Rádi vám upravujeme nabídku na míru, ale abychom to zvládli, používáme k tomu soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
OK
prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Joalis


Express Diet - 7 proteinových jídel

Diagnóza autismus. Prokletí, nebo dar?

06.01.2017
Dítě
Rodiče, kteří musejí vychovávat nebo vychovali autistické dítě, mají můj velký respekt. Autisté žijí ve vlastním světě, a pokud bychom je měli vystihnout jedním slovem, tak jsou JINÍ. Jejich výchova je náročná a v rodičích pěstuje zejména trpělivost. Pro rychlejší vhled do problematiky dám na úvod slovo přímo jedné mamince, která má jedenáctiletou autistickou holčičku doma.

Pokud byste si chtěli ještě předtím přečíst hlavní příznaky autismu, rozepsal je před lety můj předchozí kolega, psycholog Michal Hanzlovský v článku Autismus – příznaky. Jen dodejme, že poruchy autistického spektra (PAS) mají různou intenzitu projevů. Kdysi, na praxi, jsem pečoval o autistického chlapce, který vůbec nemluvil a jenom vydával skřeky.

 

A už nyní slíbená maminka, která si přeje zůstat v anonymitě. I ona přiznává, že jí její dcera učí ohromné trpělivosti. Holčička je schopná odpovídat alespoň v extrémně holých větách nebo ANO/NE. A chodí i do školy, avšak maminka ji do ní musí vždy dovést a potom i odvést.

 

Největší problém je komunikace

„Dcera si nedokáže o nic říct, o nic požádat. Když by byla venku a stalo by se něco neobvyklého, na co není zvyklá (například by někam jela sama a tramvaj se porouchala a musela přestoupit na autobus), tak by vůbec nevěděla, co dělat.


Připadá mi, že si myslí, že věci kolem ní jsou neměnné. Když třeba vidí slunko a je mínus deset stupňů, myslí si, že je teplo a neuvědomí si, že je zima. A už vůbec nechápe, že když si vezme bundu, tak že si ji pak může i sundat, když by jí bylo teplo. Nevidí ty kombinace, nevidí fungování života.


Nejtěžší je jí něco vysvětlit – ona to vidí po svém a nemůžeme se domluvit. Nechápe, že jsou pravidla, která se musí respektovat. Musíš ji pořád navigovat.


Často také uhýbá očima. Když jí něco vysvětluješ, tak jakoby se chtěla úplně vypařit, utéct.“


E. a J. Hicks: Autistické děti jsou většinou šťastnější než my

Podstatou tohoto článku je alternativní pohled na autismus. Co když oni jsou vlastně v pořádku a my jsme ti narušení? Esther Hicks v jednom videu pokládá otázku: „Proč by milující Bůh seslal tyto čisté a požehnané bytosti na Zem jako vadné a podřadné?“ A hned si odpovídá: „Musíme to chápat špatně.“


Podle Esther nás autistické učí vyššímu typu komunikace – komunikace beze slov (která je v duchovních světech běžná). Očima matky může pohled na vlastní autistické dítěte vypadat – slovy Eshter Hicks -  i takto: „Mohu vidět sílu, kterou je. Dokáži v ní vidět jasnost, kterou jinak ne vždy vidím. Je v ní určitá krása, která mě úplně pohlcuje.“


Esther Hicks zdůrazňuje, že tyto děti jsou z velké většiny šťastnější a vyvinutější: „Mají schopnost vidět věci, které sami nevidíme.“


Maminka, kterou v tomto článku cituji, vyzdvihuje ještě další úžasné přednosti své holčičky: „Život bere úplně v pohodě a nemá z ničeho strach. Žije jenom v přítomnosti. Já sama si pak si říkám, že bych se měla nad sebou zamyslet a uvést se do klidu. Někdy má hrozné propady, ale některé věci chápe naopak dobře a přesně, těžko se to vysvětluje. Třeba mi i sama řekne, že se mám uklidnit.“


Být jiný je těžké, učí nás to ale více o sobě

I když se třeba i kdokoliv ze čtenářů cítí být jiný, tak podle Bashara to má svou hodnotu. Kdo je jiný, jeho život je náročnější, ale více se toho naučí. O autistech potom tohle všechno platí ještě několikrát znásobeno.

 

Pokud byste chtěli do jejich světa ještě více proniknout, doporučuji skvělou knihu 13-letého autisty, která se stala světovým best-sellerem A proto skáču. Kniha nám umožňuje lépe se vcítit do toho, jak by vypadal náš život, kdybychom nedokázali mluvit nebo jen velmi omezeně.

 

Jak jiný, krásný a naplňující může jejich svět být, naznačuje na závěr tohoto článku kratičká citace z uvedené knihy (Higašida, 2016:49): „Lidé, kteří neustále upínají zraky na vzdálenou horu, si nevšimnou krásy pampelišky, která jim kvete u nohou. A lidé, kteří se dívají na pampelišku, zase nevidí krásu zeleně bující na hoře. Pro nás je to s lidským hlasem podobné. Když na nás někdo promluví, je pro nás těžké si uvědomit, že tu někdo stojí a chce si s námi povídat. Mně osobně hodně pomáhá, když mě lidé napřed osloví a počkají, až si jich všimnu, než na mě začnou mluvit.“

 

Knihy o dětech naleznete v naší nabídce.


Použité prameny:

Higašida Naoki (2016): A proto skáču. Paseka: Praha.

Youtube – video s Esther a Jerry Hicks s názevem Nové paradigma.


Související články:
Děti s autismem potřebují více rybího tuku
Autismus – příznaky
Léčba zemí - Průvodce výchovou zdravých dětí v nezdravém světě
Rozhoduje talent nebo dřina? Aneb o zázračných dětech a narušitelích systému


06.01.2017
autor: Mgr. Jiří Hamerský
další články v rubrice: Psychologie


 
Přírodní prostředky proti migréně
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Stravování žen po čtyřicítce
Mocná dvojice minerálů
Hemeroidy - léčba, která zabírá
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
Priessnitzův obklad
Nízký krevní tlak
Chceme zdraví a hezkou postavu, ale chováme se tak? 6 tipů, jak to změnit
Začněte s detoxikací: právě teď!

239,- Kč
(c) 2004-2017 www.celostnimedicina.cz
O násRSS