nebudou odstraněny, v řešení problému se nikam neposunete. A to jsou většinou situace, které nelze řešit léčivem. Např. konflikty v rodině, zaměstnání, v partnerských vztazích apod. Často jedinec řeší své problémy tím, že se uchýlí ke kouření, alkoholu, drogám, nebo se ten člověk stává workoholikem, aby prací zapomněl na podstatu svého problému. To může nějakou dobu pomoci, ale v mnoha případech, které jsem analyzoval, tento postoj v budoucnu vytvořil mnohem horší diagnózu, protože ona funkční porucha se změní v jasnou anatomickou patologii, třeba v prasklý žaludeční vřed a další.
Nutný je komplexní přístup k problému ve spolupráci s lékařem, který pacienta zná, a navíc je mezi nimi kladný vztah a důvěra. Žel, tento první klíčový moment v praxi selhává, a proto lidé vyhledávají informace u „doktora“ Google či navštěvují internetové poradny, různé léčitele, chytají se stébla, kde se dá. Je důležité správné poučení, podle rozboru má být prováděno seriózní nutriční poradenství a případně psychoterapie. S farmakoterapií se také počítá zvláště pro začátek, kdy je potřeba pacienta dostat z depresivní situace apod. Léčebná strategie by měla být založena na převažujících příznacích a jejich závažnosti. Je to vždy individuální.
V tomto bodě je složité situaci hodnotit, doba je taková, jaká je. Stres je na denním pořádku. Objevují se pokroková zdravotní pracoviště, která využívají nové metody diagnostické i léčebné, dívají se na problém celostně a komplexně. Některé obory se zabývají studiem mikrobiomu, zvýšenou propustností střevní, hodnocením vzájemného poměru omega mastných kyselin a mnoha dalšími pod-obory, které dosud nejsou běžné v praxi systému zdravotnictví a pojišťoven. Navzdory tomu, že staví otazníky k současné léčbě nemocí, bude asi trvat další desetiletí, než se stanou běžnými. V tuto chvíli však ta možnost existuje a je na každém jedinci, zda ji privátně využije kromě klasického postupu.
MUDr. P. Šácha